Jiná Krev

Rada

Pomocí stěny jsem si stoupla na zesláblé nohy. Irena běhala po domě. Něco křičela, ale nevnímala jsem ji. Dezorientovaná jsem se otočila čelem ke dveřím. Hlavu jsem měla jak střep. Ty sirény už by mohli vypnout. Co se vlastně děje? Nebo co se stalo. Otevřenými dveřmi jsem vyšla ven. Venku to bylo strašné. Blikaly tady světla a všichni někam běželi. K mému domu se blížili vlkodlaci s upíry. Měli na sobě černé uniformy a kamenný výraz. Všichni jim uhýbali z cesty. Přišli až ke mně. Dva mě vzali za ruce, které mi spoutaly za zády. Neměla jsem sílu, abych se bránila. Asi deset se jich sestoupilo kolem mě a dva vešli do domu. Chvíli se nic nedělo, ale potom vyšli ven s Irenou v bezvědomí. Po čelen jí ztékal pramínek rudé krve. Podlomily se mi kolena, takže jsem jim zůstala vyset na jejich rukou. Rozešli se. Nestíhala jsem jim, takže jsem zakopávala o vlastní nohy. Byla jsem jak hadrová panenka. Zavíraly se mi oči a už vůbec jsem se nedívala okolo na lidi, kteří se na mě dívali se strachem v očích. Pomalu jsem se začala regenerovat a už i trochu vnímat. To jsme už byly před velkými dveřmi. Vedli do hradu a to bylo špatné. Budu předvedena před radu, proto ty sirény. Začala jsem se vzpírat. Jestli tam půjdu, tak už se asi ani nedostanu ven. Ale co zmůže jeden upír na dva mnohem větší? No nic. Kopli mě pod kolenem a táhli dovnitř. Prošli jsme několika dalšími dveřmi. Bylo to tady sladěno do stříbrné barvy. Vypadalo to tady zajímavě, ale ne pro mě. Stříbro je velice zajímavé. Prošli jsme posledními a největšími dveřmi. Jako jediná věc tady byly železné, jinak to tu bylo dřevěné.

,,Melisso, proč jsi schovávala tu dívku u sebe doma? Ona není upír, že?" Na ruky i nohy mi připnuli pouta, které mě každým pohybem popálily. Deset párů očí mně propalovaly. Byl to obrovský sál, kde byl jeden obloukový stůl a deset židlí. Na pěti židlích seděli upíři a na zbytku vlkodlaci. Já jsem před nimi klečela se sklopenou hlavou. Zaposlouchala jsem se do tlukotu srdce, abych se nemusela otáčet a hledat Irenu.

,,Odpověz!!" Křik jedno z vlkodlaka se ozýval po celé místnosti. Zvedla jsem hlavu, ale nepodívala jsem se na ně. Místo toho jsem si všimla dvou oken, které byly chráněny mřížemi. Těmi bychom mohli utéct, ale to se bude muset Irena probudit. Teď jsem se na všechny v místnosti podívala. Tiché vrčení se ozvalo celou místností. Stoupla jsem si a s výzvou se podívala na vlkodlaka, který na mě zařval. Jeho srst byla sněhově bíla. Vypadal mile, ale to určitě nebyl, jinak by neseděl na tomto prašivém místě. 

,,Není to upír. Má zelené oči." Žena, které seděla napravo, se dívala za mě. Otočila bych se, kdyby mi to pouta dovolily. 

,,To není, ale teď proč je tady. Bylo nám řečeno, že ti zářily ruce." Stejná žena se díval na mě. Měla vlídný hlas, ale ledové oči. Podívala jsem se na své dlaně, ale nic se nedělo. Nevím, proč zářily. 

,,Ona neví, co se jí stalo." Irenin hlas prořízl ticho, které tady panovalo. Byl ledový a nějak moc vysoký. Zvuk železa padající na zem se míjel s kroky. Po mém boku se objevila Irena. Celá zeleně zářila. Vypadala, jak kdyby stála v zeleném ohni, který ji nepálí. 

,,A ty to víš?" Postarší muž promluvil k Ireně. Byl to vlkodlak s černošedou srstí. 

,,Má v sobě něco, co vy tady nemáte!" Možná se mi to jen zdálo, ale asi levituje. Protřela bych si oči, ale pouta mě zadržely. 

