Táborové trable ✔

O nic nejde

Jeho slova mi vrtali hlavou celou noc, přemýšlela jsem, co má za lubem. Nic kloudného mě v tu chvíli nenapadlo, protože moje myšlenky na Simona střídaly vzpomínky na rozhovor s Brandonem. Po nějaké době jsem prostě usoudila, že mi to v noci nepálí. Při budíčku nám Gábina nakoukne do chatky a odejde. Dneska to byla změna, protože od zdravotnice doslechla, že my nebylo úplně nejlépe, a tak se mě zeptala, jak mi je a jestli se cítím na ten výlet. V tu chvíli mi docvaklo, proč Simon chtěl, abych řekla, že se necítím dobře. To proto, abychom byli v táboře sami. Vedoucí jsem nalhala, že mi je na zvracení. Poté mi nařídila, abych si zašla za zdravotnicí a odpočívala v posteli. Vydala jsem se na zdravotku, kde už vyčkával Simon.

,, Ahoj" zašeptala jsem a Simon mě náhle také pozdravil.

Při čekání, jsme zjistili, že nejsme zdaleka jediní, komu nesedl ten salám. Na lavičku před budovou přibývalo dětí, že jsem je nestačila počítat.

,, Je ti dobře nebo jsi jen blafovala?" zeptal se mě Simon s povytáhnutým obočím.

,, Cítím se perfektně a ty?" odpověděla jsem potichu u jeho ucha.

,, Nápodobně" jeho slova v sobě měli náznak něčeho nekalého a to se mi překvapivě líbilo.

Nestihli jsme si moc pokecat, protože přišla zdravotnice a všechny nás spočítala.

,, Dvanáct, ach ty vaše žaludky dnes už nic nevydrží" zasmála se pro sebe.

,, Vy dva pojďte" přitom ukázala na nás.

,, Jak se cítíte?" pronesla otázku a přitom koukala do našich zdravotních spisů.

,, O nic lépe než včera" vzal si slovo Simon. Ona se na něho chápavě podívala a následně přesunula svůj pohled n mou osobu. Já ji napovídala v podstatě to samé. Oba dva jsme nervózně čekali na rozsudek.

,, Tak dobře vem te si tohle a běžte do chatky odpočívat tak za dvacet minut za vámi přijdu a donesu další prášky a nějaké to jídlo" s tímto nás poslala pryč. 

Cestou zpět jsme navázali konverzaci.

,, A co budeme dělat celý den?" zvědavě jsem na něho mrkla.

,, Počkáš v chatce, dokud nepřijde a nedá ti vše, co říkala a zbytek nech na mně" zněl velmi sebejistě.

Jak poručil, tak jsem udělala.

V chatce jsem potkala holky. Balily se na výlet, kterého jsem se naštěstí nemusela účastnit. Za to jsem to musela vysvětlit snad třikrát každé z nich. Nemohli pochopit, že s nimi nepůjdu. Těsně po tom co se vydali na pospas celodenní chůzi, mě navštívila zdravotnice.

,, Takže zlatíčko tady máš prášek, čaj a pár rohlíků" postavila mi to na stůl.

,, A abych nezapomněla ten chlapec odvedle, mi nabízel, že bys tam mohla být a že byste se navzájem hlídali, kdyby se něco stalo. Samozřejmě pokud budeš souhlasit. Mně osobně by to velice pomohlo, protože těm mladším dětem je opravdu zle a takhle bych vás nemusela chodit kontrolovat. Souhlasíš?" že se vůbec ptá.

,, Dobrá, tak já se přesunu vedle" byla z toho nadšená.

,, Takže vás nemusím chodit kontrolovat nebo pro jistotu" 

,, Ne to nebude třeba, když tak za vámi přijdeme"

,, Vy jste zlatíčka" usmála se a odešla.

Já byla štěstím bez sebe a rychlostí světla jsem došla k Simonovi.

,, Vítej" přivítal mě Simon.

,, Takže jsem zařídila nerušený den"

,, Ty jsi skvělá" zalichotil mi.

