Táborové trable ✔

To bych nikdy nedopustil

Moje řvaní mi bylo k ničemu, protože jsem na stezce odvahy a tady řvou všichni. Po pár metrech se stala věc, kterou jsem nečekala, ta osoba mě začala uklidňovat.

,, Pššt"

Potom, co mi nic nebránilo se podívat té osobě do obličeje jsem se tam podívala. Byl to Simon, to jsem poznala i přes mé slzy. Hned jak jsem to zjistila obejmula jsem ho a začala jsem mu brečet do trička. On mě hladil po zádech a svoji hlavu měl nad té mé.

,, Kaylo promiň já jsem tě nechtěl vyděsit. Jen jsem chtěl být chvíli s tebou. Kaylo, co ti je? "

Na žádné slova jsem se nezmohla.
Vzal moji hlavu do svých rukou a zadíval se mi do očí. Palcem mi otřel slzy, co odkapávaly z mých očí. V tu chvíli jsem přestala brečet, protože jsem se cítila v bezpečí. Tady s ním na studené zemi, o půlnoci.

,, Kaylo už je to v pohodě?"
Zakývala jsem hlavou na znamení souhlasu. Stále jsme byli v pozici, kdy naše obličeje byly hodně blízko u sebe. A za chvíli s mou pomocí mezi sebou jsme žádný prostor neměli. Ano dala jsem mu pusu. A myslím, že by se stalo i něco víc, protože v tu chvíli jsem mu byla oddaná. Líbali jsme se nejdřív v sedě a potom mě převrhl na zem takže, byl nade mnou. Simon už byl bez trika a já jsem k tomu neměla daleko. Když v tom na nás posvítila baterka. Ten nebo spíš ty, které na nás posvítily byly Ema a Dorka.

,,  Promiňte, že vás rušíme, ale Kayla by měla jít jestli nechcete škrábat brambory" řekla Ema.
Nechtělo se mi od něj, za prvé mi bylo u něj dobře, za druhé byl bez trička. Ale za podmínky škrábání brambor jsem to byla schopna opustit. Dal mi nakonec ještě jednu pusu a nandal si triko. Já šla spolu s holkami vstříc lesu.

Noc jsem měla bezesnou. Takže žádný sen ohledně znásilnění mě nečekal. Po snídani jsem si běžela vyčistit zuby.

,, Kaylo počkej chvíli "zastavil mě Simonův hlas těsně před tím než jsem vyběhla schody do umývárek.

,, Ahoj Simone" řekla jsem trochu zostudile. Nebylo to tak dávno, co jsem mu brečela do trička.

,, Ahoj Kaylo chtěl bych se ti omluvit za ten včerejšek. Za tu část, jak si tam brečela, a ne za tu druhou víš, co myslím." Nechtěla jsem, aby na sebe bral vinu. On nemohl za to, že se mi zdál takový sen.

,, Ne, Simone to nebylo kvůli tobě. Víš zdál se mi takový divný sen a docela dost si mi ho připomněl."

,, Jaký sen?"

,, No prostě mě tam někdo znásilnil"
Řekla jsem se slzami na krajíčku. On si toho všiml a obejmul mě se slovy.

,, Kaylo to bych nikdy nedopustil, nikdy" nevím proč jsem mu věřila, když taková slova se nedají splnit, ale v tu chvíli to byla slova útěchy a ty jsem potřebovala.

Když jsme si to vyříkali odešel a já jsem si šla vyčistit zuby. Čekala nás příprava na branný závod. Všude jsme chodili s devátým oddílem.

Začali jsme u střelnice, to by nebylo tak zábavné, kdyby tam nezačal duel o nejlepšího střelce mezi Simonem a Mattem. Každý měl vždy tři pokusy. Každý to taky dával a vždy porazil svým brokem lízátko. Konečný duel, který rozhodl o vítězi byl asi pátý v řadě. Nejdřív střílel Matt, ale jeden pokus nevyužil. Simonovi tedy stačilo teď vše sestřelit a vyhrál by. První i druhý dal lehce. Boleli mě palce od toho, jak jsem mu je držela. Ozval se zvuk označující výstřel ze vzduchovky. A taky zvuk, který zkosil terč. Simon štěstím vstal a radoval se. Já jsem se neudržela a skočila jsem mu kolem krku. Otočil se se mnou asi pětkrát kolem své osy a pak mi došlo, že tady nejsme sami. Rychle jsem se vrátila zpátky na místo.

Následoval luk. V životě jsem ho nedržela v ruce, a tak nám museli pomoct kluci. Jediný, kdo to ovládal byl Robert se Simonem. Samozřejmě jsem si to nechala vysvětlit od Simona a když mě učil, jak šíp dát správně. Jeho doteky mě rozviklaly a když si stoupl za mě, aby mi ukázal postoj a natlačil se na mě zezadu. Absolutně jsem nevnímala, co mi říká a soustředila jsem se na své nohy, aby se nepodlomily. Výstřel z luku byl docela přesný díky Simonovi. Hned jak mě to nechal zkusit samotnou byl to výstřel úplně mimo. Holt tato disciplína mi moc nejde.

Dále jsme se přesunuli k řece, kde budeme sjíždět přes řeku na lanovce. Hned jak se zeptali, kdo jde první jsem se přihlásila. Sjela jsem přes řeku a čekala na dalšího. Po nějaké době se objevil na mé straně břehu Simon.

,, Vynutil jsem si jízdu hned po tobě abych si s tebou mohl promluvit."

,, O čem chceš mluvit?"

,, Jdeš na to kino?"

,, Čekala jsem důležitější konverzaci, ale... a na to kino půjdu podle toho, co bude za film, proč se ptáš?"

,, No jen kdybys tam nešla mohli bychom si povídat někde o samotě"

,,jasně" konverzaci jsme museli ukončit, protože už sjížděli ostatní.

Čekal nás oběd v podobě čočky.

Odpolední klid jsme se chystali strávit v bazénu. V plavkách jsme skočili do bazénu a pár chvil na to za námi přišli kluci, jestli jdeme hrát kohoutí zápasy.