Technologie zítřka (Technology for Tomorrow)

Úvod

Umístění děje: Střední Evropa jednadvacátého století.

Postavy: Francis Perton, Viktor Loster, Steven „Hák" Fandry, Henry Cogers, Sekretářka, Moderátorka, Soudce, Hlasatelka

Francis Perton – Precizní ředitel technologické divize se sklony k detailismu. Poctivý a upřímný muž odhodlaný změnit svět k lepšímu, který se nevzdává svých cílů.

Viktor Loster – Ředitel managementu společnosti, přátelský a mírně pomalejší chlapík. Vyzná se dokonale ve finančních transakcích celé společnosti, je celkem upovídaný a přátelský, jen se nevyzná ve spoustě věcí v technice. Do určité míry Francisův kamarád a kolega.

Steven „Hák" Fandry – Obyčejný dělník z technologické divize, poněkud nejistý a vystrašený z autorit, v jádru však dobrý člověk a poctivý pracant s menší dávkou smůly.

Henry Cogers – Generální ředitel společnosti, vlivný a bojovný muž snažící se dosáhnout co nejdříve zisků a úspěchů ve všech polích, jež mu vedená společnost nabízí. Poněkud vznětlivý a horlivý, bere ohledy jen sám na sebe a vlastní zisky.

(Francis Perton sedí u planoucího ohně na plácku při kraji lesa. Stromy za jeho zády jsou zasněžené, stejně jako dlouhý palouk před ním. Nedaleko se tyčí pár paneláků a ještě dál masivní továrna tak velká, že i ze vzdálenosti kilometru na ní jde zřetelně rozpoznat výrobní haly. Sedí zde osamělý, oděný v džínách a teplé mikině, přičemž venku je tak jeden stupeň pod nulou a na obloze září dorůstající měsíc a několik hvězd.)

--------------

FRANCIS: (Promlouvá do ohně) Uff... Mohl jsem vybrat lepší místo, kde čekat na svůj osud. Ale tohle místo mělo vždycky něco do sebe. Sledovat ty dělníky, co se točí na směnách, co jdou spát do těch malých ubytoven poblíž, co se vzdali života s rodinou, aby jí uživili... (Povzdechne si a koukne se na ruku, na níž mívá hodinky) Sakra! Kam jsem zas dal hodinky? (Začne se plácat po hrudi) No jasně, a kapesní taky nikde. Co je to za člověka, co si nevezme žádný odpočet, když... (Podrážděně si mumlá pro sebe, zatímco štrachá v cestovním batohu, nakonec to ale vzdá a vyhrabe z batohu jen placatku) No, aspoň že líh jsem nezapomněl. (Odšroubuje zátku a upije z lahve, obsah však vyplivne do ohně, který zaprská a vzroste) Hned je to lepší. Možná na sebe i upozorním! No, tady letadla asi nehrozí... (Se smíchem si přihne a tentokrát alkohol i vypije. I přes prskající oheň ale zaslechne blížící se kroky křupající ve sněhu. Pomalé, ale mocné, nedaleko za ním. Neohlíží se, jen tiše lamentuje) Ne, tak brzy ne, měl jsem mít ještě aspoň hodinu... Kdo je tam?

(Mezi stromy se vynoří Viktor Loster a zastaví se několik metrů od Francise. Rozezní se vzdálené tlučení kladívka do kovadliny)

VIKTOR: (Překvapeně) Ale ale, kohopak to tady máme? Vyšel sis při měsíčku, Francisi?

FRANCIS: (Sarkastické nadšení) Vida, Loster. Bůh mne musí opravdu milovat, že mi sem přivedl zrovna tebe.

VIKTOR: Umřelo mi auto na silnici nedaleko a já ho nemohl opravit, tak...

FRANCIS: (Přeruší jej pobaveným hlasem). Tak ses jej ani nepokusil opravovat, protože strojům rozumíš asi jako... Co ty vlastně děláš?

VIKTOR: (Klidně) Manažera ekonomiky podniku. Mýma rukama projde každá surovina a každá koruna, stejně jako každá...

FRANCIS: (Znovu jej přeruší, ale podrážděně) Prostě tomu nerozumíš ani za mák. Proč sis nezavolal odtahovku?

VIKTOR: Umřela mi baterka v telefonu.

FRANCIS: A o telefonech posázených všude u silnice nevíš?

VIKTOR: Nemám u sebe drobný.

FRANCIS: (Směje se) Jsou tam pro případ nouze, chytráku. Neplatí se za ně. Vy ekonomové byste nechali lidi zaplatit i za hovor ve smrtelné křeči.

VIKTOR: (Lehce sarkasticky) Jasně. Prostě jsem si uvědomil, že...

FRANCIS: (Přeruší jej) Že ubytovny budou blízko, když firma je vidět i na kilometry daleko, a tak jsi nechal prázdný auto na krajnici a začals žít zdravě. (Upije z placatky a spokojeně vydechne) Obdivuhodné.

VIKTOR: (Konečně dojde k muži a zadívá se na jeho odění a batoh) A co tady blbneš ty? Není ti zima? V autě mám ještě jednu bundu, jestli chceš.

FRANCIS: (Pohrdavě) Pche! Já tady mám vlastní bundu, sleduj! (Upije z placatky a plivne alkohol do plamenů)

VIKTOR: (S polekanými nadávkami zas ustoupí) Proboha! Jsi blázen, víš o tom?

FRANCIS: (Se smíchem) Ale jsem šťastný blázen. Aspoň tak odpovídám všem, kdo mi to říkají.

VIKTOR: Radši mi odpověz na otázku, než tady zmrzneš na kost.

FRANCIS: Nevíš, kolik je hodin? Všechny hodinky jsem nechal kdovíkde.

VIKTOR: Za dvacet minut pět.

FRANCIS: Skvělé, díky. A teď pokračuj ve své krasojízdě za telefonátem a radši zapomeň na to, že jsem tu někdy byl. Bude to tak lepší.

VIKTOR: (Znovu přistoupí a usadí se na poleno vedle něj, jež žalostně zanaříká) Víš moc dobře, že tajemnost přinutí lidi sedět na zmrzlé kládě celou věčnost, že ano?

FRANCIS: (Odfrkne si) Víš o tom, že s tou kládou pak budeš chodit všude možně, že jo?

VIKTOR: Tak dlouho ti to snad trvat nebude, nemyslíš?

FRANCIS: Nebyl bys ani první, ani poslední, komu bych tak zničil život. Možná předposlední. Ale dobře, něco ti asi prozradím, ale věř mi, že to nechceš slyšet. (Začne se štrachat v batohu)

VIKTOR: Čím by mi génius mohl zničit život? Řekneš mi smysl celého vesmíru?

FRANCIS: (Dál náruživě loví v batohu, ozývá se všelijaký kovový cinkot) Jasně! Technologie jsou smyslem všeho. Ne nějaká čísla, tabulky a zůstatky. Hlupáku.

VIKTOR: Bez ekonomů by tvůj objev neměl absolutně žádnou-

FRANCIS: (Přeruší jej nadšeně) Ha! Mám to. (Vytáhne z batohu postarší cestovní rádio) Odpověď na tvou otázku. Zazní přesně odtud za necelých dvacet minut. (Natáhne se znovu po lahvi)

VIKTOR: (Zatímco Francis pije) Hity minulých století na ještě starším rádiu?

FRANCIS: Kápnul jsi na to, Sherlocku. Radši se napij a mlč. Všechno to začalo před dvěma měsíci...