Zakázané Kouzlo | YAOI

Část 4.

,,Ale ne do té, kde dělám já...Nemám to tam rád,'' zamumlal jsem a prohrábl si vlasy. Kéž by tak vše co chci, bylo zadarmo.

,,Tak si řekni kam bys chtěl."řekl jsem, protože tu moc podniků neznám.

,,Kyo Caffeteria, je to u náměstí, sejdeme se před ní,'' dodal jsem a zavěsil telefon. Vydechl jsem a byl rád, že mám konverzaci po telefonu za sebou

Nestihl jsem se s ním ani rozloučit a už mi ten hovor položil. Nevadí. Vstal jsem a vydal jsem se do kuchyně, abych si nalil sklenici mléka.

Po chvíli jsem se oblékl a pomalým krokem vyrazil. Samozřejmě jsem dal Princezně plnou misku žrádla a slib, že se brzy vrátím.

Pomalu a v klidu jsem si popíjel své mléko se zabodnutým pohledem do stěny. Po chvíli jsem zvedl pohled na hodiny. ,,A do prdele!"zvolal jsem, vzal jsem ze stolku smlouvy, navlékl jsem si bundu a vyběhl jsem do kavárny.

Stál jsem před podnikem a díval se na boty, na které mi dopadaly vločky. Od pusy mi šla mlha a jeho zpoždění činilo zatím deset minut

Cestou jsem sebou málem dvakrát švihl na zem kvůli náledí, ale už jsem byl konečně tam. ,,Ahoj..."řekl jsem udýchaně. ,,Promiň, že jdu pozdě."omluvil jsem se mu posléze.

Jen jsem kývnul hlavou a pomalu jsme šli dovnitř. Líbilo se mi místo v koutě, bylo tam málo lidí

Sedli jsme si k jednomu stolu pro dva. ,,No... Tak tady jsem připravil pracovní smlouvu. Jako nástupní plat budeš dostávat nějakých 20 000 a pokud se osvědčíš se může na platu přidávat."řekl jsem a doufam jsem, že bude souhlasit.

,,Co všechno, že budu dělat?''  zamumlal jsem a vzal smlouvu do ruky. Doufal jsem, že budu mít co nejméně kontaktu s lidmi. Ale zvířata mám rád, o tom žádná.

,,Co bude potřeba. Práce ve skladu, za pultem, starat se o zvířata... Co bude potřeba."řekl jsem

,,Dobrá, to beru...'' odvětil jsem a začal si pomalu ten kus papíru pročíat.

,,Klidně si to pročti."řekl jsem a kývnul jsem na servírku, abych si mohl objednat kafe.

Vypadá to slibně, snad mě to bude bavit.
Když přišla servírka, objednal jsem si černý čaj s mlékem

Servírka si zapsala objednávku a odešla. Vytáhl jsem propisku a podal jsem mu ji, ať může podepsat smlouvu.

,,Možná bych se mohl konečně od něčeho odrazit,'' pousmál jsem se a cvakl propiskou

,,Jó třeba jo."pousmál jsem se, když nám servírka donesla objednávku.

Když přinesla můj čas, nalil jsem do něj mléko a začal míchat.
,,Proč jsi na mě milý?''

,,A proč ne? Přijdeš mi fajn."odpověděl jsem upřímně.

,,Větší blbost jsem neslyšel,''odsekl jsem a upil. Jsem přece zrůda, se zakázanou magií,bez sociálního života.

,,Proč blbost? Já si opravdu myslím, že jsi fajn."zasmál jsem se lehce nervózně. Proč to o sobě tvrdí? Vždyť na něm nic špatného není. Nebo ano?

,,Smích tě přejde. Moje skutečné já nikdy nikdo nepozná. Jsem ti vděčný za práci, ale zadní velcí kamarádi nebudeme,'' řekl jsem narovinu a opět sklopil oči. Zvyk

,,Pokud je to tvé přání... Myslím, že by bylo fajn, kdybys mi o tom řekl..."řekl jsem jen tak do větru.

,,Co?'' zvedl jsem hlas.
,,Nemám přátele, nikdy jsem je neměl a mít nechci! Stejnak jste všichni do puntíku stejní, jen odsuzujte lidi, co jsou jiní...temné mágy...vy všichni,'' polknul jsem konec věty, vztekle jsem se zvedl a šel k východu.

,,Temné... počkat co...?"vykřikl jsem hodil jsem peníze na stůl a vyběhl jsem ven. ,,Stůj!"zakřičel jsem za ním a dobíhal jsem ho. ,,Ty jsi temný mág? Ale... já tě neodsuzuju. Je to magie jako každá jiná a co umíš a... vůbec stůj proboha."vychrlil jsem na něj udýchaně, protože šel celkem rychlým krokem.

,,Co chceš kurva?! Nevím, co umím, chápeš? Nesmím to zjistit!'' vykřikl jsem a zaslzely se mi...počkat. Co?