Zakázané Kouzlo | YAOI

Část 6

,,Oh...promiň. Nechtěl jsem,"omluvil jsem se mu. Jen jsem prostě moc zvědavý. Fakt to není zdravé. Řekl jsem si v duchu.

,,Nechtěl?! Všechno okolo mi připomíná, jaká jsem zrůda! Všechno,'' hlesl jsem a stáhl si spodní víčko u bílo-černého oka.

,,Notak notak... Klid. Určitě jsem ti nechtěl ublížit a určitě nejsi zrůda. Dobře?"pokusil jsem se na něj povzbudivě usmát, i když jsem z něj byl lehce vyděšený.

,,Co se mi snažíš vykládat? Nikdy se na mě nikdo neusmál...od školky jsem odstrkovaný, s nikým jsem se nikdy nekamarádil...o co se kurva snažíš,'' mračil jsem se, ale tekly mi slzy. Já ne, to samo.

,,Notak... To ale neznamená, že jsi zrůda," sedl jsem si k němu a po celkem dlouhém romýšlení jsem ho objal. Buď se uklidní, nebo umřu.

Mrzla mi prdel ze studené římsy a on na mě sahal.
,,Řeknu ti to v klidu a jasně. Ne-sa-hej na mě...'' díval jsem se před sebe a vydechl mlhu

,,Promiň.."zašeptal jsem a odsedl jsem si od něj. ,,Nemyslím to s tebou zle. Jsem jiný než ostatní."vydal jsem ze sebe jen tak do vzduchu.

,,Nevím, proč bych tomu měl věřit...'' vydechl jsem a prohrábl vlasy.
,,Musím za Princeznou...''

,,Nemohu tě nutit k tomu, aby jsi mi věřil. Tak běž,"řekl jsem a sám jsem vstal.

Jen jsem vstal, oklepal se a vydal se směrem ke svému by- garzonce. Pomalu jsem vyšel malé schůdky a otevřel dveře.

Znovu jsem vyjel výtahem nahoru do svého bytu, který... ,,Proboha!"vyjekl jsem, když jsem si všiml, že jsem nechal otevřené dveře.

Ani jsem nevkročil jednou nohou dovnitř a kočka mě podběhla a utekla ven.
,,Princezno!'' křiknul jsem a rozběhl se za ní

Rychle jsem vběhl dovnitř, zamkl jsem za sebou a začal jsem vše procházet, jestli nic nezmizelo a naštěstí opravdu vše zůstalo tam, kde má být.

Je ještě malinká,cokoliv jí může ublížit. Když vyběhla na silnici, na chvíli se zastavila. Příležitost. Přiběhl jsem a chytil ni do náruče, když mě vyděsilo zběsilé troubení

Otevřel jsem okno a chvíli z něj koukal. Když najednou se ozvalo hlasité troubení kamionu.
,,Co se asi může dít?"prohodil jsem jen tak do prázdna.

,,Kokote! Kvůli zasraný kočce mi vběhneš přímo před nárazník?!'' začal mě zasypávat nadávkami a já se zvednul a šel na stranu. Když se muž v kamionu rozjel, zrovna mi to uklouzlo a já spadl na zadek.
,,Zrůdo!'' křiknul muž a zpod protáčejících se kol mě ohodil špinavý sníh ze silnice

Projela mnou zima. Zavřel jsem okno a šel jsem přímo &rdo ložnice, kde jsem spadl na postel a začal jsem pomalu usínat. Bylo mi jedno, že nejsem převlečený. Prostě se mi chtělo spát.

Byl jsem naštvaný, ale šťastný zároveň.
,,Už mi neutíkej, zlatíčko...jsi to jediné, co na světě mám...''

Zdál se mi zvláštní sen. S někým jsem bojoval a vypadalo to, že jsdm vyhrával, ale probudil jsem se kolem dvou ráno s uslzenýma očima. Proč? Ptal jsem se sá sebe.

Ležel jsem v posteli...jen ve spodním a přikrytý dekou po prsa. Jednu ruku jsem měl za hlavou a tou druhou pečoval o svou Princeznu. Venku silně chumelilo a moje oči byly opět zacloněné slzami. Zrůdo...

Když jsem se probudil, už jsem usnout nemohl. A tak jsem přemýslel, co budu zítra... Tedy vlastně dnes dělat. Musím do zverimexu vyřešit objednávky. Zamyslel jsem se, co mi teď na skladě vlastně chybí.

Z breku mě rozbolela hlava. Začaly se mi klížit oči a usnul jsem. S jediným stvořením, které mě miluje, v náruči...