Už nás nebude buzerovat

1.5K 55 0
                                    

Ráno proběhlo v poklidu, stejně jako snídaně, ale to bylo ticho před bouří. Dopoledne nás totiž čekala Fotorealy. Hra, kde musíme jít po mapě po cestě zapisovat do mapy čísla obrázků, na kterých jsou místa v okolí tábora. Možná kdyby se vedoucí nerozhodli udělat z té hry soutěž mezi holkami a kluky nedopadlo by to, jak to dopadlo. Soutěž mezi pohlavími spočívala v tom, že všechny výsledky budou sečteny a kdo bude mít lepší skóre, vyhrál. Týmy byly čtyři od každého pohlaví. První klučí tým, tvořil Quentin a Cedric. Druhý tým zahrnoval Lucas a Oliver. David s Robertem patřili do třetího týmu a čtvrtý kritický tým tvořil Matt a Simon. V tu chvíli, kdy to vyhlásili, jsem si řekla, že to nedopadne dobře. Holčičí tým číslo jedna jsem tvořila já a Zoe. Druhý tým zahrnoval Rózu a Vanesu. Ema dostala do týmu Patricii a Dorka Victorii. Holky šly první. My jsme si se Zoe vedli celkem dobře, takže jsem měla dobrou náladu, když jsme dorazily do cíle. Čekala jsem na zbývající tým holek, ve kterém byla Ema. Všechny jsme se šly napít a čekat na to jak se vedlo klukům. Došli tři týmy a zbýval jen ten, kde je Simon. Trvalo docela dlouho, než se vynořil čtvrtý tým. Po kratším prozkoumání jsem si všimla, že tam nejsou všichni.

,, Kde je Simon?" zeptala jsem se holek. Ani jedna mi neodpověděla. Když Matt a jeho skupina došla do cíle, začala jsem panikařit. Matt vůbec nenahlásil, že by někdo chyběl.

,, Kde je?" zeptala jsem se.

,, Kdo?" dělal blbého.

,, Simon, co jsi s ním udělal?"

,, Já nic, rozdělili jsme se a už se nesešli" nevěřila jsem mu ani slovo. O to, že někdo chyběl, se začali zajímat i vedoucí. Vyptávali se Matta, kde ho naposledy viděl.

Když všechno od Matta vyslechli nastoupili do auta a odjeli ho hledat. 

Já myslela na nejhorší, že je mrtvý, že se mu něco stalo. Rýpala jsem se v jídle, když v tom přijelo po příjezdové cestě auto. Nevěřila jsem, že by ho našli. Z auta vystoupil Filip a následně Simon. Koukala jsem z okna s vykulenýma očima a nevěřila jsem, že mu nic není. Nechala jsem jídlo jídlem a rozběhla jsem se k němu. Když mě zpozoroval rozzářili se mu oči a rozpřáhl ruce, abych ho mohla obejmout. 

,, já jsem myslela, že se ti něco stalo" mumlala jsem mu do trika.

,, ehm, ehm" vyrušil nás Filip. v ten moment jsme se rozdělili a vydali se do jídelny. Všichni na nás koukali, ale mě zajímalo jen to, že se mu nic nestalo.

Po odpoledním klidu jsme měli vodní bitvu opět holky proti klukům. Jednoduchá pravidla jen po sobě házíme houbičkami nasáklými vodou. Bitva probíhala už patnáct minut. Po téhle době Simon překročil čáru a vydal se ke mně, vzal mě do náruče a hodil mě do bazénu, následně tam skočil za mnou. Dlouho jsme se tam prali, ale potom nás vyhodili, že tam nemáme co dělat.

Půl hodiny před večeří jsme se šli všichni usušit, aby jsme netahali vodu do jídelny. Za tu dobu jsem měla sto příležitostí se Simona zeptat, zda to co říkal Matt je pravda a jestli v tom není nic horšího. Nikdy jsem příležitost nevyužila, bála jsem se, že zkazím dobrou náladu všem ostatním. Zatím, co se všichni bavili, já jsem přemýšlela nad tím, co vše se mohla stát. No, nebyla jsem moc nadšená ani z varianty, která se stala, ale byla lepší, než moje vymyšlená, kde ho rozkuchali na kusy malý trpaslíkové. Ano, jsem velice domýšlivý člověk.

