I Love You, Dads /CZ/ [POZASTAVENO]

XXI.

Zdravím. :)
Zaprvé, ke dnešku máme 2955 reads - páni! Hrozně moc vám děkuju, všem!
Zadruhé - vytvořila jsem nový cover povídky, a byla bych moc ráda, kdybyste mi na to řekli názor. O:)
A za třetí - asi jste si všimli, že v posledních pár dnech bylo ILYD (I Love You, Dads) hodněkrát aktualizováno - probírala jsem to celé od začátku a našla chybky nebo nesrovnalosti, které jsem předtím neviděla, pár věcí jsem i malinko upravila, proto doporučuji přečíst si celý příběh znovu. O:)
Za poslední - jen tak pro zajímavost - tahle kapitola má (bez úvodu) přesně 1000 slov. O:) ☆
Toť ode mě asi vše.

Hope you'll enjoy. ♡
Ann

"Lásko," zavzlykal Tony zoufale, "Steve."
Klečel u Rogersovy postele, hlavou a rukama opřený o jeho lůžko, tvář zabořenou do deky.
Vyčítal si to. Že tam nebyl.
Sice dával pozor ze vzduchu a zničil i většinu nepřátel, ale...
Ale.
Neuvěřitelně se bál. Bál se Steva ztratit - bez něj by to prostě nezvládl.
Mohl za to. Kdyby tam býval byl, nikdy se to nemuselo stát.
"Odpusť mi to," zašeptal, a zvedl uslzené oči ke Kapitánovu obličeji - stejně nehybnému jako předtím.
"Je to moje vina...," vydechl a znovu se rozplakal.
"Tohle se nikdy nemělo stát... Měl jsem tam být... A kdyby tam Kris nebyla, ty bys..." Nedořekl větu. Nedokázal to.

I o půl hodiny později vzlykal, přestože už ho síly dávno opustily a oči pálily.
Bylo mu jedno, jak teď vypadá, jestli ho v tomhle stavu uvidí Loki, Fury nebo rovnou celá Hydra - nezajímalo ho to.
Jediné, co chtěl, bylo, aby byl jeho milovaný v pořádku, a on ho mohl sevřít v objetí, políbit ho a šeptat mu, jak moc ho miluje.
"Steve," zakňučel.

Tolikrát se pohádali kvůli maličkosti. Tolikrát se usmiřovali a omlouvali se tomu druhému (občas formou bouřlivého sexu...).
Tolikrát se navzájem chránili a báli se o sebe při misích.
Tolik si chyběli při odloučení.
Tolik se milovali.

A teď se to všechno mohlo rozplynout.
Doslova a do písmene.

Píp. Píp. Píp. Píp.
Otravný zvuk Tonyho hlavou rezonoval jako ozvěna.
Píp.
Jako tisíce malých bodavých jehliček.
Píp.
Vražených přímo do srdce.

