Lovci

Kapitola pátá - Noční hlídka

Lucas věděl, že to nebyl zrovna dobrý nápad, ale pořád si stál za svým názorem. Nemyslel si, že by bylo dobré odstoupit. Když už měl nějaký názor, nikdy se ho nezřekl. Bylo to takové jeho pravidlo, kterého se držel. Hlavu si z toho nedělal, jelikož věřil, že mu potom dají za pravdu, anebo si budou pořád stát za svým, avšak nebudou už alespoň tolik naštvaní.

Mezitím Kara s Tonym přitakali za panem Corwinem, jež byl dost zděšen, když se takovou věc dozvěděl. Ale zase byl pyšný na lovce, bez nichž by se to nedozvěděl. Nicméně začalo jít do tuhého. Nikdo nechtěl na hlídku, protože by s velkou pravděpodobností zemřel na následky postřelení šípem s jedem nebo dokonce něčeho horšího. Nakonec zbyla tato hlídka na Lucase, Karu a Tonyho. Nikdo z nich z toho nebyl kdovíjak rád. Kdo by byl, že ano? Není to nic, čím by se měl každý chlubit.

****************

Večer, když už na tmavě modré obloze svítily hvězdy a většina lidí spala. Zaslechli Kara s Tonym zvuk výtahu, protože měl Tony trochu strach, aby to nebyl nějaký vetřelec, šel se podívat dolů. A kdo tam byl? Pan Corwin, zase. Přišel pro ně kvůli noční hlídce. Poněvadž ještě nebyli tak zkušení jako Lucas, tak na něho počkali, aby jejich tým zavedl přímo tam, kde mají v noci hlídat. Trvalo tak pět minut než Lucas přišel. Každopádně Lucas se už o ně postaral, zavedl je přímo na dané místo. Byla to taková malá věžička, sice to vůbec nevypadalo, jakože by tady bydlela nějaká princezna, takže ne podle Lucasových představ. Ale dalo se to. Nebylo to ani moc luxusní, ani moc staromódní. Čekal něco lepšího. Asi z toho důvodu, že domky, ve kterých bydleli vypadali o mnohem lépe než tato hlídková věž či jak by to mnozí nazvali. Schody byly také z kovu, ale ne tak drahého. Ostatně neměli peníze na to kupovat všechno moderní. Když se dostali konečně nahoru, nadchl je krásný výhled na okolí. Každý dostal nějakou práci. Pokaždé měl alespoň jeden z těch všech přestávku, avšak kdyby někoho zabili nebo postřelili, musel by to vzít právě ten, kdo odpočíval.

„Snad to zvládneme. První hlídej ty, Tony," řekl Lucas. Chtěl se vyspat, ne tady hlídat, zda byli někým sledováni.

„Budeme hlídat všichni, nikdo se tady nebude ulívat," odvětil trochu vážněji, aby si to Lucas rozmyslel. Karu už začalo štvát to, že se skoro v každé situaci ti dva pohádali. Asi si nesedli, avšak tohle zrovna nebyl nejlepší přístup.

„Tak dobře," protočil Lucas očima, načež se podíval, zda nebyl venku nějaký vetřelec.

„Kluci, už toho nechte, je to zbytečné," hned jak to řekla, už oba nevnímala. Soustředila se na to, jestli se v okolí něco divného neděje. Naštěstí zatím nic, což byla ráda.

Asi po hodině začal být Lucas unavený, takže si lehl na deku, kterou si s sebou přinesl. Kara i Tony na něho čučeli a divili se tomu, kde to vzal.
Nicméně Tonyho už to tak štvalo, že do Lucase silně drcnul. Teď nebyl čas na spaní, ne? Měli býti soustředění, jinak tahle práce byla k ničemu.
Lucas na šťouchnutí poprvé nereagoval, až podruhé se na Tonyho kysele zatvářil a otočil se na opačnou stranu, aby si oba nelezli v vzájemně na nervy.

„Kluci, myslíte si, že tímhle něco vyřešíte?" tentokrát trochu vybouchla i Kara, což se stávalo málokdy, takže Tony uznal za vhodné, že by měli Lucase vyhodit. Proč? Nikomu nepomáhal, spíše všechny rozhádával. Nebylo jasné, proč to dělal. Ale asi měl k tomu nějaký důvod, který držel ve svém tajemství.

„Lucasi, promiň, asi tě budu muset odsud vyhodit. Chováš se jako kretén a... Prostě nedokážeš si s lidmi udržet dobré vztahy," Kara též přikývla na souhlas, nýbrž poprvé viděla, že měl Tony rozumný názor.

„Jsi blázen? Karo, udělej něco, že s ním nesouhlasíš?" ona mlčela, místo toho zůstala na straně Tonyho, s nímž plně souhlasila.

„Tak dobře," řekl rozzuřeně a velkou rychlostí zmizel, vzal si s sebou i svou deku, protože takovým blbcům by to nedokázal přenechat.

Jenže v tu ránu zaslechla Kara i Tony zvuk, z něhož neměli zrovna dobrý pocit, chtěli zkusit ještě zavolat Lucase, avšak ten už byl dávno pryč. Kara vzala luk a šíp, po ní to zopakoval i Tony. Zem byla dost studená, a proto když si Kara chtěla alespoň na chviličku sednout, čekalo tam na ní nemilé překvapení. Co to bylo? Voda, nestačilo, že byli zase v náhlém nebezpečí, ale ještě se jí musel stát takový trapas. Tony se tomu samosebou začal smát, měl opravdu obří záchvat smíchu, nešlo mu vydržet se nesmát. Kara mu zacpala rukou rty, jelikož už byl tak hlasitý, že by oba vetřelec určitě uslyšel. A asi by byl konec, to ale Kara nemohla připustit.

„Buď zticha," zamumlala.

Les vypadal v noci nádherně, mělo to takové své kouzlo, ale teď si vlastně vůbec nemohli užívat. Čekali, že se něco takového někdy stane, i když byla pravda, že zas tak brzy ne. Slyšeli šustění listů či zahlédli siluetu někoho neznámého, kdo jim naháněl hrůzu. Obávali se, že to byl právě onen jeden ze zlých lovců, pravda to ale nebyla.