Zakázané Kouzlo | YAOI

Část 1.

  Zaspal jsem, a to je pátek. Sakra. Vlítl jsem z postele a okamžitě utíkal do koupelny. Byl jsem rád, že jsem se tam přes ten bordel ve své garsonce dostal. Oblékl jsem si pracovní uniformu a upaloval do práce.Šéf mě, jako obvykle, pozdravil kývnutím hlavy a já si šel připravit věci.  

Ráno jsem vstal jako vždy zároveň s budíkem. Dnes děláme v ochodě inventuru. To bude zase něco... Došel jsem do kuchyně, kde jsem si udělal své ranní kafe a udělal jsem si pár toastů na snídani, abych tam nešel hlady. Po snídani jsem se oblékl a vydal jsem se do obchodu.

Po půlhodině od otevření začali chodit lidi. Nasadil jsem falešný úsměv a šel pro objednávky. Jsem tu chvíli a už bych chtěl domů. Jsem rád, že značku, která znázorňuje mou magii mám na prsu, a tak ji nemusím viditelně skrývat. Považovali by mě ještě za větší zrůdu, než jsem  

  Ach konečně! Konečně jsme to měli za sebou a dokonce bylo vše v pořádku. Proto jsem se vydal do kavárny, abych si mohl oddychnout a trochu to i oslavit. Cestou jsem viděl pát nechápavých pohledů na tetování, které mám na zápěstí. 

Donesl jsem na stůl dvě turecké kávy. Šel jsem zpět, položit papírek za pult a pak se opět rozhlédl po lidech. Nesnáším ty pohledy...Ti, co sem chodí častěji už se mi ani nedívají do očí. Uviděl jsem kluka, co sám usedá za stůl. Dám mu chvíli na vybranou a pak půjdu pro objednávku. 

  Ani jsem si neprohlížel lístek, protože jsem věděl, že si dám svoje cappucino, a tak jsem si položil ruce na stůl a čekal jsem, než mě někdo obslouží. Za nedlouho ke mně přišel číšník a já mu sdělil objednávku. Měl krásné oči. 

Přišel jsem k němu s lístkem v ruce a všiml si znaku vodní magie na jeho ruce. Můj falešný úsměv trochu opadl a přivřel jsem oči, aby se do nich nemusel dívat.
 ,,Tak, co si dáte?'' 

  ,,Dal bych si cappucino prosím."řekl jsem slušně a lehce jsem se na něj pousmál. Jsem zvyklý být milý na lidi, i když většinu nemám rád. Přivřel oči. Proč? Vždyť jsou tak hezký. Heterochromie je snad nejhezčí oční vada. 

,,Něco k tomu? Máme vynikající domácí medovník,'' uchechtl jsem.
 Víte, jaká je nevýhoda bílé duhovky a černého bělma? Blbě na to oko vidim, takže kolikrát musím vypadat jako idiot. Zezadu do mě někdo strknul, když procházel. Jak já je všechny nenávidim. 

  ,,Jste v pořádku?"zeptal jsem se ho lehce poplašeně a otočil jsem se za tím, kdo ho strčil. Byl to asi dva metry vysoký blonďák. Proč to udělal? Ptal jsem se sám sebe. 

Oddechl jsem si a pokýval.,,Jsem na to zvyklý, vůbec si toho nevšímejte,'' mávnul jsem rukou a protočil očima. Proč nemůže být vše v životě zadarmo? Nežil bych v garsonce a nemusel bych se vídat s idioty. 

  ,,Jak zvyklý?"zeptal jsem se nechápavě. To mu to někdo dělá furt? Nebo po něm někdo jde? Nebo co sakra?  

,,Na tom nesejde. Bude to vše?''' zeptal jsem se, už lehce podrážděně. Jak předstírá, že se o mě zajímá. Pán je mág, pán si může užívat...Ts, nechutné.  

  ,,Ano bude..."řekl jsem tiše a on odešel. Civěl jsem tiše do zdi, která byla přímo proti mě, abych si ukrátit to čekání.  

  ,,Co jsi nepříjemnej? Nevíš, kdo to je?'' vyjel šéf. Jen jsem zvedl jedno obočí a zavrtěl hlavou.
,,Je to zazobanec, Jiro Akihara...Koukej být milej, nebo máš padáka,'' pohrozil a odešel. Já konečně dal objednávku Mikovi a ten připravil kafe.  

  Konečně mi přinesli kafe a já mile poděkoval. Nasypal jsem si do kafe cukr a začal jsem kafe spokojeně posrkávat. Miluju kafe. Ať je jakékoliv. Zasmál jsem se v duchu a znovu jsem si upil. 

Byl jsem opřený o pult a pozoroval jeho záda. Však vypadá obyčejně, jak může být z rodiny Akihara? Jsem překvapen, ale i tak...je mi to fuk, je to jen další z těch, co nenávidim. 

  V klidu jsem si dopil kafe a kývnul jsem na číšníka, že zaplatím. On ke mně došel a já otevřel svou peněženku, ve které bylo no... celkem dost peněz. Dal jsem mu dvojnásobek toho, co jsem měl platit.
,,Nashledanou,"řekl jsem a vydal jsem se ven.  

  ,,Nějaký velký dýško...'' zamumlal jsem si pro sebe tiše a zíral na jeho záda, dokud nezmizel z dohledu. Takže...je to pravda. Dal jsem spropitné do kapsy a pak odešel s penězmi ke kase, do které jsem je vložil. Konečně někdo milý za celý úmorný den.  

  Vydal jsem se přímo do čtvrti, kde bydlí ti bohatší lidé. Ve většině to byly obrovské vily, ale zhruba uprostřed byly tři věže plné luxusních bytů. A k jedné z těch věží jsem měl namířeno i já.  

  Po práci jsem si zamířil do svého byt- Uh...do své garsonky. Převlékl jsem se a lehl si do postele. Zajel jsem si rukou přes krk pod tričko a prsty přejížděl po svém znamení. Zavřel jsem oči...konečně.