Zakázané Kouzlo | YAOI

Část 7

Než jsem se nadál, bylo sedm ráno a já musel vstávat. Vstal jsem, udělal běžnou ranní hygienu a vydal jsem se do zverimexu.

Otevřel jsem oči a ty se upřely na mou, ne moc uklizenou, garsonku. Bylo osm, jdu pozdě...no a co, kdo by mě postrádal. Zvedl jsem se, umyl, oblékl, nakrmil Princeznu a vyrazil.

Přišel jsem do zverimexu. Ještě tam nikdo nebyl, protože se otvírá až o půl osmé. Ovšem když přišel čas otevření, můj jediný pracovník zde nebyl, a tak jsem musel prodávat sám a při tom řešil objednávky, což mi dávalo hodně zabrat.

Přišel jsem ve čtvrt na devět a lidi uvnitř se na mě s hrůzou dívali. Jen jsem sklopil hlavu a došel k pultu.
,,Zaspal jsem...''

,,To nevadí. Hlavně už mi pojď pomoct prosím"řekl jsem a prosebně jsem se na něj podíval. Byla tu opravdu spousta lidí. Co čekat. Vánoce jsou opravdu hodně blízko.

,,Jo...'' odfrknul jsem a dělal vše, co měl. Blížil se konec směny a byli tu poslední lidé. Celý den téměř narváno...co všem hrabe?

,,Uf..."oddychl jsem si, když jsem konečně zavřel obchod. ,,Blíží se Vánoce. Bude to horší."řekl jsem jen tak do průvanu.

,,Klidně tu budu dělat i přes Vánoce...stejně budu sám,'' řekl jsem a doplnil poslední zboží.

,,Ne to nemusíš od dvacátýho druhýho máš volno,"pousmál jsem se na něj.

,,Výborně,'' hlesl jsem a oblékl si, ještě ze včera, špinavou bundu.

,,Co se stalo, že náš tu bundu tak  špinavou?"zeptal jsem se nechápavě.

,,Zdrhla mi kočka a skoro mě přejel náklaďák no,'' odfrknul jsem a zapnul zip.

,,Oh...Aha..."řekl jsem chápavě. ,,Jestli chceš, už můžeš jít. Už to tu dodělám."řekl jsem mu a dál jsem počítal tržbu.

,,Fajn... zítra tu budu na čas,'' prohodil jsem a opustil pomalu obchod.

,,Jo měj se!"zavolal jsem za ním a dál jsem se soustředil na to, ať se nepřepočítám

Pomalu jsem procházel křupajícím sněhem a od pusy mi šla mlha. Dneska je snad mínus sto...

Konečně jsem to dopočítal. Dneska byla opravdu vysoká tržba. Ono fakt co se dá teď čekat. Řekl jsem si, vyšel jsem ven a zamkl obchod a vydal se pomalu domů.

Když jsem se blížil ke své ulici, projelo okolo mě hasičské auto. Nějak jsem to nevnímal,dokud jsem to neviděl...

Kolem mě projelo hasičské auto a jelo na druhou stranu města. Proboha co se asi děje?

,,PRINCEZNO!'' zakřičel se a rozběhl se k plamenům.
,,Uhni obludo,nemař výkon,'' zastavil mě jeden z hasičů a já spadl na zem.
,,Mám tam kočku, kryple!''

Koutkem oka jsem zahlédl ten požár. ,,Vždyť... Můžu pomoct."řekl jsem si a rychle jsem se rozběhl k požáru. Vběhl jsem k ní z druhé strany a použil jsem svou magii, abych ho uhasil.

Srdce bilo jako o závod. Ale najednou oheň spláchla voda z řeky. Zbláznilo se počasí? Okamžitě jsem vběhl do doutnajících zbytků.

Když bylo dílo dokonáno, rychle jsem se přesunul ke vchodu a vběhl jsem tam. ,,Ježiš to byl tvůj byt?"zeptal jsem se vyděšeně.

,,Do prdele, kde je moje Princezna?'' měl jsem clonu slz v očích a prohledával vše, co se dalo.
Jak se tohle stalo?!

Proboha no jo. Ta kočička. Zamyslel jsem se a šel jsem do kuchyňského koutu, abych ho prohledal.
,,Mám ji!"křikl jsem na něj, když jsem ji vytáhl z pootevřené skříňky. Naštěstí byla v pořádku.

,,Holčičko,'' vzal jsem mu ji z ruky a přitiskl na sebe. Byla celá od kouře a kýchala...
,,Kterej zmrd...''

,,Na mě se nedívej. Já ne,"řekl jsem vyděšeně, když jsem si všiml toho jeho pohledu.

,,Nemyslím si, žes to byl ty...šel si snad z práce po mně ne?'' Zavrčel jsem a podíval se do zelených očíček.
,,Zítra jí vezmu k veterináři...''

,,Jo dobře.."řekl jsem a sledoval jsem ho. Na té kočičce mu moc záleží. Je to opravdu hezký. ,,Nechceš... Přespat u mě?"zeptal jsem se ho. Tady je to no... neobyvatelné.

,,Nemám to tady ani pojištěné...'' sedl jsem si na mokrý, spálený gauč a podepřel si hlavu.
,,Nemám oblečení, nemám domov...Nemám nic. Všechny moje úspory shořely.''

,,Tak pojď. Výplatu ti dám dřív a zítra půjdeme něco nakoupit dobře?"pokusil jsem se na něj povzbudivě pousmát.

Jen jsem zamručel a vzal Princeznu do mikiny.
Možná jsem obluda...ale ona ji ve mně nevidí. Nemůžu o ní přijít.