(S dalším úderem bucharu vyrazí elektrický výboj doprovázený Francisovým hlasitým, bolestivým výkřikem. S jeho dopadem na zem začnou údery bucharu slábnout na hlasitosti a v pozadí se vzdaluje i hlas staršího muže volajícího jeho jméno. S tím nastane hrobové ticho, jejž nahradí prskání ohně a jemný zvuk foukajícího vánku.)
VIKTOR: Co se to tam stalo?
FRANCIS: Spasium není zrovna stabilní hračka. Různé technologie na něj při různém množství působí všelijak. Jen si vezmi, co se stalo v tom dole.
VIKTOR: (Vyděšeně) Můžeš být rád, že jsi přežil!
FRANCIS: (Apaticky) Jo, to asi ano. Zasáhl mne energetický výboj, doktor se o mne naštěstí postaral. Myslel si, že jsem omdlel z přepracování a ze vzteku na Cogerse.
VIKTOR: To bych se ani nedivil, zachoval se fakt dost hulvátsky.
FRANCIS: To je sice pravda, ale měl na to plné právo. Zadal mi práci a vrazil do mne neskutečné bohatství. Je jasné, že očekával nějakou vrátku. A tou rozhodně neměl být pád firmy. Ale stejně tak máš pravdu ty. Já měl plné právo, abych si to nenechal líbit.
VIKTOR: Takže to nebylo kvůli tomu?
FRANCIS: (Ohromeně) Překvapuješ mne, Lostere. Měl bys pít víc, pálí ti to.
VIKTOR: Zamrzlé obvody nikdy nejedou tak, jak mají.
FRANCIS: (Se smíchem) Na tom něco bude. Každopádně, tehdy mi doktor naordinoval akorát klid a odpočinek, žádná práce. Poslal mne domů, ale nikomu neřekl, že jsem pryč, že se něco stalo.
VIKTOR: Myslím, že Cogers se to dozvědět měl.
FRANCIS: Měl, ale to už je teď jedno. Důležité je, že ten materiál se tak nezachoval omylem. To, co mne srazilo k zemi, byl energetický výboj. A co víc, nebyla to přímo elektřina.
VIKTOR: Cože? To přece není možné...
FRANCIS: (Doplní jej) Leda že by měl úplně jinou strukturu, máš pravdu. Zpočátku si toho nikdo nevšiml, protože ta struktura se velmi podobá té námi známé, ale vazby v atomech jsou úplně odlišné. Přemrštěné.
VIKTOR: Jak je možné, že to drží pohromadě? Jak to, že firma ještě nevyletěla do vzduchu, jako ten důl?
FRANCIS: (Se smíchem) Cogers ten materiál přece zkrotil. Ty kontejnery původně sloužily na izolaci výbušnin s ohromnou ničivou silou. Spousta z těch zásobníků obsahovala jen popel, protože sada polotovarů uvnitř vybuchla někde cestou. Dodávali mi ten materiál v malých hranolcích, které bych opravdu nedoporučoval obrábět.
VIKTOR: Ale ty jsi do nich přece bušil kladivem a dokonce i bucharem, co tak poslouchám!
FRANCIS: (Otráveně) Já ten materiál zkoumal a v té oceli ho bylo mizivé procento. Samozřejmě, že jsem začal nejdřív s malou koncentrací a nenapálil to hned půl na půl. To by vyletělo do vzduchu už při rozehřátí v peci.
VIKTOR: Jak to, že s tou ocelí to tak nefunguje?
FRANCIS: Musel bys vystudovat metalurgii, abys to pochopil. Ale shrnu to tak, abys to pochopil i ty, ano? Když hodíš zrnko hořlaviny do kopy nehořlavého prášku, tak by to ten zbytek utlumil tak či tak. Navíc, ten materiál se perfektně pároval s ocelí, která přesměrovávala jeho energii.
VIKTOR: Ale stejně to po tobě šlehlo.
FRANCIS: Ano, i z toho malého drobečka se stala baterie s nepřekonatelnou kapacitou energie.
ČTEŠ
Technologie zítřka (Technology for Tomorrow)
Science Fiction"Rozhlasová hra" psaná do soutěže Českého Rozhlasu. Drobný pokus studenta strojního inženýrství, který v daném prostředí rád píše a do určité míry se v něm rád pohybuje. V soutěži byl kladen důraz na možnost využití moderních ozvučovacích efektů, pr...
