Nikdy Není Pozdě🖤

>10<

Menší poznámka: pokud je něco napsáno v {} tak je to jakože co bych k tomu řekla já a co si o tam myslím:D Taky chci psát delší části a chci aby měly alespoň 1000 slov takže se omlouvám že jste museli čekat dýl :D

POHLED HERMIONY:
Pozdravila jsem se s buclatou dámou a už tam na mě čekal Draco. Měl na sobě upravenou košili a na obličeji mu tančil ten jeho milý ale šibalský úsměv. Jeho krásné modro-šedavé oči se dívaly do těch mých.

D: půjdeme?
H: jasně (oplatila jsem mu úsměv)

Vyšli jsme ven a cestou jsme stihli probrat spoustu věcí. Ale k jednomu tématu jsem se dostat nechtěla a přesně k tomu tématu jsme se dostali.

D: No... A co ty a Ron?

Nechtěla jsem se bavit o Ronovi ale řekla jsem si že to chvíli překousnu a pak změním téma.

H: nechce se se mnou bavit.
D: a to jako proč?!? (Díval se na mě nechápavě)
H: prý se nedokáže přenést přes to že se s tebou bavím. Aspoň takhle to říkal.
D: je to idiot.
H: není ale nehodlám se mu podřizovat takže buď si zvykne anebo má smůlu. (Řekla jsem trochu rozčíleně)

Pokračovali jsme v naší procházce a mluvili jsme o všem možném i nemožném. Foukal lehce studený vítr a ten mu rozcuchal jeho vlasy. Ale neřekla jsem mu to vypadal tak víc roztomile a víc se mi tak líbil. Prohlížela jsem si jeho šedavé oči. Ano furt mluvím o jeho očích ale když jsou tak dokonalý.... Má dokonalé oči, úsměv, vlasy i postavu a vlastně všechno... Ale miluju Rona na tom se nic nemění. Draca znám sice dlouho, ale asi měsíc tak, jaký je doopravdy.

Už byla úplná tma a tak jsme začali mířit zpět k hradu. Tam se Draco zastavil a chytl mě za ruku. Taky jsem zastavila a dívala jsem se do těch dokonalejch očí a pozorovala jsem jak se ke mě přibližuje. Chtěl mě políbit ale já jsem sebou lehce cukla a odtrhla jsem se od něj.

D:promiň (trochu se uculil a zčervenal)
H:v pořádku jen mě to trochu zaskočilo.

Pousmál se na mě a já jsem mu úsměvy vracela. Doprovodil mě k naší koleji. Když se mu nevydařil ten polibek předtím tak mi teď alespoň dal něžnou pusu na tvář. Úplně jsem zrudla. Musela jsem vypadat jako totální rajče. Chvíli jsme si tam povídali ale pak bylo slyšet takové to:

Ee-e-ehmm

na upoutání pozornosti. Oba naráz jsme se otočili a za námi stál Dracův otec. Stál tam Lucius Malfoy a tvářil se dost překvapeně. Na mě i na Draca. S Dracem jsme se rozloučili a já jsem vešla do místnosti.

POHLED DRACA:
Bylo mi s ní krásně. Takže mi nedělalo nejmenší problém s ní strávit odpoledne. Už se blížila půl čtvrtá a já se vydal ke schodům. Před sebou jsem viděl Hermionu jak jde do jejich společenky. Chtěl jsem na ni zavolat ale rozmyslel jsem si to ve chvíli když jsem si uvědomil že by mi to nemuselo dělat dobrou vizitku. A proč? Snažím se myslet jako holky takže nelogicky {tohle bych nikdy neřekla vážně😂} Určitě by si myslela že ji sleduju neno tak něco já nevím...

Počkal jsem na ni před obrazem buclaté dámy a přemýšlel jsem o tom jak by mě otec nenáviděl za to co teď dělám. Po chvíli vylezla Hermiona, usmívala se na mě, já jí to oplácel a přitom jsem se jí koukal do jejích krásných oříškových očí a ona do mých. Poté jsme vyrazili. Mluvili jsme spolu nejdříve o škole poté jsme vedli konverzaci které by nikdo jiný nerozuměl. Když jsme si uvědomili co jsme to vlastně říkali, začali jsme se na celé kolo smát.

