Nikdy Není Pozdě🖤

>8<

R: promiň Hermiono ale já nemůžu. Nemůžu chodit s holkou co se přátelí s Malfoyem. Nemůžu se přes to přenést.
H: (chvíli jsem na něj jen zírala) Rone já jen chci abys věděl že se s Dracem bavím jen protože s ním sedím. Abysme v tý lavici jen neseděli a nezírali na sebe. Chápeš?
R: promiň ale nechápu

Pak jsem se otočil a odešel jsem do Nebelvírské místnosti. Tam jsem si sedl ke krbu a jen jsem do něj zíral jako kdybych nikdy neviděl oheň v krbu. Venku už byla tma a kromě ohně v krbu nebylo v místnosti žádné jiné světlo.

Po chvilce do místnosti přišla i Hermiona. Vypadala že mi chce něco říct ale pak si to zase rozmyslela. Najednou se ale zasekla jako kdyby nad něčím přemejšlela a pak se rozběhla po schodech nahoru a po asi dvou minutách dolů.

Zeptal jsem se jí kam jde ale v tom spěchu si asi nevšimla že na ní mluvím a bez odpovědi na mou otázku odešla. Zajímalo by mě kam šla a doufal jsem že si nic nedomluvila s tím hajzlem Malfoyem!

Čus!!😅 Zase se omlouvám že je to tam jakoby dvakrát ty rozhovory ale myslím si že je docela fajn když to vidíte z obou pohledů😄 doufám že se vám kapitola líbila a když tak ji můžete ohodnotit hvězdičkou😍 děkuju!