Táborové trable ✔

Vše shořelo

Ráno jsem už Gábině nelhala a vysvětlila jsem ji, že mi je fajn a klidně se zapojím do herního dopoledne. U zdrávky jsem pochodila pozitivně a nechala mě si užít dopoledne s kamarády. V jídelně, která po snídani připomínala spíš něco, jako kasino jsme se rozhodli, že si zahrajeme, Člověče, nezlob se. Zapojili se všechny holky od nás z chatky Simon, Quentin a Brandon. Po chvíli hraní jsme na tom byli závislí. Pokaždé vyhrál Quentin a všichni ho chtěli porazit, ale nikomu se to nepovedlo. Těsně před obědem nás opustila Ema. Po dalších třech partií nás vedoucí vykopli, že se jde připravovat oběd. Šli jsme si jen umýt ruce a čekat na lavičky před jídelnu. Zrovna někdo vyprávěl o tom, jak chodí za školu a v tom jsme slyšeli hlasitý křik od chatek. Rychle jsme se tam vydali. Po doběhnutí na místo odkud křik vycházel, jsme všichni stáli s otevřenou pusou. Před námi byla Ema, která ležela na Mie a mlátila ji svými bezmocnými pěstičkami. Za nimi stál Oliver a snažil se Emu odtrhnout. Po nás tam přiběhli i ostatní vedoucí a Emu od Mii definitivně odtrhli. Až potom jsem si všimla, že naše kamarádka brečí. Bylo mi jí líto, protože jsem si dala jedna a dvě dohromady. Vypadalo to jako by ji Oliver doopravdy zahýbal s jeho ex, ale nebudu dělat ukvapené závěry a počkám si na vysvětlení. Vedoucí nás poslali na oběd. Seděli jsme mlčky. Ema na oběd přišla asi půl hodinu po nás, ale to už jsme byli v chatce a čekaly na nějaké zprávy.

,, Kdo chce vědět, co se stalo?" vrazil dovnitř Brandon s novinkami. To bylo snad poprvé, co ho ráda vidím. Posadil se na moji postel, jak jinak a začal vyprávět.

,, Oliver mi přiznal, že udělal pěknou blbost, opravdu se s Miou líbal" nemohla jsem uvěřit, že to je pravda.

,, Ema je viděla a okamžitě se po ní vrhla" pokračoval.

,, A jediný, kdo z toho má průser je Ema musí pomáhat v kuchyni do konce týdne"

Dobře chápu, že dostala trest, jako jediná nikdo jiný prakticky neporušil pravidla tohoto tábora. Ale z mého pohledu je lepší porušit pravidla tyto než slušného chování. Následně jsem posla Brandona pryč na můj vkus až moc mile. Prostě jsme si chtěli popovídat s Emou o samotě. To jsme, ale nevěděli, že tenkrát, když říkala Róze to, že by to nepřežila, kdyby ji Oliver podváděl, myslela tak vážně. Z ničeho nic vlítnul do naší chatky Filip. A radikálně nám nařídil, ať si ultra rychle sbalíme a běžíme na příjezdovou cestu. Zajímá vás proč. Hořelo. Vysvětlil nám, že od našich chatek je to dostatečně daleko a že si stihneme vše sbalit. Moje tělo se ještě tak rychle nepohybovalo. Ani ne za pět minut jsme měli všechny věci sbalené a běžely jsme na cestu, kde už postávalo půl tábora. Až na místě jsem se otočila a podívala se na plameny. Nebyl to extra veliký požár, ale škody se určitě vyšplhají na vysoké částky. Viděla jsem tu všechny mladší oddíly a sedmý oddíl. Všichni měli svoje kufry pevně sevřené v ruce. Za nedlouho se vyřítili, dívky ze šestého oddílu a zbývali nejstarší kluci. Byla jsem nervózní, že se mohlo někomu něco stát a taky velice zvědavé, co se stalo. Zatím co jsem čekala, jestli se k nám konečně kluci připojí nebo ne vedoucí obvolávali všechny rodiče nebo jejich zástupce, což znamenalo, že tábor končí. Nakonec jsem se dočkala. Chlapci si vykračovali, jako na motýly. Nikde jsem, ale neviděla Simona.