Nástup proběhl po večeři.

,, Máme tu vyhlášení soutěže, která se uskutečnila dnes dopoledne. Celkově vyhrály děvčata i kvůli jednomu menšímu nedorozumění mezi chlapeckým týmem." pronesl Filip. To určitě nedorozumění.

,, Tak a teď k vyhlášení jednotlivých skupin. Třetí místo patří týmu číslo dva z chlapecké stáje. Druhé, se umístily slečny s číslem tři a výhru si odnáší také dívky, ale s číslem jedna." všichni vyhlášení jsme si došli udělat fotku a Filip pokračoval.

,, Zítra nám den zpříjemní celodenní hra Státy a večer táborák a nesmíme zapomenout na dnešní pyžamovou párty." 

Hned jak nástup skončil, jsme se šli připravovat. Nebylo tam moc, co vymýšlet, ale i tak jsme si dali časovou rezervu. Každá jsme si vzala své pyžamo a to byl problém číslo jedna. Netušila jsem, že se uskuteční něco jako pyžamová párty, a tak jsem si vzalo to nejvíce infantilní pyžamo, co existuje. Už když jsem si ho brala první den, se mi holky smály, ale abych se ukazovala před celým táborem v něčem takovém. Moc mě to nelákalo. Nejdříve jsem si chtěla vzít něco, co vypadá jako pyžamo, ale holky to zamítly s tím, že nesmím trhat partu. A mají pravdu, když už, tak už. Navlékla jsem si teda svůj noční úbor a byla připravena.

Na diskotéku jsme šli opět později. Tentokrát jsme přišly později, než kluci.

,, Hádám, že je hodně pohodlný, když už není tak pěkný" ozval se Simon. Vyjadřovala se k mému pyžámku. Měl pravdu, pohodlnost na úkor krásy. Jen jsem se usmála, ale mohl mi z obličeje vyčíst známku trapnosti. On sám vypadal jako ztělesnění boha v pyžamu. Ani jsem si pořádně nezatancovala a už mi Simon hlavou naznačoval, abych šla za ním ven. Když jsme se usadili na lavičce, začal.

,, Kaylo moc dobře jsem si všiml, že tě trápí, to co se stalo" 

,, Myslíš to, jak si se ztratil?"

,, jo"

,, Tak to jsi si všimnul dobře ani nevíš jaký jsem měla strach vůbec to tady neznáš a i kdyby to bylo podle toho, jak říkal Matt neměl tě nechávat samotného" vracela jsem se zpátky do té situace.

,, Ty mu nevěříš?" zeptal se mě.

,, Ne nebo bych měla?"

,, To teda opravdu ne" to mě zarazilo a potvrdilo to mou domněnku.

,, Co se stalo?" řekla jsem a chytla jsem ho za ruce a zahleděla jsem se mu do očí.

,, Byla jsme na nějakém rozcestí a já si došel na malou za keř a když jsem se vrátil zpátky Matt a celá skupina tam nebyl" vysvětlil mi. To mě nehorázně naštvalo.

,, To je .... takovej....." chtěla jsem vysolit všechny nadávky, které jsem se za život naučila.

,, Klid už dlouho nás buzerovat nebude" zarazil mě Simon.

,, Jak to?" nechápavě jsem se ho optala.

,, On odjíždí, je tu jen na dva týdny" v tu chvíli jsem měla takovou radost, že se zbavím toho břemene.

,, Ještě, že tak" oddychla jsem si.

,, Myslím si, že když už jsi, se tak pěkně oblékla na tu diskotéku, měli bychom tam jít, nemyslíš?" samozřejmě jsem jeho nabídku přijmula.

Táborové trable ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat