Jiná Krev

Komplikace

Pomalu jsem otevřela oči. Ležela jsem na břiše a nepříjemně mi pulzovalo v zádech. S velkým nádechem jsem si klekla a podívala se na oblohu. Slunce pomalu zapadalo, zbývá nám tedy hodina světla. Prohlédla jsem své oblečení, z kterého mi toho moc nezbylo, jen nějaké cáry. Všude kolem mě byla krev, zaschlá i čerstvá. Zatlačila jsem na ránu na ruce, aby přestala krvácet. Pomalu jsem se regenerovala, ale ztratila jsem spoustu krve.  Pomalu jsem se postavila na do krve podrápané nohy od větví stromů. Musím najít Logana i Irenu. Krev smrděla na kilometry daleko, ale ve vzduchu bylo i něco jiného. Podivný smrad se linul od místa, z kterého jsme před chvílí utekli. Pořád nechápu, proč se divil, že jsem z ostrova a jak o něm věděl.  Protřepala jsem hlavou a odbočila doprava. Zamyšlená jsem si nevšimla zelené bariéry, která mě při dotyku kopla. Musela jsem to teda otočit. Po dlouhém bloudění jsem našla Irenu, jak se sklání nad Loganem. Nadechla jsem se, že něco řeknu, ale Irena mě zastavila. Klekla jsem si vedle ní. Byla celá od krve, ale nebyla to její krev. To nebyla krev žádného člověka, to byla Loganova krev. Podívala jsem se na jeho oči, které už byly zlaté. Po rudých není ani památky, ale i přesto byl svázaný zelenými provazy, kdyby náhodou.

,,Ireno, když jsme byli v té divné základně nebo jak to nazvat, sem se bavila s jedním dozorcem," dívala jsem se na Logana, ale věděla jsem, že mě Irena pozoruje. ,,Říkal, že nechápe, jak jsme mohli utéct. Já myslela, že o tom ostrovu nikdo neví. Mluvil něco o křížení genů, ale to si moc nevybavuji." Konečně jsem se podívala do jejich zelených oči. Sedla jsi do tureckého sedu a s velkým výdechem se otočila mým směrem.

,,Kdysi dávno se věřilo, že zkřížením různých druhů, může vzniknout jeden unikátní tvor. Silný, rychlý, odolný vůči slunečnímu světlu , prostě nepřemožitelný. Vlkodlaci se začali bouřit, proti lidem. "  Podívala se na mě. ,,Dřív žili upíři, vlkodlaci a lidé dohromady, ale začali si závidět. Upíři uprchli, a teď žijí mezi lidmi, ale skrytě. My, čarodějové jsme tyto skupiny, co dělali pokusy chtěli zničit, ale postupem času jsme neměli sílu a bylo nás pořád méně. Ale jedno je jisté, nikdy se jim nepodařilo zkřížit rody." Smutně se na mě podívala. 

,,A Logan?" Obě jsme se podívali na jeho tělo. Proběhlo mi hlavou, jak zdivočel. Nevěděl kdo jsme, zabil by nás, kdyby mohl.

,,Vypadá to, že to bylo jen dočasné, ale nikdo neví co s ním dělali," šeptla. Dotkla jsem se jeho čela. Lehce se zachvěl. Otevřel oči a sledoval nás. Já s napůl staženými křídly a Irena se zeleným světlem.

,,Mel?" Zamračil se na mě. ,,Řekni mi, proč jsem svázaný," lehce zavrčel. Na to ho Irena hned pustila.  Lehce zavrčel a skočil po mě. Začal mě objímat a kdoví co. Byl jako malé štěně. Povalil mě na zem a začal se smát. Smála jsem se taky a dívala se mu do očí. Byly plné radosti, ale někde vzadu byl i strach z neznáma. Usmál se na mě tím úsměvem, který dokáže jen on. Rukou mi zajel za krk a políbil mě. Celá vykolejená jsem ztuhla. Aniž bych chtěla jsem ho kousla do rtu. Jeho krev se mi rozlila na jazyku a mě popadl hlad. Otevřela jsem oči, které žhnuly touhou něco zabít. Odkopla jsem ho od sebe, takže narazil zády do stromu. Irena tady nebyla a nehodlala jsem pátrat, kam šla. Utřela jsem si pusu, na které byly kapky krve. Roztáhla jsem křídla a chtěla se na něj vrhnout. Ale nemohla jsem se odlepit od země. Kolem nohou jsme měla zelené světlo. Mohla jsem kopat nohama, ale nic nepomáhalo. Hlasitě jsem zařvala a poražená se sesunula k zemi.

,,Co to do tebe vjelo?" křičela Irena. Snažila jsem se rozdýchat svoji žízeň. ,,Musíme jít, pomalu se sem blíží hlídka, takže jestli chceš, aby byl tvůj útěk úspěšný, tak se zvedni a jdeme!" Otočila se na patě a vyrazila. Já se zvedla a šla za ní. Světlo z mých nohou bylo pryč a já se cítila dost trapně. Logan se ode mě držel trochu dál, ale pořád mě nenápadně pozoroval. Už byla tma a já vnímala každý zvuk. Každý pohyb. Pohyb, který se teď rychle přibližoval.

,,Ireno? Slyšíš?" šeptla jsem.  Blížilo se sem několik tvorů. Nejsou to lidé, ty už bych poznala. Tyto nebyli cítit krví, nebyli ani živí. Před očima se mi objevil ten tvor, co dělal pokusy na Loganovi.