Po dalších dvou hodinách už Tony unaveně, ale stejně nešťastně seděl na židli proti Steveho posteli.
"A pamatuješ, jak jsme se pohádali na Helicarrieru pár hodin po vytvoření Avengers a zadržení Lokiho? Díval ses na mě tím svým neprůstřelným pohledem, a já - ani nevím proč - pocítil takovou chuť drapnout tě za tričko a přede všemi tě políbit... Ano, už tehdy jsi mi popletl hlavu - ach Stevie, ani nevíš jak...," smutně se usmál.
Vyprávěl Rogersovi už asi třetí historku - o svých pocitech, o tom, co mu nikdy neřekl - tenkrát mu to připadalo zbytečné.
Teď se nedokázal smířit s vědomím, že by tak důležité věci nevěděl.
"Vzpomínáš si, jak ses jednou ráno probudil a měl jsi na obličeji namalované vousy? Myslel sis, že to udělal Thor - taky jsi ho, chudáka, pořádně seřval. Ve skutečnosti jsem to ale byl já," kysele se ušklíbl. "Už párkrát jsem se odhodlával, že ti to řeknu, ale pak... Bál jsem se. Že by ses na mě zlobil, hodně zlobil. A to je to poslední, co chci... Proboha, já už jsem vážně jako to naše zlatíčko," usmál se smutně.
"Alespoň už víme, po kom to ta holka má."
Opět se zahleděl do jeho tváře a jeho pobavení povadlo.
Znovu si uvědomil realitu - krutou a nelítostnou.
"Víš, na co jsem si ještě vzpomněl? Kdysi, když jsme byli v Rusku, na misi, a Wanda - tehdy ještě na Ultronově straně - nás ovládla, a ukazovala nám naše nejhorší noční můry...
A víš, co jsem viděl já? Tebe. Sípajícího z posledního dechu slova, že to byla moje vina.
Ještě měsíc po tom jsem se budil, zpocený a vyděšený. Hrozně jsem se o tebe bál. A pak jsi se jednoho dne šel v noci napít a slyšel jsi mě, jak potichu vzlykám... Sedl sis ke mně na postel - nic jsi neříkal, na nic jsi se neptal - jen jsi mě objal. A já se v tvé náruči skryl, jako by to bylo to poslední bezpečné místo v celém vesmíru.
Když jsem se po dvou hodinách uklidnil, zeptal jsi se mě, jestli o tom chci mluvit - chtěl jsem a nechtěl zároveň. Chtěl jsem se někomu svěřit, odlehčit si - ale zároveň jsem tím nechtěl zatěžovat tebe. Tak jsem raději řekl, že ne. Chápavě ses usmál, popřál mi dobrou noc a odešel.
Když se to zase opakovalo, nešel jsem za tebou - i když jsi mi to nabídl, abych k tobě kdykoliv přišel, kdybych měl nějaký problém. Měl jsem pocit, že tě tím jednoduše otravuju, přestože to bys to nedal najevo, jelikož jsi neuvěřitelně tolerantní člověk, Steve...
A čtyři dny po tom, co jsi mě poprvé utěšoval, se to opakovalo zase - jenže tentokrát to bylo ještě horší. V tomhle snu jsem nebyl to já, čí to byla vina, že se mise nepovedla - já byl ten...kdo tě zabil," zašeptal vyděšně. I dnes se občas probudil s výkřikem a vzpomínkou na své příšerné sny.
"A tak jsem vstal, se slzami na krajíčku, došel k tobě do pokoje - byl jsi ještě vzhůru a kreslil jsi - a všechno ti s pláčem pověděl... Utěšoval jsi mě celou noc, až do rána, kdy jsem nakonec v tvé náruči vyčerpáním usnul - přikryl jsi mě a nechal mě, abych ti celý den okupoval postel - a ještě ke všemu jsi mě co dvě hodiny kontroloval. Hrozně jsem se ti pak omlouval, ale ty jsi na to jen s úsměvem na rtech odpověděl, že je vše v pořádku a že jsi mi rád pomohl.
A to byl ten moment, kdy jsem se do tebe zamiloval úplně - nenávratně a  definitivně," ukončil své vyprávění Stark - v očích se mu leskly slzy.
"Steve," šeptnul zoufale, naklonil se k němu a chytil ho za ruku, "prosím - jestli mě teď slyšíš, jestli mě vnímáš - prosím tě o jediné - vrať se mi.
Nedokážu bez tebe žít, ani Kris ne - nikdo z nás. Vrať se nám. Nenechávej nás tady, prosím."
Jedinou odezvou mu bylo pravidelné pípání přístrojů, na které byl Rogers napojen.
"Jak že to vždycky říkáš? 'Když vám ublíží, vraťte jim to. Když vás zabijí, rozchoďte to.'? Takhle? Tak se tím tentokrát řiď i ty. My to tady bez tebe nedáme, lásko."
Žádná reakce.
Zdrceně si povzdechl.
"Jsi můj hrdina - už od té doby, co mi o tobě vyprávěl otec. Vždycky jsi jím byl a vždy jím taky budeš. Buď jím i teď.
Ty to přece zvládneš. Dokážeš to.
Prosím.
Buď mým hrdinou."
Tonyho slova se vytratila do ticha místnosti.
"Miluju tě," zašeptal, zavřel oči a čelo si opřel o jeho paži.
Modlil se, aby bylo vše jako dřív.
Aby se mu Steve vrátil.
Cítil nevysvětlitelnou nutnost to zopakovat.
"Miluju tě."
"Já tebe taky."