Zakázané Kouzlo | YAOI

Část 8

Vyšli jsme ven a vydali jsme se přímo ke mě domů. Doma bych měl mít dost peněz. Takže by mělo být vše v pořádku. Pořád jsem z toho byl tak nějak mimo. Došli jsme domů a Rei se jen svalil na gauč.

Hladil jsem čiči po hlavě a díval se do stropu.
,,Tak...nóbl...kde máš rodiče?''

,,Co já vím. Žiju tak nějak mimo zbytek moji rodiny. Nemají mě rádi. A já je vlastně taky ne,"zasmál jsem se trochu a zaběhl jsem do ložnice, kde jsem měl svoje úspory. Výtahl jsem asi padesát tisíc a doběhl jsem zpátky k němu. ,,Na tady máš,"usmál jsem se na něj.

,,Proč se nemáte rádi? Já myslel, že rodina Akihara se ukazuje ráda. Celá. Spolu,'' broukl jsem a pak se na něj kouknul.
,,Co to má bejt?''

,,Ano správně. Rodina Akihara beze mě," řekl jsem upřímně. ,,To je přece dárek k Vánocům,"usmál jsem se na konec mile.

,,Důvod?'' proč jsem tak zvědavej uzdichcal?
,,Aha, to...dík...''

,,Protože můj živel není oheň. A taky jsem prostřední dítě," řekl jsem upřímně a sedl jsem si k němu.

,,Mě se rodina zřekla po té...nehodě. Sestra je obyčejný člověk, jako máma. Neviděl jsem je 15 let. Ani o nich neslyšel,'' vydechl jsem a opřel se o opěradlo gauče, zatím co Princezna běhala všude možně.

,,Pokud se tě zřekli je asi lepší, že je ani nevidíš," řekl jsem.

,,Udělal bych to taky. Zabil jsem dítě,'' odkašlal jsem si a podíval se na něj.

,,Ale určitě ne úmyslně ne?"zeptal jsem se ho nejistě.

,,Naštval mě...na hřišti. Bylo nám sedm. Nevěděl jsem, že něco takového umím. Sebral mi míč a odmítal ho vrátit. Pamatuju si krev, kam si dohlédl. Jeho rozmašírované tělo..hahah...Nevěděl jsem, že mám nějakou magii...Nikdy jsem si nemyslel, že mi zčerná oko...hah...'' uchechtával jsem se.

Popravdě když řekl to s tím tělem se mi trochu zvedl kufr, ale zbytek jsem ho jen chápavě poslouchal.

,,Vykopli mě z děcáku a tak jsem tady,'' pokrčil jsem rameny a zavřel oči

,,Ou aha..."řekl jsem jen, aby věděl, že ho poslouchám. ,,Chce se ti spát?"zeptal jsem se ho, když zavřel oči.

,,Hm...Docela i jo,'' zabrblal jsem a jedno oko pootevřel, abych se na něj podíval.

,,Chceš do ložnice nebo ti mám vytáhnout přikrývky?"nabídl jsem mu.

  Chtěl jsem něco říci, ale moje oči se jednoduše zavřely. Usnul jsem v neidentifikovatelné poloze, ale spánek je spánek 

 Když usnul, opatrně jsem ho položil na gauč a donesl mu přikrývky, aby mu nebyla zima. Pak jsem se odebral k sobě do ložnice, abych se taky mohl vyspat.

  Probudil jsem se uprostřed noci a...Dostal jsem šok. Jsem zvyklý budit se v té barabizně. Ne v luxusním domečku zazobánka. Ale...Konečně mě tak nebolely záda 

Pokojně jsem si spal. Nic mě ze spánku nevyrušovalo, i když vedle ležel pro mě prakticky neznámý člověk 

Měl jsem vyschlo v hrdle, tak jsem vstal a šel hledat kuchyň. Povedlo se. Nalil jsem si studenou vodu a vypil do dna. 

   Ani zvuky ozývajíci se z kuchyně mě nevzbudily, a tak jsem si dál užíval svůj ničím nerušený spánek.

  Všiml jsem si velkého zrcadla. Ani nevim, v jaké to bylo místnosti. Koukal jsem na sebe a prohlížel si do detailů svůj obličej.,,Jsem taková příšera,'' zívnul jsem a šel opět ulehnout 

Probudilo mě tiché vrznutí mé postele a prohnutí matrace. Rozhlédl jsem se kolem sebe, ale v té tmě jsem nic neviděl. Ulehl jsem tedy znovu a spal jsem spokojeně dál. 

  Spal jsem jako mimino až do časných ranních hodin, kdy mě probudilo světlo z venčí. Zamžoural jsem očima a nespokojeně zamručel 

 Probudil jsem se asi kolem šesté hodiny ráno, ale oči jsem neotevíral. Jen jsem nehnutě ležel na místě.

  ,,Už neusnu...kurvadrát, mám hlad,'' zabrblal jsem směrem k oknu a posadil se. Co to toto? Tady jsem neusínal 

 ,,Co?"vyjekl jsem a vyšvihl jsem se do sedu. Vedle mě seděl Rei? Proč proboha? Ptal jsem se sám sebe.

  ,,Nečum,'' otočil jsem hlavu a omylem mi slítla slina. Nesnáším rána, zrušil bych je.,,Jsem já u tebe, nebo ty u mě?''  

  ,,To byla asi divoká noc,'' uchechtl jsem se.,,Nemám tušení, jak jsem se sem dostal,'' vstal jsem a prokřupal snad celé tělo.