Technologie zítřka (Technology for Tomorrow)

Nátlak

(Dunění provozu se pomalu přemění v prskání dřeva v ohni, jejž doprovodí jemné zahvízdání vánku. Viktor tiše zasyčí, ale neodváží se promluvit, místo toho hlasitě polyká doušky pití a spokojeně vydechne. Vánek ustane a navrátí se místo něj tlukot kladiva o kov v dálce.)

VIKTOR: (Pobaveně) To je to rádio, co ti Cogers donesl do provozu?

FRANCIS: Kdepaak. Donesl mi jedno z těch modernějších, výdobytek moderního designu.

VIKTOR: Ale k čemu? Myslel jsem, že ty hudbu neposloucháš, navíc sis o něj neřekl.

FRANCIS: Zkus zas jednou použít hlavu, ano?

VIKTOR: (Zamyšleně) Hmm... Chtěl, abys nezapomínal na termín?

FRANCIS: Skoro. Chtěl, abych nezapomínal, že jsem pod ním. Že má stále tu moc mne kdykoliv odříznout, jako Tempera.

VIKTOR: (Ohromeně) Cože? Neříkals, že dostal...

FRANCIS: (Doplní jej) Dovolenou, jistě. A že se mu náramně hodila, ta dovolená. Příhodné místo na srdeční slabost u zdravého dospělého chlapa, nemyslíš?

VIKTOR: Chceš tím naznačit, že Cogers...

FRANCIS: (Otráveně) Ale kdepak, zas až takový zmetek Cogers není, ale nejsi daleko od pravdy.

VIKTOR: Možná se ještě dnes někam dostaneme. A vůbec, proč mi to všechno říkáš?

FRANCIS: Jsi ekonom, z tohohle žádná čísla nevyrazíš. Jsi neškodný.

VIKTOR: (Se smíchem) Jasně. A teď vážně.

FRANCIS: Já to ale myslel vážně. Nemáš v téhle hře žádnou roli, žádnou sílu. Někdo se pravdu dozvědět musí, a nezasvěcený účetní je přece užitečná partie, nebo ne?

VIKTOR: (Lehce nahněvaně) Naznačils, že Cogers tajně vede peníze oklikou, to už přece...

FRANCIS: (Přeruší jej) To přeci nemáš jak dokázat. Žádné účtenky, žádné transakce. Všechno to probíhá za zavřenými dveřmi. Cogers je možná hlupák, ale lstivý být umí, zvlášť když jde o peníze.

VIKTOR: Takže tu sedíš, protože se tě zbavil? Poslal tě na dovolenou?

FRANCIS: Kdepak, odešel jsem sám. Podal jsem výpověď.

VIKTOR: (Šokovaně) Cože?! To snad ani nemyslíš vážně! Tvrdí, že tvůj výtvor obrátí technologie vzhůru nohama!

FRANCIS: (Směje se) Můj výtvor... Vsadím se, že při slavnostním odhalení ani nezmíní moje jméno. Nikde není jediný důkaz, že je to moje dílo. Důkazy mám jen já, o to jsem se postaral.

VIKTOR: (Nejistě) Zní to, jako bys postavil novou atomovku.

FRANCIS: V podstatě máš pravdu, milý Lostere, v podstatě máš docela dost pravdu.

VIKTOR: Jsem jedno velké ucho.

FRANCIS: No, Cogers skutečně zařídil dovoz materiálu. Dostal jsem jeden velký kontejner se spasiem a jednu větší bednu plnou polotovarů z wolframové oceli. Opravdu hodně kvalitní. Nic mi tedy nebránilo, abych začal s prvním převodem výpočtů na praxi.

VIKTOR: Dařilo se?

FRANCIS: Zpočátku moc ne. Možných kombinací bylo docela dost. Temper zúžil možnosti na čtyři, ale já při rozboru zjistil, že jich jsou desítky. Zohlednil nesprávné faktory.

VIKTOR: Což znamená?

