Zakázané Kouzlo | YAOI

Část 3.

,,Jiro Akihara těší mě."usmál jsem se na něj a také jsem mu podal ruku, abychom si jima mohli potřást.

Nesnáším doteky, je to nepříjemné. Potřásl jsem si s ním a pak dal ruce do kapes.
,,No...dáš mi na sebe nějaký kontakt, Abychom se třeba domluvili,'' zeptal jsem se a očima bloudil všude možně. Oční kontakt mě znervózňuje

,,Jo jasně."řekl jsem a nadiktoval jsem mu své telefonní číslo. ,,No nic, tak nashledanou."rozloučil jsem se a vydal jsem se šouravým krokem domů.

Mávnul jsem rukou a rozešel se zpět směrem, odkud jsem přišel. Nahmatal jsem v kapse klíče a zamířil rovnou do postele.

  Znovu jsem vyjel výtahem k mému bytu. Doma jsem se převlékl a vydal jsem se do postele. Po dnešku jsem opravdu strhaný, jak borůvka. 

Zavřel jsem oči a po chvíli usnul. Noční můra...opět. Je to tedy spíše vzpomínka. Na den, kdy jsem si jako pětiletý kluk hrál s dětmi na hřišti. Tehdy se ukázala má magie...a já všechny těžce zranil. 

  Měl jsem bezesnou noc a dokonce jsem spal déle, než obvykle, za což jsem byl opravdu vděčný. Ráno jsem se probudil, oblékl jsem se a vyběhl jsem ven se projít. 

Zbytek noci už jsem jen tak pospával. Ráno jsem byl příšerně zlámaný, takže jsem měl co dělat, abych si šel udělat blbý kafe 

  Nakonec mě mé cesty zavedly do zverimexu. On.. je zavřený?! Přiběhl jsem ke dveřím a okamžitě jsem je odemkl. Všude tma. Nikde nikdo. Okamžitě jsem vytáhl z kapsy mobil a zavolal jsem pracovnici, co tu měla dnes být. 

Pil jsem kafe u stolu a pomalu se probíral. Můj zrak se upřel na spořící skříňku, která ležela na polici. Pořídím si parťáka, nebo mi časem opravdu jebne. S povdechem jsem po skříňce sáhl a vytál možnou částku na útratu.

  ,,No... tak dnes asi pracuju já," řekl jsem si a stoupl jsem si za pult, abych mohl prodávat. Celkem jsem se divil, kolik lidí přicházelo. No jo... blíží se Vánoce. 

  Jsem tak rád, že nemám nikoho, komu bych musel něco darovat. Jsem rád, že mám něco pro sebe. Oblékl jsem si bundu a zamířil to do zverimexu, který je mé garsonce nejblíž.  

  Lidé přicházeli a odcházeli a já už ani nevnímal jejich tváře. Pak se ale objevil ten kluk z kavárny. ,,Dobrý den, co to bude?"zeptal jsem se ho. 

Jen jsem mu otráveně hodil peníze na pult.,,Tykej mi. A chtěl bych kočku. Jo, chci kočku... Nějakou, aby se vešla do téhle ceny,'' dodal jsem a odhrnul si vlasy z tváře 

Podíval jsem se na peníze, co hodil na pult. Moc jich nebylo. ,,Vydrž."řekl jsem mu a vydal jsem se dozadu, kde jsem vzal nádhernou šedou kočku. Byla papírová a tudíž celkem drahá. Vzal jsem i pytel granulí a vydal jsem se k němu. Kočičku jsem položil na stůl a granule vedle ní.
,,Veselé Vánoce."usmál jsem se na něj. Ani nevím, proč to dělám. Ale proč ne?

Odešel. Po chvíli čekáni přišel a...cože? Podíval jsem se na něj a pak na malé šedé kotě před ním. To je hrůza, musím vypadat jako socka... V tu chvíli jsem po dlouhé době ucítil...Něco jako pocit štěstí. Nevím, co na to říct.
,,Díky,'' řekl jsem normálním tónem, vzal jsem vše a odešel.

,,Za málo!"zavolal jsem za ním a dál jsem obsluhoval ostatní zákazníky. Po hodině jsem mohl konečně zavřít a vydal jsem se domů.

Seděl jsem na schodech před vchodem a pozoroval, jak Princezna chytá malé vločky, co padají z oblohy. Nevěřil jsem tomu, že by tento rok začalo sněžit. Podpíral jsem si hlavu a hleděl. I přes to všechno se nedokážu upřímně usmát.

Dorazil jsem domů, ale moc jsem se tam nezdržel, protože jsem tam neměl jídlo, co bych si udělal. Tak jsem se znovu vydal ven přímo do jednoho většího obchůdku.

Vzal jsem Princeznu a šel dovnitř.
,,Vítej v mém...ne moc hezkém království,'' řekl jsem jí a položil ji na podlahu. Ihned to tu začala prozkoumávat

Byla o poznání větší zima než předtím. Proto jsem nakoupil a šel jsem domů rychlejším krokem, než tam.

Hrál jsem si s ní tak dlouho. Nejsem sám! Ale pořád nejsem tak šťastný, jak bych chtěl být

Bylo by fajn, kdyby se Rei ozval, jinak budu muset zítra do zverimexu znovu já. Nevadilo by mi, kdybych tam byl já, ale mám na zítra důležitější věci na práci.

Je to opravdu nuda, když mám volno. Volno...práce...Podíval jsem se na telefon a polknul. Nerad mluvím přes telefon. Pomalu jsem po vzal a rozmýšlel se.

Dorazil jsem domů a a rozložil jsem si nákup na kuchyňskou linku. Když v tom mi zazvonil mobil. ,,Ano?"zeptal jsem se a čekal jsem.

Chvíli jsem mlčel a pak se nadechl.
,,Tady Rei.''

,,Ahoj, voláš ohledně práce?"zeptal jsem se ho.

,,Jakoby jo, potřebuju to domluvit...kdy a jak,'' zabrblal jsem a sedl si u toho na křeslo

,,Tak...bychom se za hodinu mohli sejít v kavárně?"zeptal jsem se ho a čekal na odpověď.