,, Kde je?" ptala jsem se Dorky. Ta jen pokrčila rameny. Moje oči kmitali, z jednoho kluka na druhého a doufala jsem, že ho někde spatřím. Z mého hledání mě vyrušili sirény hasičského vozu. Požár už zdemoloval čtvrt tábora a to nepočítám chatky vedoucích a účelové budovy. Přemohla jsem se na jedno rychlé mrknutí, jestli už nejde. Pro mé uspokojení už běžel k nám. Byla jsem tak šťastná, že se mu nic nestalo. Chtěla jsem se za ním rozběhnout, ale z nějakého důvodu to nešlo a tak jsem na něho radostně zírala. Byla jsem trochu vyděšená.

,, Simone" řekla jsem, když konečně doběhl i se svým kufrem ke mně. Objala jsem ho a nechtěla ho pustit. Ptala jsem se, jestli je v pořádku. Ujistil mě, že mu nic není.

Po pár dalších minutách jsme se vydali do města a cestou jsme potkali sanitku.

,, Co se stalo?" zeptala jsem se Simona.

,, Víš, Ema nezvládla to, že se Oliver líbal s jinou. A podpálila tábor. A nevím, jak na tom zdravotně je" to co mi řekl, mě donutilo se do něj zavěsit. Ani jsem si nevšimla, že nám Ema chybí. Holky to také slyšely a nebyly daleko od pláče.

,, Bude v pořádku?" ptala se Dorka.

,, Jak říkám nevím, jak na tom je, ale doufám, že to nebude něco závažného" Simon nám moc neulevil.

Když jsme dorazili do města vedoucí nám řekli, trochu zkrášlenou pravdu o tom co se stalo a informovali nás, že autobus by tu měl být za deset až patnáct minut. Neměla jsem absolutně náladu nakupovat, a tak jsem si sedla na lavičku a odpočívala. S přibývajícími minutami se ke mně začalo přidávat víc a víc lidí. Na Simona nezbylo místo, a tak jsem mu uvolnila to moje a sedla si mu do klína. Po přijetí autobusu jsme si nasedli všichni, kdo věděl, co se stalo, si sedli tak nějak spolu a bavili se o možných následcích. V polovině jízdy začali vedoucí, obcházet děti, které neměli jistý odvoz a zajistili jim náhradní přespání u někoho jiného. Druhá polovina tábora jela ve druhém autobusu, protože do jednoho bychom se nevešli. Mně, Dorce a Róze byla poskytnuta informace o zdravotním stavu Emy. Měla menší popáleniny a byla mimo ohrožení života. Přirozeně jsme si oddychli a plánovali jsme si, kdy se sejdeme a různé další věci. Když autobus zastavil, políbila jsem Simona a obdarovala jsem ho pevným objetím a slovy "miluju tě". On udělal to samé. Následovně jsem se rozloučila se zbytkem mých přátel a šla vstříc mojí matce.

,, Zlatíčko není ti nic?" starostlivě se ptala. Odpověděla jsem, že ne. V autě se mě ptala na různé detaily. Vše jsem ji řekla až na pár detailů. Byla ráda, že jsem si našla kluka a chválila mi ho, protože prostřednictvím fotek ho prý pozorovala. Prostě ho jednoduše stalkovala.

Na profilu mám ještě jednu knihu PSYCHO LOVE, takže jestli se vám tata kniha líbila mužete se jít mrknout.

Tohle je konec moji první knížky doufám, že se vám aspoň trochu líbila. S některými věcmi nejsem spokojená, ale je to můj první pokus.

A děkuju za všechny komentáře a hvězdičky.❤