FRANCIS: Že jsem na tom pracoval celkem dlouho. Musel jsem zkoušet kdejaké metody. Trávil jsem celé noci v dílně. (V pozadí praskajícího ohně zní při jeho slovech mocné údery kladiva do kovadliny, nárazy bucharu, otáčky soustruhu a zarývání vrtačky do kovu, spolu s odléváním rozpálené oceli do formy) Vyzkoušel jsem nakonec velkou většinu možností, většinou se rozpadly jako zrezavělá postel. Aspoň jsem postupně vyškrtával jednu možnost za druhou. Jenže pak...

VIKTOR: Pak to vyšlo?

FRANCIS: Houby. Pak mne znovu navštívil Cogers, který začal být po týdnech neúspěchů lehce... Rozdrážděný. Tak rozdrážděný, že došel těsně před začátkem zkoušení další kombinace. Připadalo mi, že mu někdo drží u krku nůž, když jsem tak slyšel jeho projev...

(Praskání krbu postupně zeslábne a nastane z něj zvuk plamene šlehajícího z kovářské výhně. Uhlíky tiše prskají, zacinkání kovu oznámí umístění nádoby s materiálem přímo do výhně. I přes jistý hluk a hučení v hale se k Francisovým uším donese hlasité prásknutí kovových dveří. Přichází Henry Cogers.)

COGERS: Pertone? Musíme si vážně pohovořit o vývoji vaší práce zde.

FRANCIS: Je mi líto, pane generální, ale jdete nevhod. Právě se chystám vyzkoušet další kombinaci materiálů a technologie. Máte tak pět minut, než se materiál nataví...

COGERS: (Přeruší jej) Kde to vázne, Pertone? Dal jsem vám vše, co jste potřeboval. Technologii, znalosti, možnosti. Čas utíká a já se z vašich zpráv dočítám pořád to samé. Že se nedaří.

FRANCIS: (Udiveně) Promiňte, ale snad nečekáte, že vám budu lhát?

COGERS: (Nasupeně) Čekám výsledky, Pertone. Hotovou věc, funkční dílo s konkrétní aplikací. Nic víc a nic méně.

FRANCIS: (Stále překvapeně) Sám jste říkal, že i vyčerpání všech možností je výsledek.

COGERS: (Neústupně) Ale vyčerpání všech možností z nás v Japonsku udělá šašky! Nenajde se dostatečně velký pozlacený vrták, aby vyvrtal tak velkou a hlubokou díru, do níž se propadneme! Konference se blíží a oni chtějí podrobnosti. Naši sponzoři chtějí podrobnosti. Jestli jim do tří dnů něco nedám, tak přijdeme o spoustu partnerů, chápete to?

FRANCIS: Jistě, ale tohle nejde urychlit, pane generální. Zbývá ještě spousta možností a kterákoliv z nich může být průlomová. Třeba zrovna tato.

COGERS: Vezměte si třeba volno, Pertone, mně je to fuk. Do tří dnů chci mít na stole nějaký průlom, jinak klesneme ke dnu a já vás vezmu sebou, rozumíte?

FRANCIS: Přece mne nebudete...

COGERS: (Klidněji) Nezapomeňte, kdo vám tohle všechno dal. Stačí lusknout prsty (luskne prsty) a nebudete mít zase nic.

FRANCIS: (Krotí vztek) Jistě, pane generální... (Cogers odejde a mocně za sebou práskne dveřmi) Snad se nemýlím a žádná z těch kombinací mu nic nepřinese, šaškovi. Uff... (Hluboce vydechne a chopí se kovových kleští) Tak jdeme na to. Opatrně... (Pomalu přelévá tekutou ocel do formy) Výborně. Žádné prskání, žádné výbuchy, tak se mi to líbí. (Odloží nádobu i s kleštěmi bokem) Teď tě chvilku povařím a pak napěchuji, ano? (Vyprskne smíchy) Měl bych si vážně zapnout to rádio, začíná mi hrabat. (Cvakne vypínačem a halou se rozezní poklidná jazzová muzika) Tak se ukaž, spasio-wolframe. (Cvakne pár dalšími vypínači a otočí několika vrzajícími pákami) Jedeme! (Práskne do tlačítka, když se ozve mocný úder bucharu, doprovázený zvukem elektrického výboje) Ale ale! (S dalším úderem zazní další záblesk elektřiny a rádio přestane hrát) Ale ale! To vypadá velmi...