,, Takže, co teď?" nedala by se to považovat za otázku, spíše za výzvu.

Simon vše pochopil a strhl mě do postele s vášnivým polibkem. Ve svém krátkém životě jsem nezažila romantičtější chvíli. Naše rty se oddalovali, jen když naše plíce potřebovali vzduch. Simon přešel na krk a chtěl mi tam udělat značku, ale potom mu došlo, že by to nebylo úplně nejvhodnější. Jelikož mi byla včera zima, nejspíš nějaký příznak nevolnosti z toho jídla, tak jsem měla na sobě asi čtyři vrstvy oblečení. Simon to však bral jako výzvu. Nejdříve mi sundal chundelatý svetr a zahodil ho na druhou postel. Následovně mi rozepnul mikinu a položil ji za moje záda. Přehoz, který jsem měla na tílku sundal, jako nic a hodil ho někam pryč. Chtěl pokračovat, ale já jsem si chtěla taky trochu užít a sundala jsem mu jeho triko a měla jsem pohled na jeho božské tělo. On mi přes hlavu přetáhl moji poslední vrstvu oblečení a zůstala jsem před ním jen v podprsence. Trochu mi to přišlo nefér, a tak jsem začala sundávat jeho kalhoty. Udělal následně to samé. Zůstali jsme jenom ve spodním prádle. Na chvíli jsme se po sobě hladově podívali a začali se opět líbat. Když mi začínal rozepínat podprsenku, začala jsem panikařit.

,, Přestaň" okřikla jsem ho.

,, Co se stalo?" v jeho hlase byla znát ustaranost.

,, Já jsem to ještě, to" nedokázala jsem mu to říct. Celá ta situace mi přišla ještě víc trapná.

,, Zlato, podívej se na mě. Jestli je to kvůli tomuhle, tak se nemusíš bát, dobře" utěšoval mě.

,, O nic nejde, jestli chceš, necháme to na jindy" souhlasila jsem.

Cítila jsem se trapně, jako nikdy předtím. Přesedla jsem si na protější postel a pozorovala jsem ho. Ani jeden z nás se neoblíknul, takže jsme tam na sebe jen tak koukali. V jednu chvíli jsem ho zase moc chtěla mít u sebe. A tak jsem si stoupla. Simon uděl to samé a stáli jsme naproti sobě.

,, Nemusíš odcházet" Simon to ani nedořekl a už jsem ho líbala.

Konečně mě vyděl bez spodního prádla a já jeho také. Asi nemusím popisovat, co se stalo, ale bylo to kouzelné. Po mém poprvé jsme si povídali a po pár minutách jsme se oblékli pro případ, že by se přece někdo vrátil. Když bylo dvanáct hodin zdravotnice přišla s polévkou a čtyřmi rohlíky. Opravdu vydatná strava. Snědli jsme to na posezení. Tenhle den si budu ještě dlouho pamatovat. Zbytek odpoledne jsme se mazlili a povídali jsme si o úplných kravinách. Na večeři jsme už šli do jídelny a potkala jsem se tam s holkami. Novinky jsem si chtěla nechat na později. Převážně mluvila Róza a to o tom, jak to bylo nudný a bla, bla. Po příchodu do chatky jsem na ně chtěla vychrlit úplně všechno, ale nemohla jsem, protože Ema měla špatné novinky.

,, Oliver mě už nemiluje" zaskočila mě.

,, Cože, jak to myslíš?" nechápal jsem.

,, Na tom výletě neustále obletoval jeho ex a mě si všímal jen zřídka" vysvětlovala mi to.

,, Ale to neznamená, že tě nemiluje" sama jsem tomu nevěřila, ale pro podporu kamarádek vše. 

Na nástupu oznámili program zítřka. Před obědem budeme hrát nějaké stolní hry a potom program vedoucích.

Vztah Emy a Olivera jsme probírali dlouho do noci a nepřipadalo mi pěkné, kdybych začala, že jsem dnes prožila nejhezčí den mého života.