Vyvolená Smrtijedka

5.Vzpomínky

„Kdo je ta žena na fotce?"zeptala jsem se neomaleně

„Do toho vám nic není."řekl poněkud překvapivě klidně.

„Řekněte mi to..to je vaše přítelkyně?"ušklíbla jsem se.

Zamračil se a řekl: „Vypadám na to že bych měl přítelkyni?"

„Byla to má dobrá kamarádka..ale je to minulost... každý z nás má přece minulost."řekl s obvyklou vážnou tváří.

„Já ne."pokrčila jsem bezmyšlenkovitě rameny,šla si dát kakao a Snapea nechala v  pokoji

„Takže..Brumbál,Potter ani nikdo z Fénixova řádu se ti nesmí dostat do hlavy,skrýváš důležité,klíčové informace,takže začneme s Nitrobranou."řekl a já přikývla.

„Legilimens!"napřáhl se proti mně hůlkou a já před očima měla všechny staré vzpomínky.

„je jiná,už to s ní nezvládám půjde do dětského domova."  Říkala má bývalá pěstounská matka

„Přišel ti dopis,Christine."
Nikdy mi dopisy nechodily,tenhle by výjimečný.
Tenhle dopis mi změnil život, řekněme k lepšímu.
Byl to dopis z Bradavic.

Dalé mi před očima přeběhla vzpomínka toho,jak jsem přítomna u hned několika vražd mudlů nebo někoho kdo si smrt prostě a jednoduše zasloužil.

A poslední vzpomínka,kterou měl Snape možnost vidět (jelikož jsem se nebyla schopna hned ze začátku vzepřít) byla ta...jak občas po večer brečím.
Tohle byla věc kterou jsem nechtěla aby někdo věděl.
Ale teď to věděl Snape.

„DOST!" zakřičela jsem a a měla jsem trochu sklíčený pohled

Snape jakoby chtěl něco říct ale nevěděl co.

Chvíli bylo ticho,zvedla jsem se a odešla do mého nynějšího pokoje

Seděla jsem na posteli a přemýšlela.

Najednou někdo zaklepal,řekla jsem Nevstupovat.
Očividně to bylo ale Snapovy jedno a vešel,sedl si vedle mě na postel,bylo ticho.

„Pro dnešek s výukou končíme."řekl,zvedl se a odešel.

Neočekávala jsem že mě bude utěšovat,objímat apod.

Nikdy jsem to neočekávala..od nikoho.