Jiná Krev

Plán

Hlavně zůstaň zticha, opakuji si v hlavě. Schovaná za velkým kamenem čekám na vhodnou příležitost. Pach krve mě dráždí v nose a ať jsem chtěla sebe víc, nešlo to. Vyskočila jsem na svou kořist, která začala až pozdě utíkat. Křídla jsem si složila na záda a zkoušela jsem, jaké to bylo lovit za starých časů. Vycenila jsem zuby s protáhlými špičáky a zakousla se do svalnatého krku. Krev se mi rozlila po jazyku a bylo mi všechno jedno. Konečně jsem dostala krev, nepamatuji kdy jsem jedla naposledy, ale bylo to dlouho i na mě. Vypila jsem mohutného jelena do poslední kapky. Trošku se mi zastesklo po ostrově, lovu, neustálém boji o život abych si zachránila ten svůj, nejobávanější Melissa je teď někde venku, nejhorší na tom je, že nepřítel bude mnohem silnější a ztratili jsme Logana, teda jen obrazně řečeno. Hodila jsem jelena na záda a vydala se za Irenou zpět do našeho tábora. Slunce pomalu vycházelo. První paprsky mě pošimraly na obličeji. Soustředila jsem se, aby se ze mě nezačalo kouřit, ale nějak to nešlo. Na slunci jsem vydržela déle než kterýkoliv upír, ale pořád mě spalovalo. Jelena jsem položila dál od spící Ireny, ale Logan který ucítil krev se okamžitě probudil. Zkontrolovala jsem mu oči, které byly opět zlaté. Lehce se na mě usmál a moje kývnutí mu dalo svolení k jídlu. Kousek masa odtrhl Ireně, které jsem stáhla z kůže a čekala až si ho dá. Logan nebyl zrovna nejtišší, takže se Irena probudila s tím, že jsme napadeni. Málem nás zasáhla její zelený provaz. Kolem těla se jí lehce mihotaly zelené světýlka, bylo vidět, že je celá napjatá. Podívala se po okolí, když zjistila, že žádné nebezpečí nehrozí, podívala se naším směrem. Logan, ve vlčí podobě trhal maso z jelena a já natáhla ruku s masem k ní.

,,Dobré ráno," usmála jsem se na ni.

,,Dobré a díky," šeptla a vzala si kus ode mě. Posadila se naproti mě a zelenou jiskřičkou rozdělala oheň. Poté na tyčku v zelené barvě napíchla kus masa. Po krátké době se celým lesem nesla vůně opékaného masa. Logan celého jelena ohryzal až na kost. Se spokojeným úsměvem na tváři, takovým jaký to jen pes dovede, si lehl čumákem do mého klína. Napjala jsem se a podívala na Irenu, která už taky jedla maso. Začala jsem Logana hladit po hlavě. Neježily se mu chlupy na zádech a přikrčil se.

,,Musíme vymyslet, co vlastně chceme hledat v tom baráku hrůzy?" Lehce sem se zasmála, ale nikdo na to moc nereagoval. Tak sem radši opět hladila Logana. 

,,Až se začne stmívat, půjdeme se porozhlédnout po cestě dovnitř.  A budeme muset najít někoho kdo ví, co se tam děje, ale pokud možno nebýt zpozorováni, nevím, jestli by se nám podařilo utéct celé armádě." Irena odhodila zbytek masa a konečně se podívala na mě s Loganem.

,,Souhlasím, ale možná by to chtělo nějaké oblečení." Podívala jsem se na otrhanou Irenu. Nejen že z oblečení zbylo jen pár cárů, ale navíc jsme byli celý od krve. Slunce už bylo nad našimi hlavami. Irena si stoupla a zatočila se. Za třpytu zelených světýlek, které se lepily na její tělo, tak že nebyla ani vidět. Všechny naráz se shlukly na jednom místě a vystřelily pryč, kde zmizely. Irena na sobě měla zelený top jen do poloviny břicha, lemovaný zlatou nití tvořící neurčité obrazce. Ve stejné barvě měla sukni, která měla vykrojení do V na pravé noze. Hleděla jsem na ni s otevřenou pusou.

,,Teď ty," řekla mým směrem. Ještě omámená tím kouzlem sem se postavila, i přes všechny Loganovi protesty. Já jsem se snažila napodobit, co udělala a taky jsem se otočila. Kolem mě se vytvořil černý dým, místy ho protínala oranžový proužek. Všechno se to na mě nalepilo a přichycovalo se to k mojí pokožce. Všechno se to v jednom výbuchu ztratilo a já měla úplně nové oblečení. Černé brnění zdobené oranžovými ornamenty spojené s kalhoty, které byly ze zvláštního materiálu, podobalo se to kůži, ale byla to hodně pevná kůže. Záda jsem měla volná k vůli křídlům, aby nebyly ničím omezené. Na nohách jsem měla opasky s dýkami a po pravém boku černý dvou-ruční meč. Logan nás se zájmem pozoroval.