(S Francisovými posledními slovy se prskání ohně začne vzdalovat a začne hrát veselý taneční jazz. Postupně sílí, ale pořád je znít jakoby za zavřenými dveřmi. Spolu s hudbou začne znít zvonění telefonu, jež rychle utichne a zastoupí jej hlas Henryho Cogerse. S tím se ozve zřetelný mužský povzdech a zaklepání na dveře. Bez vyzvání je otevře a vpustí tak zvuk rádia a Cogersova hovoru v plné hlasitosti.)
COGERS: Jistě, Stevensone, všechno je to zařízené. Říkám vám, že pokud všechna kola zapadnou a pojedou jako jeden celek, tohle se zvládne! Je na co se těšit! Ááá, Pertone, pojďte dál, jen vstupte! (I přes hlasitou hudbu je slyšet prásknutí mocných dveří) Stevensone, jste tam ještě? Omluvte mne prosím, mám tu důležité... jednání. Ozvu se. (Zaklapne telefon) Vítejte, Pertone! Račte dál! Co pro vás můžu udělat?
FRANCIS: (Mírně podrážděně) Mohl byste něco udělat s tou hudbou?
COGERS: Ach, pardon! (Ztlumí rádio tak, aby hudbu stále slyšel) Jsou důvody k oslavám, víte?
FRANCIS: (Stále podrážděně) Můžete to, prosím, vypnout?
COGERS: Nuže dobrá. (S cvaknutím rádio umlkne úplně a místnost se ponoří do ticha) Ještě něco?
FRANCIS: Chtěl jste mne vidět, vzpomínáte?
COGERS: Vzpomínám, a moc dobře. Váš objev je vskutku přelomový! Tohle je přesně věc, jakou očekávám na Japonské konferenci jako bod zlomu! Smekám před vámi klobouk, pane Pertone!
FRANCIS: Počkat, počkat, to snad není nutné. Jasně jsem ve zprávě zmínil, že je ještě potřeba vyladit spoustu negativních vlivů, než bude vůbec možné vše postupně aplikovat.
COGERS: (Udiveně) Vážně? Ale to byla nějaká zmínka pod čarou, nebo ne?
FRANCIS: Ano, něco takového. Pět stran textu plus obrázkové přílohy popisující problémy s tím materiálem.
COGERS: Ale to jsou přeci jen maličkosti, nebo ne? Všechny materiály světa přeci mají vady.
FRANCIS: Jistě, ale...
COGERS: (Vstoupí mu do řeči) Oceli rezaví a stárnou, materiály vůbec se deformují, energie se rychle vyčerpává a naše pohony jí potřebují stále víc a víc. Nové baterie vydrží na plné kapacitě týden, pak drží sotva hodinu. To je přeci normální, nebo ne?
FRANCIS: (Nejistě) Ale tyhle negativa nemají přímý vliv na životy uživatele.
COGERS: Skutečně ne? Pády mostů a kritické poruchy letadel vám nepřipadají jako přímý vliv na životy?
FRANCIS: To je něco jiného.
COGERS: Vážně? Já bych tedy neřekl. Je to přijetí výhod s vědomím, že nebudou věčné. A takových kompromisů musí lidstvo v životě přijmout pěknou spoustu.
FRANCIS: Víte vůbec, jaký problém s tím materiálem je?
COGERS: (Rezolutně) Nevím a je mi to jedno. Prototypové dílny začnou dělat na vašich návrzích a uvedou první prototypy těsně před konferencí v Japonsku.
FRANCIS: (Ohromeně) To nemyslíte vážně? Jasně jsem psal, že jsou to vše jen hypotézy, nepodložené žádnými experimenty, ani výpočty.
COGERS: (Se smíchem) Nebuďte hloupý, Pertone. Vím, že jste ty simulace prováděl na vašem osobním počítači, a to mnohem více, než bylo třeba.
FRANCIS: (Nevěřícně) Vy...
COGERS: Já přímo ne, ale někdo mým prostřednictvím. Víte moc dobře, že já se v těchto věcech nevyznám.
ČTEŠ
Technologie zítřka (Technology for Tomorrow)
Sci-fi"Rozhlasová hra" psaná do soutěže Českého Rozhlasu. Drobný pokus studenta strojního inženýrství, který v daném prostředí rád píše a do určité míry se v něm rád pohybuje. V soutěži byl kladen důraz na možnost využití moderních ozvučovacích efektů, pr...
