Táborové trable ✔

Ten rok mě změnil

Probrala jsem se na ošetřovně nebyl tam nikdo kromě doktorky.

,, už si se nám vzbudila "řekla doktorka vlídným hlasem,, co se mi stalo"? Zvědavě jsem se zeptala.

,, Robert tě praštil do hlavy. Musím říci že ten kluk má ránu jako Hulk". Pousmála se a pokračovala ve výkladu.

,, nic vážného se nestalo dám ti ibalgin a ibuprofen a můžeš jít do chatky.

"bylo mi úplně jasný že mi dá přesně tuhle kombinaci léků za ty roky je to pořád stejný.

,, a mužů hrát tu hru co se hraje odpoledne? " ještě před odchodem jsem jí položila otázku.

,, podle toho jak ti bude." oddychla jsem si, protože nechci zameškat žádnou hru.

Po příchodu do chatky se na mě vrhly holky.

,, jsi v pořádku? "Zeptaly se mě. Trošku jsem je postrašila

,,holky... já jedu domů..  mám si prý sbalit a přijít k hlavní budově. "Řekla jsem smutným hlasem. Přesvědčila jsem se o tom, že jsem špičková herečka, protože mi to holky sežraly.

,, to je mi líto. " zašeptala Dorka. Chtěli mě začít objímat.

,, to je jen vtip. "Zakřičela jsem na ně a začala se smát. Chvíli mě probodávaly pohledem po chvíli jsme se smály všechny.

Ze záchvatu smíchu mě vysvobodila zvědavost.

,, co se vlastně stalo" zeptala jsem se.,, Robert tě praštil do hlavy" řekla Ema.

,, jo to vím, ale co potom"pokračovala jsem s vyptáváním.

,, potom k tobě přiběhl Simon a začal tě fackovat. Následovně si omdlela a on ti chtěl dát dýchání z úst do úst "dořekla Ema. Po tom, co jsem slyšela dýchání z úst do úst jsem se zděsila.

,, ale nedal mi pusu na pusu že ne? "

,, ne, Gábina k tobě přiběhla a odnesli tě spolu s Emilem na ošetřovnu. "Odpověděla Róza. Byla jsem trochu naštvaná přeci jenom city nevyprchají z minuty na minutu, ale i přesto jsem ho nechtěla ani vidět.

Po půl hodině povídání byl oběd. Měli jsme buchty s mákem celkem dobrý. Za celý oběd jsem nebyla schopná se na Simona a už vůbec ne třeba na Roberta podívat. V tu chvíli mi došlo že se to bude nejspíše řešit, takže jsem o odpoledním klidu očekávala návštěvu.

Samozřejmě přišla. Šla jsem do kanceláře hlavního vedoucího kde už stál Filip společně s Robertem.

,, můžeš mi laskavě říct proč si to udělal? "Řekl Filip a svůj zrak upřel na Roberta.

,, nevím" drze odseknul,, jo tak ty nevíš. V tom případě běž do chatky a sbal si kufry, protože jedeš domů chlapče. "Vítězně prohlásil Filip. Souhlasila jsem s vedoucím, ale pak mi došlo že chodí s Rózou a nechci jí vidět smutnou.

,, to snad nebude nutné, prostě ho naštvalo že nevyhrál a nejspíš mu praskly nervy. "Vzala jsem si slovo.

,, Kaylo....  chápej. Mohlo se ti něco stát ... něco vážnějšího. "Mluvil na mě Filip jako na postiženou.

,, ale nestalo a já si nepřeji aby odjel.

"prohlásila jsem. Oba dva se na mě koukali s otevřenou pusou.

,, dobrá nepošlu ho domů.

"při tom se kouknul na mě, ale hned jak pokračoval navázal oční kontakt s Robertem.

,, pod podmínkou že budeš vykonávat dva týdny službu v kuchyni."Robert vypadal že je naštvaný a beze slov opustil kancelář a já vzápětí také.

Po odpoledním klidu byl nástup na hru jménem Nauč se básničku. Filip nám vysvětlil pravidla i když já jsem je už znala, protože ta hra se tu nehraje poprvé.

,,ticho... Děkuji... Pravidla této hry zní následovně. Budete rozdělení do osmy týmu. V každém týmu dostane každý určitou barvu. Po táboře jsou rozmístěné básničky, které se budete muset naučit a říci svému vedoucímu. Háček je v tom že ty básničky jsou rozděleny barevně to znamená, že jednu básničku si rozdělí mezi sebe klidně všech osm členů týmu podle barvy textu. "Na chvíli byl klid poté však pokračoval.

,, a máme tu ještě jednu bonusovou báseň pro ty nejstarší dva ze skupiny která je za dvacet bodů, ale je velmi těžká a ne každý to zvládne. Samozřejmě vyhrává tým s nejvíce body. "Dokončil svůj proslov a šlo se rozdělovat do skupin.

Začalo se od nejmladších a postupně až k nejstarším. Já jsem byla číslo osm, takže hned potom co se řeklo.

,, rozchod" jsem se vydala hledat týmové kolegy. Nejdříve jsem našla všechny mladší jediný, kdo chyběl byl nejstarší kluk. A já se modlila, aby to nebyl Simon.

,, jste číslo osm?" ozvalo se mi za zády a já už teď věděla kdo to je,, jop" ozvalo se z úst nějaké malé  holčičce.,, tak to jsem s vámi." řekl. Chtěla jsem se přesvědčit i když jsem si byla dost jistá tím že to je Simon. Otočila jsem se a dala si ruku na čelo ve smyslu pane bože za co mě trestáš. Stál tam Simon a stále se na mě koukal. Byla jsem s toho nesvá naštěstí přišel náš vedoucí byl to Honza. Jako byla jsem ráda že máme zrovna jeho, protože on vždy udělá vše pro to, aby jeho tým vyhrál.  Bohužel to by znamenalo že by mě a Simona poslal ať se naučíme tu těžkou básničku.

,, tak děti za pět minut začne hra rozdám vám barvy a probereme si taktiku." na mě padla červená a Simon dostal žlutou.,, mám plán jak to vyhrát  studoval jsem to celý odpolední klid a když to vyjde vyhrajeme." povzbudil nás,, takže vy menší půjdete s těmihle staršími "ukázal na holku ze šestého a kluka ze sedmého oddílu.,, a budete se učit básničky zde v táboře. Vy dva půjdete pro tu těžkou básničku a nemusíte se bát žádný vedoucí tam nikoho posílat nechce prý že je to zbytečné." to je super sama se Simonem řekla jsem si ironicky v hlavě.

Hra začala a všichni do jednoho se rozběhli kromě nás dvou.

,, poslouchejte mě ta básnička je u přehrady před městem. Je opravdu těžká. Spoléhám na vás. "dořekl s hrdým hlasem a poklepal nás po ramenou. Poté jsem se vydala kupředu.

,, nevím kde to je" ozval se,, já jo nemusíš se strachovat" řekla jsem,, jak je to daleko.",, řekla bych že kousek, ale nechci lhát je to asi čtyři kiláky."vytřeštil oči a šel poslušně za mnou.

Šli jsme potichu a kochali se přírodou.
,, chtěl bych se ti omluvit." nevěřila jsem svým uším on se mi chce omluvit.,, za co přesně? "

,, za to jak jsem po tobě vyjel. Neříkám, že bych si to s tebou hned teď nerozdal, ale já jsem se přestal ovládat. Musíš mi věřit já se za ten rok změnil."

Nová kapitola je tu snad se líbí ❤😘

PS. Omlouvám se za gramatické chyby😊