,,Mel!" Loganův hlas mě přivedl zpět do reality. Otočila jsem se jeho směrem, ale to mě smetl k zemi nějaký tvor. Z huby mu kapala kyselina, která nechutně smrděla a propalovala se hluboko do těla. Jeho žluté zuby se mi drásala do krku. Vší silou jsem ho od sebe odhodila a postavila se na nohy. Na hrudníku jsem měla propálené díry, které se pomalu hojily. Bylo jich tady asi sedm, ale nejsem si jistá, protože se po mě rozběhl úplně jiný tvor. Ten byl nejspíš černý. Ve tmě jsem ho neviděla jen slyšela a cítila jeho smradlavý dech. Skočil mi po zádech. Křídly jsem ho odhodila a věnovala se dalšímu. V ruce se mi objevila černá dýka, kterou jsem natáhla před sebe. Lehce jsem zamávala křídly a vznesla se pár centimetrů nad zem. Rozletěla jsem se proti netvorovy a zabodla mu dýku do srdce. Vyhnula jsem se jeho drápům, ale skočilo po mě to černé zvíře. Chytila jsem ho asi za čumák. Měl nějaké maskování, protože jsem ho neviděla ani já a to ve tmě vidím dobře. Za něco mazlavého jsem chytla a otočila. Křuplo v tom a odpadlo to od těla, takže mi to zůstalo v ruce. Tvor někam zmizel a hned na mě skočil. Zakousl se mi do boku. Snažila jsem se ho dostat dolů, ale pořád se zahryzával víc. Ruka mi začala oranžově žhnout a dotkla jsem se jí toho tvora. Začal svítit a já ho mohla vidět. Bylo to něco mezi psem, ale velikostně do vypadalo jako kočka. Na těle má něco jako krunýř a celý je nějaký mazlavý. Dál jsem ho zkoumat nemohla. Otočila jsem se na to stvoření s mojí dýkou v srdci. Pořád žije a vypadá mnohem víc naštvaně, jestli se tomu tak dá říkat. Rozběhl se po mě a já musela uskočit stranou. Ohnal se po mě svou velkou rukou, ale já se sehnula a podrazila mu nohy. Spadl na zem a já po něm hodila oranžovou kouli, která se mi zformulovala v ruce. Začal hořet a řvát. Já si ho nevšímala, ale rozběhla jsem se pomoct Loganovi. Měl na sebe tři a jeden ležel už mrtvý. Skočila jsem něčemu chlupatému na záda a jedním švihem mu prořízla tepny na krku. Krev mi postříkala zbytky oblečení a nepříjemně mě pálila na kůži. Pustila jsem mrtvé tělo a skočila po druhém. Nohama jsem se mu zahákla kolem krku a škubla dozadu. V půlce jsem povolila stisk a nechala ho letět někam daleko. Irena ho spatřila a jeden zelený blesk ho zabil. Logan si poradil s posledním a sesunul se k zemi. Nemusela jsem jít za ním, abych věděla, že žije že je jenom znavený. 

,,Musíme jít." Irena se zvedla. Chápala jsem, že potřebuje do civilizace. Musíme se jít najíst a já už to potřebuji fakt nutně. Logan na tom bude hodně podobně. Irena šla první a my dva za ní. Cítila jsem na sobě Loganův pohled a moc se mi nelíbil. Ve vzduchu byla cítit smrt, ale i něco jiného. Něco co se mělo stát a já tomu nemohla zabránit. Lehce jsem se zachvěla a přidala do kroku, abych dohnala Irenu. Očividně věděla kam jdeme. Já se radši zaměřila na okolí. Pohyby zvířat a zvláštní teplý dech na zádech. Rychlé kroky, jak kdyby běžel pes. Rychle jsem se nadechla a otočila. Logan se proměňoval. Podívala jsem se na oblohu, ale úplněk nebyl. 

,,Do háje," šeptla jsem. Loganovi oči nebyly zlatavě žluté, ale opět rudé. S vyceněnými zuby se díval na mě. Pomalu jsem couvala. Neměla jsem sílu na to ho porazit. Musela bych se jedině zakousnout do něj, ale to by ho asi zabilo. Otočila jsem se a začala utíkat. Irenu jsem vzala  sebou. Nemohli jsme mu utéct, vlkodlaci jsou rychlí. Na poslední chvíli jsem odhodila Irenu stranou a pravým křídlem odhodila Logana pryč. Hned se postavil na všechny čtyři nohy. Zavrčel a rozběhl se proti mě.  Irena byla no nohou a já byla zavalena svalnatým tělem.  Ostrými zuby mně  kousal před obličejem. Doufala jsem, že Irena už ho nějak chytí, já už neměla sílu. Povolila jsem ruce, které držely Loganovy zuby od mého krku. Zavřela jsem oči, ale nic. Opět jsem je otevřela a viděla už svázaného Logana v lidské podobě. Oddechla jsem si. Upřímně, viděla jsem se mrtvá.

,,Co budeme dělat?" Podívala jsem se na Irenu. Vypadala zoufale.

,,Budeme se tam muset vrátit." Podívali jsem se na už klidného Logana. Toho jsem se nejvíc bála. Nedokážu si ani představit, co bych dělala bez něj. Je to můj dlouhodobý kamarád a přítel. Musíme mu najít pomoc za každou cenu. S hlavou plnou myšlenek jsem si lehla do trávy a počkala až Irena dodělá své ochranné kouzlo. Přikryla jsem nás všechny křídly. Dneska už nikam nedojdeme.