22-zlomené srdce

496 27 5
                                    

Ležela jsem sama v pokoji a cítila jsem se mizerne

Celý den mi z očí tekly slzy a já nevěděla co mám dělat.

Byla jsem nešťastná.

„Muzu dál?"zaklepal někdo na dveře .

Byl to Draco

„Jo pojď."řekla jsem a on vstoupil.

„Jak si na tom?"zeptal se mě a sedl si vedle mě na postel

„co myslíš."odsekla jsem a on mlčel

„mrzi me to "řekl na konec a objal mě

Bál jsem ráda že je tady alespoň někdo kdo mě podrží když to nejvíc potřebuju

Draco byl vážně hodný kamarád.

Věděl o mně a o Severusovi a nikomu to neřekl,za což jsem si ho neskutečně vážila.

Čas do zabití Brumbála se mi krátil a nikdy jsem nebyla odhodlanější. Cítila jsem obrovskou nenávist vůči světu.

První hodinu jsme měli lektvary s Nebelvírem,na Pottera a jeho mudlovský šmejdy jsem neměla náladu. Stejně tak na Severuse.

,,Dobrý den,otevřete si učebnici na straně 220 a začněte delat lektvar presne podle popisu."řekl stroze Severus. Dorazila jsem o něco později  a když si mě Severus všimnul zkameněl.
Odvrátila jsem arogatně zrak na zbytek třídy a přisedla jsem si k Dracovi

,,Proč ta Zmijozelská mrcha může chodit pozdě?"ozval se Weasly.

,,Zmlkni šmejde!"zařvala jsem na něj.

,,Neřikej mu šmejde ty hnusná smrtijedko!" Přidal se k němu Potter.
V tu chvíli jsem vytáhla hůlku.
Draco mě chytnul za ruku a rekl ,,Christine..vykašli se na ně a sedni si." Jeho slova jsem ale absolutně nevnimala.

,,Ty mudlovskej šmejde..!"zařvala jsem a už jsem se chystala vystlat kletbu Crucio a Severus mi z ruky vytrhnul hůlku,chytnul mě za rukáv a odvedl na chodbu.

,,Co děláš? Pusť mě!"řvala jsem agresivně na Severuse a přitom jsem cítila,jak se mi do oci hrnou slzy.
Snažila jsem se to zamaskovat.

,,Christine vím ze nejsi zla.." řekl.

,,Tak to mě fakt neznáš."osopila jsem se na něj

,,Jak mi můžeš zlomit srdce a pak mi říkat jaká jsem nebo nejsem! Všichni budete trpět!"křičela jsem na Severuse,byli jsme sami dva na chodbě a uprimně doufam,ze mě nikdo jiny neslyšel.

Zhroutila jsem se,sesunula jsem se a sedla jsem na zem,začala jsem hystericky brečet.

Severus si sedl vedle mě a chytnul mě za ruku,pak se mi dlouze zadíval do očí..a naše rty spojil v jedno.
Cítila jsem jak mi po tváři stékají slzy a v břiše mi poletuje milion motýlků. Byla jsem tak zmatená

Vyvolená SmrtijedkaKde žijí příběhy. Začni objevovat