Technologie zítřka (Technology for Tomorrow)

Tajný projekt

(S dozníváním ozvěny Francisova hlasu se znovu rozezní zvuk praskajícího dřeva v táboráku doprovázený tichým úderem kladívka do kovu a upití alkoholu z placatky se spokojeným výdechem)

VIKTOR: To bylo ten den, kdy si Hák málem uřízl ruku na pile?

FRANCIS: Přesně tak. Podlosti se většinou podepisují krví, jen co je pravda.

VIKTOR: (Pobaveně) Jediné, co Hák ten den podepsal, byl dokument o odškodnění díky pojištění.

FRANCIS: To je docela dost možný, ale aspoň se trochu upustila pára v hale. Jak ho zašili, všichni umírali smíchy. A i já se vyřval, zákon padajícího trusu v praxi.

VIKTOR: (Udiveně) Ale stejně jsi nezněl, že tu nabídku míníš přijmout. Co tě do toho nakonec přimělo?

FRANCIS: (Stejně udiveně) Nikdy jsi nezažil pocit, kdy ti něco nedá spát? Nacpal mi materiály do šuplíku. Jak jsem je chtěl vyhodit, nahlédl jsem. Byla to opravdu důkladná práce. Ale jak jistě víš, Temper se k nám už nevrátil.

VIKTOR: (Zamyšleně) Mám pocit, že i on dostal nějaké odškodnění za úraz, ale mimo firmu.

FRANCIS: (Se smíchem) Jasně. Pokud považuješ zástavu srdce za úraz, pak určitě. Není ti zima?

VIKTOR: (Pochmurně) Možná trochu, plivni zas do ohně, aby tu dnes nevyhasl další život.

FRANCIS: Musíme trochu šetřit, raději se napij. Koneckonců, chceš si přeci poslechnout, jak géniové přetváří svět.

VIKTOR: Ne, díky, do umrznutí mi ještě pár hodin chybí.

FRANCIS: Kolik je hodin?

VIKTOR: Čtyři čtyřicet sedm.

FRANCIS: Výborně. Už se nám to blíží.

VIKTOR: A já pořád nevím, co má přijít.

FRANCIS: (S povzdechem) Zeptám se tě podobně, jako se mne tehdy zeptal Cogers. Posloucháš občas firemní rádio? Jestli nejedeš z flámu, určitě víš, co se má...

VIKTOR: (Přeruší jej naléhavě) Jo, jasně, ta sláva na tvou počest na druhé straně planety. Co s ní?

FRANCIS: (Nadšeně) No vida, taky umíš používat hlavu! Fajn. Takže zpátky k věci. Pročetl jsem si ty materiály a začal dělat první výpočty na kombinaci těch materiálů. Jak je dát dohromady, kolik jich smíchat dohromady. Víš, jak ten prvek Temper nazval?

VIKTOR: (Zamyšleně) Hmm...

FRANCIS: (Vstoupí mu do myšlení) Spasium. Asi věřil tomu, že ten prvek spasí lidstvo. (Sáhne po lahvi a napije se)

VIKTOR: A neměl pravdu? Co se ke mně doneslo, tak-

FRANCIS: (Doplní jej) Tak je to tak zásadní objev pro lidstvo, jako bylo kolo, oheň nebo elektřina. (Uchechtne se) Jasně.

VIKTOR: A není to tak? Co jsem slyšel, tak...

FRANCIS: (Skočí mu do řeči) Co jsi slyšel, tak to vynese firmu do nebes, posune technologie mílovými kroky, dodá to světu blahobyt a spokojenost na dalších pár století. Kolik lidí je nad tebou ve firmě, co?

VIKTOR: V podstatě už jen generální ředitelství a celá firemní komise, která je nade všemi. Jak to s tím souvisí?

FRANCIS: (Se smíchem) Asi tak, že jsi slyšel jen to, co chtěli, abys slyšel.

VIKTOR: Tak v čem je problém? Asi jsi byl úspěšný, no ne?

FRANCIS: A přesně proto sedím tady, místo abych byl někde v Japonsku se vší tou slávou, na níž mám poloviční podíl.

VIKTOR: (Dlouhý povzdech) Leze to z tebe jako z chlupaté deky. Povíš mi to konečně?

FRANCIS: Měl bys být v komisi generálního. Jsi netrpělivý stejně jako on. Ale dobře. Když už jsem dopočítal první poměry a první technologie, navštívil jsem generální. Sice mne nevítali zrovna hrdinnou salvou, ale poplácáno po ramenou jsem za první soupis výpočtů dostal.

VIKTOR: Nic víc?

FRANCIS: (Otráveně) Ále, typické kecy od Cogerse, znáš ho. Jak věděl, že je na mně spoleh, jak je rád, že jsem se do toho pustil po hlavě. Zabil jsem tím jeden víkend a hodiny si taky nechal poctivě zaúčtovat i s prémií. Zdálo se, že nic nenamítal. Dokonce byl ochotný mi sepsat dodatek k smlouvě o pracovním poměru, abych se nebál o plody svojí práce.

VIKTOR: Zatím to zní parádně.

FRANCIS: Tumáš, fakt se raději napij, začne se to přiostřovat.

VIKTOR: Zatím fakt ne, ale trochu mi nech.

FRANCIS: (Se smíchem) Potom už nezbude, varoval jsem tě. Takže, pár dní nato jsem se znovu vydal do generálního. Už nebylo třeba chodit mi dělat bordel v kanceláři, koneckonců, už jsem se k tomu tak nějak zavázal. A on si mne musel udržet na své lodi. Mohl jsem tedy klidně zajít k němu do kanceláře generálního. Ani nevím, co tam ten člověk dělá pracovního, když tam má televizi, konzoli, domácí kino a kdoví, co jsem tam přehlédl. Jak jsem tam došel, zrovna se teda díval na nějaký podnikatelský kanál...