I Love You, Dads /CZ/ [POZASTAVENO]

XXII.

Zdravím, jsem tu zas. :D 

Jen bych chtěla podotknout, že za asi čtyři nebo pět dní se přečtení zvedlo z 2,7K na 3,08K - to je neuvěřitelný!
Hrozně moc děkuju! ♥

Btw, taky se tak šíleně těšíte na Avengers: Infinty War? ♥

Hope you'll enjoy. ♥
Ann

Stark ztuhl. Dech se mu zastavil v hrdle. Prudce otevřel oči, narovnal se a...
Spatřil, jak se na něj zpod polozavřených, unavených víček láskyplně dívají dvě nebesky modré oči, a když se pohledem přesunul o kousek níž, uviděl rty zkroucené v jemném úsměvu.
"Steve," vydechl a po tvářích se mu nevědomky opět spustily slzy.
"Tony," zachraplal slabě blonďák, tisknouc přitom jeho ruku. 
"Ty ses mi vrátil," zašeptal.
"Nemohl jsem tě tu přece nechat - ani tebe, ani naší dcerku," tiše se zasmál, načež trošku popadal dech - stále byl ještě neuvěřitelně zesláblý.
"Opatrně, hlavně se nevysiluj-"
"Tony," zpražil ho pohledem. "A-ano?" vykoktal hnědovlásek vyděšeně.
"Nechovej se jako moje máma," ušklíbl se. "Nechovám se jako tvoje máma," zasmál se Stark ulehčeně, "chovám se jako tvůj manžel. Na to mám právo, ne?" dodal a pohlédl na jejich spojené ruce - na obou prsteníčcích se třpytily stříbrné kroužky, které si věnovali v den jejich svatby - kouzelného to okamžiku.
"Tony...," začal Kapitán. "Ano? Co? Je ti špatně? Něco tě bolí?"
"Celý člověk," zavtipkoval Rogers a zasmál se, "ale to jsem nemyslel. Víš...celou dobu jsem tě slyšel, jen jsem nějak neměl sílu otevřít oči - až teď."
Starkův úsměv mírně pohasl.
"Jen se chci zeptat...," začal opatrně, "já... Vážně jsem tvůj hrdina?" modré oči mu zazářily.
Hnědovlásek zčervenal.
"A-ano, už od mého raného dětství...," šeptnul, "a nejenom jako Kapitán Amerika," dodal.
"Děkuji," stiskl Tonyho ruku Steve tak, jak nejsilněji ve svém stavu dokázal.
"A vždy jím také budeš," pohladil ho po tváři.
"Bude mi ctí, lásko."
"Víš, na co jsem si teď vzpomněl?"
"Ne - povídej," natočil hlavu na stranu Rogers, "miluju zvuk tvého hlasu," přiznal. "To já toho tvého taky, už od té doby, co jsme se poprvé pohádali," zašklebil se Tony, ovšem svá slova myslel naprosto upřímně - a Steve to věděl.
"Vzpomněl jsem si na to, jak jsi mě požádal o ruku - když jsem se podíval na naše ruce a prstýnky," pokrčil rameny.
"Na to se nedá zapomenout." "To máš pravdu. Prostě byl normální, krásný, slunečný den..." "...i počasí nám přálo..." "...my byli v Avengers Tower..." "...kde jinde taky..." "...a ty jsi za mnou přišel s tím, jestli se mě můžeš na něco zeptat..." "...aneb  nevěděl jsem, jak začít..."
"...a když jsem odpověděl, že ano,..." "...klekl jsem si na jedno koleno a zeptal se tě na tu nejdůležitější věc v mém životě: Anthony Edwarde Starku, vezmeš si mě za muže?"
"A já odpověděl ano." "A pak ses rozbrečel."
"Nataša taky brečela," namítnul uraženě tmavovlásek. "Nataša mě v tu chvíli nezajímala."
"A pak jsi mě vzal do náruče, odnesl do ložnice..." "...a zamkl a zahodil klíč," ukončil jejich společné vyprávění Rogers se smíchem na rtech, "asi už vím, proč nám Loki s Thorem a vlastně i všichni ostatní říkají, že jsme romantici," zašklebil se.
"Tony?" "Hm?" zamručel nižší, avšak čechrat vlasy vyššímu nepřestal.
"Mohl bys pro mě něco udělat?" špitnul.
"Oh, vadí ti, že se ti hrabu ve vlasech? Promiň, já na to zapomněl-"
"Zlato," zasmál se od srdce blonďák, "od ostatních mi to vadí - a pravděpodobně jim to dávám i dost jasně najevo, ale od tebe to z nějakého, mě neznámého důvodu, miluju. Takže mi to opravdu nevadí," usmál se.
Stark se pouze potěšeně usmál a zpět opatrně ponořil ruce do Stevových vlasů, načež se ušklíbl, protože Rogers zavřel oči a spokojeně vydechl.
"Uděláš pro mě tedy něco? Prosím," pokračoval v jejich debatě.
"Samozřejmě, kdykoli a cokoli. Copak potřebuješ?"
"Polib mě."
"Stevie... Ani nevíš, jak moc chci, ale jsi stále ještě příliš slabý, navíc ti nechci ublížit-"
"Tony, nejsem z porcelánu - jsem supervoják, něco vydržím."
"Ale-"
"Polib mě."
A hnědovlásek splnil jeho přání - naklonil se k blonďákovi, vzal ho za bradu a spojil jejich rty v jedny.
Zasypával ho motýlími polibky a Rogers mu to vroucně oplácel.
Když se po pár minutách odtáhli - jelikož i supervojáci a miliardáři potřebují k životu vzduch - , zhluboka oddechovali.
"Miluju tě, Tony," vydechl Rogers.
"Já tebe taky," usmál se Stark a věnoval mu vroucí polibek na čelo - blonďák měl najednou ukrutný pocit ospalosti - on však ještě nechtěl spát.
Láskyplně se díval na svou životní lásku a těšil se, jak budou pokračovat, až bude konečně moci vstát z té zatracené postele-
Najednou se zarazil a ze tváří se mu vytratila všechna barva.
"Zlato? Všechno v pořádku?" optal se Stark nervózně.
"Tony - kde je Krissy?"