Zajímalo mě jestli pořád miluje Rona a tak jsem se jí zeptal:

,,No...a co ty a Ron?"

Chvíli mlčela a smutně odvrátila pohled na opačnou stranu. Pak se na mě podívala a řekla:

,,nechce se se mnou bavit"

,,A to jako proč?!?" Chtěl jsem ještě dodat: ,vždyť jsi tak krásná, milá, chytrá a prostě úžasná' ale odpustil jsem si to jako kdyby to byla urážka. A navíc mě stejně přerušila:

,,prý se nedokáže přenést přes to že se s tebou bavím. Aspoň takhle to říkal."

Měl jsem sto - ne tisíc chutí ho najít a pár mu jich vrazit ale nakonec jsem se ovládl a řekl jsem jen:

,,je to idiot"

,,není ale nehodlám se mu podřizovat takže buď si zvykne anebo má smůlu."

Ani nevíte jak jsem byl šťastný když řekla posledních 6 slov předešlé věty. Ani mě moc netrápilo že to řekla trochu naštvaně viděl jsem na ní ale že jí tento rozhovor není příjemný a tak jsem změnil téma na vánoce. Bavili jsme se zase v klidu a bez negativních emocí. Pořád se mi dívala do očí jako kdyby mi tím říkala tolik upřímnosti. Nikdy dřív jsem si neuvědomil co jsem jí těmi nadávkami provedl. Teď bych si nejradši nafackoval. Kdyby mi někdo před několika  měsíci řekl že si budu takhle rozumět s Grengerovou tak se mu vysměju předevšema z koleje.

Když už byla fakt úplná tma že nebylo vidět na krok jsme začali mířit zpět k hradu. Strašně jsem jí chtěl říct co pro mě znamená ale nebyl jsem si vůbec jistý jak by na to reagovala. V hlavě jsem sváděl boj sám se sebou.

Mám jí to říct?

Nemám jí to říct?

Ale já jí to chci říct!

Vždyť tě pošle do háje! Si myslíš že když na ní budeš pár týdnů milý tak se s tebou dá dohromady?

Ale lidé litují více toho co neudělali než toho co udělali.

Poslední věta mě k tomu dokopla. Ale jak jí to mám říct? Čím začít? I když jsem si tohle říkal jen v hlavě, určitě jsem musel bejt rudej jako kdybych měl každou chvílí vybuchnout. Ke slovům jsem se neodhodlal a tak jsem jen zastavil, chytil ji za ruku chtěl jsem ji políbit. Pomalu jsem se k ní přibližoval a ona se na mě dívala zaraženě. Pak sebou trhla a odstoupila ode mě.

,,promiň" musel jsem určitě zrudnout ještě víc.

,,v pořádku jen mě to trochu zaskočilo" tentokrát už se mi do očí nedívala ale vlastně se jí ani nedivím. Ale aspoň se na mě usmála a tak jsem se na ni usmál zpět. Doprovodil jsem ji ke koleji a až v tuhle chvíli jsem si uvědomil, že ji miluju. Nechtěl jsem si to připustit a nikdy jsem nechtěl aby se to stalo, ale stalo se. Jen doufat, že ona miluje mě.

Chtěl jsem si vynahradit to, že mi to nevyšlo předtím a tak jsem ji dal rychlou pusu na tvář. Trochu zčervenala, ale nevypadala, že by jí to nějak vadilo. Chvíli jsme stáli před jejich společenkou a povídali jsme si. Vlastně ani o ničem zajímavém ale bylo mi s ní fajn.

Chtěl jsem tam s ní ještě chvíli být ale pak bylo za námi slyšet to známé "zakašlání" na upoutání pozornosti. Otočili jsme se a stál tam můj otec. Netvářil se moc nadšeně, tak jsme se rozloučili a ona vešla do Nebelvírské místnosti.

Jsem s touhle kapitolou mega spokojená! 😄😍 A změnila jsem trochu styl toho psaní a nebudou tam ty písmena u těch rozhovorů. 💞