,,A co je to?" Opět promluvil vlkodlak, který po mně zařval. Ledový smích, který by vystrašil i mrtvého, tím se Irena vysmála celé radě. Chytila mě za ruku. S otázkou v očích jsem se na ni dívala nejen já, ale i všichni ostatní. Plameny se ke mně natahovaly, jak ruce dítěte. Celou mě pohltily. Nejhorší na tom bylo, že mě pomalu začínaly pálit. Připadala jsem si, jak na slunci. Podlomily se mi kolena, ale žár nepřestával. Tři lidé z rady se postavili a dívali se na mě. Na to, jak mé tělo pohlcují plameny. Přestávala jsem vnímat pálení na celém těle, ale teď se všechna má pozornost soustředila na tlak na zádech. Chtěla jsem vykřiknou, tak moc jako nikdy, ale dusila jsem to v sobě. Víčka jsem pevně stiskla k sobě. Irena se pořád hlasitě smála. Tlak ustal a já se donutila otevřít oči. Kolem stolu rady byla zelená bariéra, takže nemohli jít ven. Zapřela jsem se o ruce, na kterých už nebyly pouta. Moje kůže byla bílá až průsvitná, ještě víc než předtím. Stoupla jsem si a čelem se otočila na Irenu, která si něco mumlala. Stále zeleně svítila, ale  mě nezajímalo. Moji pozornost upoutaly křídla. Byly černé jako noc a velké. Od Ireny jsem stála asi dva metry a kdybych se natočila bokem, tak bych ji křídlem odhodila jako nic. Celé tělo mi neskutečně zesílilo, protože křídla byly hodně těžké. Pravou rukou jsem si prohrábla vlasy, ale zavadila jsem o dvě velké věci. Nikde tu nebylo zrcadlo, abych sebe podívala. Přistoupila jsem k Ireně. Ruku jsem jí položila na rameno. Nebyl čas, abych se zabývala tím, co a jak se mi stalo, bude na to čas příště. Povolila bariéru a otočila se na mě. Oči jí zeleně žhnuly. Trošku se lekla, když mě viděla, ale potom se usmála. Otočila jsem se na podpatku. Kopla jsem do dveří, které se rozpadli na části. Prošli jsme ven a chodbou šli dál. Žádní stráži se nám do cesty nepostavili. Nakonec jsme vyšli ven, kde už svítilo slunce. Začalo se z mě kouřit, ale křídly jsem se schovala. Můj směr byl jasný, jdu najít toho vlkodlaka, který mě udal. Zavřela jsem oči a šla po pachu. Hned jsem ho našla. Sama pro sebe jsem se usmála. Byl z klanu Dark a já věděla, kde sídlí až moc dobře. Jakmile jsem přešla hranici jejich půdy, tak už o mě věděli. Na jistotu jsem rozrazila dveře jednoho menšího domku. Křídla jsem si složila na záda, aby mi nepřekážely. V domě byly tři vlkodlaci. Jedna žena, ten muž, který mě udal a Logan. Podívali se mým směrem. Muž mě okamžitě poznal a vykřikl. I přes značnou změnu jsem to byla pořád já, ale už trošku jiná. Usmála jsem se tak, aby mi byly vidět špičáky. Rychle jsem k přišla k té ženě, tak že si mě ani nevšimli a byla s ní hned venku. Oni běželi za mnou. Vyšli z domu na slunce, kde jsem byla já, zatím neschovaná pod svými křídly. Černý dým šel z celého mého těla a stoupal vysoko vzhůru, kde pomalu mizel. Ženě, kterou jsem teď držela pod krkem, tekly z očí slzy. Kdybych ji nedusila, tak i vzlyká, ale držím ji moc pevně a nehodlám ji pustit. 

,,Mel?" Logan udělá krok v před. Na to stisknu ženě krk víc. Hlasitě jsem zavrčela, takže i z ostatních domků vyšli vlkodlaci, aby se podívali, co se děje.

,,Nedělej to!" Muž, který mě udal se sesunul na zem. Logan mu položil ruku na rameno, ale pořád se mi díval do očí. Byly plné smutku a nevěry. Povolila jsem stisk, tak aby se mohla nadechnout. Hned lapla po dechu.

,,Tys to taky udělal." Sykla jsem na něj. Ve volné ruce se mi objevila dlouhá dýka s černou rukojetí. Dvěma pohyby jsem sekla ženu přes břicho. To už to Logan nevydržel a skočil po mně. Křídla jsem dala před sebe, takže Logan dopadl na ně. Sjel na zem, kde jsem ho odkopla zpět k muži, který brečel. Žena se přestávala chvět a mě už to slunce přišlo nepříjemné. Udělala jsem si stín a pustila ženu na zem. Pokud ji hned neošetří zemře. Muž se k ní připlazil. Já jsem se krčila na jejich úroveň. 

,,Jak se jmenuješ?" Šeptla jsem mu do ucha. Logan stál kousek dál a jen se na mě smutně díval. Já se na něj dívala pohrdavě. Lehce jsem si odfrkla a dál se věnovala muži na zemi. Šum z řad vlkodlaků byl pořád hlasitější. 

,,Billy." Šeptl do vlasů ženě, kterou pevně objímal. 

,,Děkuji, napíšu ti to na hrob." Dýka která se mi zhmotnila v ruce projela celým jeho krkem. Billy jen těžce vydechl a padl na zem. Žena něco zašeptala a mrtva padla do kaluže krve, která se pod ní udělala. Postavila jsem se, ale to už vedle mě byla Irena. Vzala mě za ruku a vedla pryč. Vztek i všechny ostatní pocity ze mě vyprchaly. Udělala jsem dva kroky a s bolestmi padla na zem. Křídla se začaly scvrkávat zpět do mého těla. Slunce začalo smažit moji kůži, která nevábně voněla. Dvě pevné ruce mě zvedli ze země. Po tváři mi stekla jedna slza.

,,Co jsem to udělala." Šeptla jsem do pevné hrudi. Bolest jsem si zasloužila, ale nemohla jsem se držet dlouho. Všechno se ve mně divně kroutilo a já už to nevydržela. Slunce mě propalovalo až na kost, ale já už vítala temnotu.