Nikdy Není Pozdě🖤

>11<

,,Draco? Co to má znamenat?!?" Podíval se na mě rozzuřeně otec a já se podíval ke vchodu do jejich společenky. Hermiona tam už nestála a místnost byla zavřená. ,,Od kdy se člověk ze Zmijozelu jako ty baví s mudlovskou šmejdkou jako je ona?!?"

,,Já-" podíval jsem se mu do obličeje. Chtěl jsem říct něco jako: ,promiň, už se to nestane' ale věděl jsem, že Hermiony se nevzdám a ať klidně ví, že jsem se do ní zamiloval. ,,já jsem s ní byl venku"

,,Co prosím?!?" Díval se na mě nechápavě a vyčítavě zároveň.

,,slyšel jsi d-dobře" podíval jsem se mu do očí a znejistil jsem. Začal jsem koktat. Vždy když jsem mu odporoval, použil na mě cruciatus. Nesnášel jsem ho. Už jen kvůli tomu.

,,No tak tedy jak myslíš" podíval se na mě kamenným výrazem lvl Snape, hbitě se otočil "na podpatku" a odešel.

Já tam ještě chvíli stál a koukal na obrazy. Přemýšlel jsem co myslel tím ,No tak tedy jak myslíš.' Ta věta mi pořád vrtala hlavou a pořád jsem ji nechápal. Normálně by mě chytil za hábit a odtáhl někam, kde nás nikdo neuvidí. Prostě jsem jeho gesto nepochopil a v hlavě jsem měl už tak zavařeno, že jsem zapomněl, kolik je hodin.

POHLED HERMIONY:
S Dracem jsme se rozloučili a já jsem vešla do místnosti. Byla jsem v tu chvíli šťastná. Draca jsem nemilovala, ale byla jsem ráda, že se tak změnil, a že se s ním dá přatelit. Seděli tam Ron a Harry a já jsem slyšela jen poslední větu jejich rozhovoru, který mezi nimi dnes proběhl:

,,hele taky se mi nelíbí že se spolu baví jestli je to pravda ale musíš se smířit s tím že má svýho Draca kterej ji za chvíli stejně odkopne." Řekl to Harry a nikdy bych to do něj neřekla. Nevím, co všechno si o mě ten večer povídali, ale tohle mě hodně rozhodilo. Podívala jsem se na Harryho a do očí mi vhrkly první slzy. Snažila jsem se je zadržet, ale nedařilo se mi to. Naštvaně jsem se dívala na ty dva jak tam seděli. Harry se tvářil nechápavě ale naštvaně zároveň. A Ron vypadal dost provinile. Pootevřela jsem pusu jako kdybych chtěla něco říct, ale hned jsem ji znovu zavřela a vyletěla po schodech nahoru do svého pokoje.

Zabouchla jsem za sebou dveře tak, že to musel slyšet i Hagrid ve svém domku. Hodila jsem sebou na postel a sedla jsem si zády k místnosti. Myslela jsem že Harrymu nebude tolik vadit že se s ním bavím. Já vím jak nám nadával a tak ale prostě si myslím že i oni by mu mohli dát šanci. Opravdu se hodně změnil. Nikdy bych to do něj neřekla.

Z mého přemýšlení o Malfoyově změně mě vytrhl Ron. Zaklepal na dveře a čekal že ho pozvu dál. ,,Hermiono?" Zakřičel. Chtěla jsem bejt chvíli sama, ale nakonec jsem mu stejně otevřela. Šel za mnou do pokoje a já se znovu usadila na posteli zády k místnosti. On pomalu přišel ke mě a sedl si tak aby mi koukal na záda. ,,Harry to tak nemyslel Hermiono" řekl. ,,Ale řekl to tak" odpověděla jsem aniž by mi pokládal otázku. Dal mi svá předloktí na ramena a přiblížil se hlavou. Já se o něj opřela a krk jsem mu položila na rameno tak abych se dívala ke stropu. Takhle jsme seděli pár minut absolutně beze slov.

,,Miluju tě" řekl a políbil mě na tvář. Podívala jsem se na něj a řekla jsem: ,,Taky tě miluju" a pokusila jsem se o upřímný úsměv. Dívali jsme si do očí a pomalu se políbili. Nevím proč ale nebyla jsem si vůbec jistá tím co jsem řekla. Věděla jsem že ho mám ráda ale nevěděla jsem jestli ho miluju. Nevím co se změnilo.

Jestli za to mohl Draco?

Že by mi až tak zasáhl do života?

Já nevím.

Draca jsem měla taky ráda ale jen jako kamaráda tak proč jsem tolik znejistila když jsem Ronovi vyznala lásku?

Seděli jsme na mé posteli a líbali se. Nevadilo mi to. Naopak. Líbilo se mi to. Ale furt jsem si...byla...nejistá... Lehli jsme si na moji postel a usnuli. Jo Ron spal u mě ale byla noc z pátka na sobotu takže to nikomu nevadilo.

>PONDĚLÍ<

Hned první hodinu jsme měli lektvary se Snapem. A taky se Zmijozelem. Draco se na mě občas kouknul, ale já jsem předstírala, že ho nevidím a nevnímám. Ron si pochopitelně všiml, že šedooký blonďák občas pohledem zabloudil k Nebelvírským lavicím....přesněji k té Hermionině.

Po skončení téhle hodiny plné nenávistných pohledů Rona na Draca a opačně jsme šli studenty přeplněnou chodbou směrem k učebně O P Č M. {Není tím myšleno 'opice peče černý maso MadAboutUnicorns:D} Cestou jsme viděli Draca s Parkinsonovou a Zabinim jak sedí u okna. Ron si toho samozřejmě všiml a přitáhl si mě k sobě aby všem bylo jasno, že jsem jeho. Draco nás sice nezahlédl, ale i tak se na něj Ron díval jak na vraha.

•••

Bylo to trochu vtipné je během týdne pozorovat, jak po sobě hází vražedné pohledy. Tedy spíš Ron je házel. Dracovi to také přišlo spíše směšné jako mě.

Blížily se vánoční prázdniny a venku bylo vše pokryto tlustou vrstvou bílého mokrého sněhu, který napadl celkem nedávno. Ve škole panovala vánoční nálada, ale mě trochu mrzelo, že se nemůžu někdy mezi svátky potkat s Dracem a dát mu dárek.

Tak tahle kapitola je trochu kratší než předchozí, ale to ni snad odpustíte:D Rozhodla jsem se, že kapitoly budou vycházet každý pátek;) a budou podobně dlouhé....no snad trochu delší:D

A taky chystám novou dramione povídku♡ Napíšu pár kapitol dopředu a tak za měsíc až dva ji začnu vydávat:D

Kdo se těší?♡