I Love You, Dads /CZ/ [POZASTAVENO]

V.

Ahoj lidičky, takže, protože tu příští týden nebudu, hodím vám sem dneska ještě jednu další část ;) Jinak, "I Love You, Dads" má už 130 přečtení!!! Wow, díky moc! ♥

Ann

"Kris?" ozval se Stark. "Když tě teď o něco poprosím, uděláš to pro mě?" Okamžitě a bez zaváhání přikývla. "Jasně!" "Ráno nám všechno povíš, ano?" ,,Co všechno?" nechápala. "No, problémy ve škole, tvoje pocity, jestli bys chtěla podniknout, třeba nějaký výlet nebo tak, prostě všechno, dobře?" "Tak jo," slabě se usmála. "Super. Tak dobrou noc. Jo, a Kris?" Nic. Žádná odezva.
"Už usnula. Musela být po dnešku strašně vyčerpaná," zašeptal Rogers a Tonyho pohled se teď z jejich dcerky přesunul do očí svého manžela. "JARVe?" "Ano pane?" "Vážně nemá žádná jiná zranění? Provedl jsi ten sken pořádně?" "Už třikrát, pane. Slečna Krissy je naprosto v pořádku."

"Jak si proboha může myslet, že ji nemáme rádi?" "Tony, je jí šest, už začíná mít svoji hlavu." "Ach jo, šest a má deprese horší než já." "Tys měl deprese? Proč?" "Myslel jsem si, že mě nenávidíš, a tudíž mě nikdy nebudeš milovat a nikdy nebudeš můj," lehce se ušklíbl Stark.

"Ježiš. Víš, že tě strašně moc miluju a nikomu tě nedám. Nikdy," zajiskřilo v očích Stevovi a přitáhl si ho blíž. "Hm, ne, já už to zapomněl, budeš mi to muset připomenout...," zašeptal svůdně a Kapitán si ho majetnicky přitáhl ještě blíž a kradl si od něj polibky. Krissy ze spaní něco zamumlala a oni po tom posledním raději přestali - nechtěli ji probudit.

Spokojeně oddechovala ve Stevově náručí. "Steve?" zašeptal Tony. "Ano, lásko?" "Myslíš, že kdybychom...nepřišli včas...ten agent...by ji...zabil?" "A-ano. A kdyby ne, zajal by ji." "Kriste, ani nechci pomyslet na to, co by jí udělali..." "Ale já hlavně nechápu, proč utekla? Jak si může myslet, že je náš problém?"
"Psala jsem to. V dopise, který jsem nechala na stole, než jsem odešla. Kvůli mně se hádate, jste smutní nebo naštvaní. Ač nerada, a rozhodně ne úmyslně, jsem to já, kdo vás rozhádavá. Odděluje," povzdechla si dívenka a otevřela oči.
"Ty nespíš? Tys nás...?" "Slyšela, jo." "Vzbudili jsme tě?" "Ne." "Krissy?" "No?" "To, co jsi taky psala v tom dopise, to jsi...myslela vážně?" "Jo. Všechno, co jsem tam psala myslím opravdu a smrtelně vážně. Jsem za vás ráda a strašně zbozňuju, jak se k sobě chováte, když jste sami. Když jste na veřejnosti, někdy i mezi ostatními Avengers, jste normalní, ale když jste sami, tak... Tony, který má normálně vtipné poznámky na každého a sebevědomí na rozdávání, nějak...zkrotne? Zromantičtí? A naopak, Steve, ten obvykle neusměvavý, vážný Kapitán Amerika, se usmívá a je šťastný. Možná i trochu provokuje. Hrozně se k sobě hodíte. Doplňujete se." "A ty doplňuješ nás. Protože bez tebe nejsme úplní - bez tebe nás kus chybí," dodal Steve. "A proč jsi vlastně nechtěla, abychom tě hledali?" Mírně se zamračila. "Já...bála jsem se," vydechla. "Proč?" "Zlobili byste se na mě. Ale měli byste na to právo, já jen-"
Krissy nemohla pokračovat, slova se jí zadrhla na jazyku. "Co? Pověz," povzdechl si Tony zoufale a vzal její ručky do svých. "No, jedna holka ve škole říkala, že její sestra jednou utekla, ale rodiče jí pak našli a... Prý dostala takový výprask, že si týden nemohla sednout," zachmuřila se ještě víc.