Technologie zítřka (Technology for Tomorrow)

Léčka

(Prskající oheň znovu utichne a nahradí jej zvuky úderů razítek a podpisů propisek. Tu a tam někde zazvoní telefon, který je hned zvednut a ozve se smyslný ženský hlas jménem ředitelství společnosti TFT s.r.o., jedná se totiž o kancelář asistentek ředitele Cogerse. Francis Perton přistoupí k jedné z nich, k té nejblíže dveřím do kanceláře.)

FRANCIS: (Vřele) Dobrý den, je pan generální ještě u sebe?

SEKRETÁŘKA: Chystá se na cestu, za pár minut odjíždí, nechce být...

FRANCIS: (Přeruší ji) Zavolejte, že s ním potřebuje mluvit Francis Perton a že je to naléhavé.

SEKRETÁŘKA: Nevím, já...

FRANCIS: (Přeruší ji) Radím vám, abyste neváhala.

SEKRETÁŘKA: Dobrá... (Vezme telefon) Pane generální? Promiňte, že...

COGERS: (Přeruší ji tak nahlas, že i Francis slyší) Řekl jsem vám jasně, že mne nemáte rušit!

SEKRETÁŘKA: (Kajícně) Promiňte, pane, ale je tu pan Perton, prý s vámi potřebuje mluvit.

COGERS: (Stále nahlas) Vážně? Tak proč už ho tu nemám?

SEKRETÁŘKA: Pošlu vám ho tam... (Zaklapne telefon)

FRANCIS: (Pobaveně) Těžkou práci s ním máte, slečno. Díky. (Dojde krátkou, tichou chodbou ke dveřím do kanceláře, zvuky sekretariátu postupně utichají. Francis zaklepe a bez vyzvání otevírá)

COGERS: Pertone! Konečně začínám chápat, proč raději zůstanete v domovině, než abyste jel taky. Je to strašný blázinec.

FRANCIS: Nebudu vás zdržovat dlouho, pane. Něco pro vás mám.

COGERS: (Překvapeně) Něco máte? Co byste pro mne mohl mít? Všechny prototypy jsou už zabalené a letí napříč světem.

FRANCIS: Ano, ale podařilo se mi stvořit ještě něco.

COGERS: Ještě něco?

FRANCIS: Ano. (Se zaduněním položí kovovou nádobu na stůl)

COGERS: (Vystrašeně) Panebože, myslel jsem, že je to bezpečné, proč to pořád taháte v těch kovových krunýřích?

FRANCIS: (Pobaveně) Dárek se má nosit v obalu.

COGERS: (Nepřesvědčený smích) Aha. Co to tedy je?

FRANCIS: (Cvakne kovovými pojistkami a nádoba se s mírným zavrzáním otevře) Hleďte!

COGERS: (Zamyšleně) To je...

FRANCIS: To je model baterie, jejíž výkon je oproti těm, co letí do Japonska, dvounásobný. Podařilo se mi to ještě teď zaizolovat a zabezpečit, bude plně funkční. Rád bych, abyste právě s ní zavolal řediteli obchodního oddělení, aby spustil testovací prodeje.

COGERS: (Nadšeně) Famózní!

FRANCIS: (Úlisně) Je jich jen pár kusů, takže je můžete nabídnout za vyšší cenu kvůli složitosti výroby a hlavně pro jejich výkon.

COGERS: (Stále nadšeně) Vidím, že se ve vás probudil duch obchodníka, Pertone. To mne opravdu moc těší! Na to se napijeme!

FRANCIS: Myslel jsem, že spěcháte...

COGERS: (Se smíchem jej přeruší) Spěchám, ale soukromý letoun snad beze mne neodletí. Navíc, o techniku se postarají technici, o prodej se postarám já. Chvilku se tam beze mne obejdou. (Otevře minibar a sundá skleněné víko z nádoby s alkoholem) Nemáte nic proti whisky, že ne?

FRANCIS: Dám si rád. Děkuji, pane.

COGERS: Zasloužíte si ji, Pertone. (Hodí do sklenic led a nalije do nich nápoj) Vykonal jste velký kus práce a tímto aktem se prakticky vzdáváte velké příležitosti, jak prorazit ve světě. (Zavře nádobu a minibar)

FRANCIS: Budu rád, když bude známé jen mé jméno, ne má tvář.

COGERS: Jistě, jistě. Tak tedy, na úspěch.

FRANCIS: Na zdraví. (Sklenky cinknou a oba upijí)

COGERS: Jsem moc rád, že jste se do toho tehdy dal, Pertone. Plody vaší práce skutečně změní svět. A to nejen v naší firmě, ale všude.

FRANCIS: Nikdy jsem nevěřil, že se mi naskytne možnost tu pracovat na něčem tak velkém.

COGERS: V životě člověk nikdy neví, kam jej síla a přesvědčení přivedou.

FRANCIS: Čistá pravda, pane generální.

COGERS: (Dopije sklenku a odloží ji) No, teď už ale vážně půjdu. Držte nám palce a nezapomeňte poslouchat rozhlas.

FRANCIS: Hodně štěstí, pane generální. A nezapomeňte tu baterii. (Potřese mu rukou)

COGERS: Páni, máte pěkně horkou dlaň!

FRANCIS: (Nejistě) Ehh, to bude tím pitím, pane generální.

COGERS: (Se smíchem) Ach vy pracanti a vaše piva. Tohle je vskutku kvalitní ročník. Jestli chcete, v minibaru je jedna lahvinka něčeho ještě lepšího. Domácí pálenka. Já teď odejdu a nic jsem neviděl. (Poslední slova naoko úlisně, poplácá Francise po zádech)

FRANCIS: Jste až moc štědrý, pane generální. Na shledanou.

COGERS: Mějte se tu dobře! (Opustí kancelář a s potutelným smíchem zavře dveře)

FRANCIS: Výborně. V tohle jsem ani nedoufal. (Svižným krokem sedne do Cogersova křesla a začne otevírat a zavírat skříně) Tak jo, kdybych byl má smlouva, kde bych byl? (Otevírá a zavírá šuplíky, z jednoho z nich vytáhne sadu malých klíčků a zacinká s nimi) Hmm, že by tajná zásuvka? (Zaklepe do dřeva na stole, které zní plné, zaklepe o kousek vedle, kde je duté) Bingo! (Poodsune kousek rámu stolu a vsune klíček do zámku, aby jej odemkl) Heuréka! Tak, mise splněna, pane generální, nic jste neviděl...