Nikdy Není Pozdě🖤

>12<

Asi to začnu psát jakoby jenom z pohledu Hermiony (alespoň většinu příběhu) protože se to celé prakticky odehrává kolem ní takže tak;D

>PO PRÁZDNINÁCH<

Ty prázdniny neskutečně rychle utekly. U Weaslyových to bylo super, ale něco jí přeci jen u nich chybělo i když ví ž Molly by jí splnila snad každé přání. Stejně tu bylo něco...nebo někdo? kdo jí chyběl. Ano. Už vím. Draco. To Draco chyběl v jejím okolí celé ty dva týdny. Přišla si zvláštně. Jako kdyby Rona podváděla nebo tak něco... Ano milovala ho ale nadávala si za to jak o Dracovi furt přemýšlí. Vždyť je to jen zatracený Malfoy! Nemůže o něj jevit větší zájem než o Rona kterého má ráda už od prvního ročníku. Nebo si to aspoň myslela...

>PRVNÍ DEN ŠKOLY<

Všechny věci které měla s sebou u Weaslyových skončily na zemi před Hermioninou postelí s nebesy. A na posteli samotné skončila Hermiona. Chtěla už jen ležet a posléze i usnout, ale do jejího pokoje vtrhl Ron a za ním byl vidět udýchaný Harry.

,,Večeře Hermiono!" Zvolali na mě skoro sborově. Připomněli mi tím Molly Weaslyovou-Ronovu starostlivou mamku. ,,Vždyť já vím" zabručela jsem jako kdybych jídlo nenáviděla. {:D} Zvedla jsem se z postele a zděšeně pohlédla na zrcadlo. Ty vlasy! Vítejte v životě holky s hustými kudrnatými vlasy. Nad touhle myšlenkou se musela Hermiona pousmát. Srovnala si vlasy a vrhla se za Harrym a Ronem u dveří.