Jiná Krev

Průšvih

Všude byla hromada lidí, kteří se dívali do nějakých svítivých krabiček. Vráželi do nás a vůbec jim nevadilo, že se pokaždé, když do mě vrazili vznesl vzhůru obláček dýmu. Za lidmi jezdily nějaké věci na čtyřech kolech. Vypadaly pěkně až na to, že smrděly, ale nedokážu určit jak. Nikdy jsem nic podobného necítila. 

,,Musíme se schovat." Loganova ruka mě táhla někam pryč. Nemůžu uvěřit, že jsem mimo ostrov. Je to tady tak jiné. Teprve teď jsem si všimla obrovských budov, kterým můj domek nesahal ani po kolena. Kdyby tady teď byl, mohl by být tak možná muzeum. Irena několikrát zabočila až přišla k nějakému rozpadlému domku, kde blikal nápis Motel. Vešli jsme rozpadlými dveřmi dovnitř, kde jsem se pověsila Loganovi kolem ramen, protože mi nohy vypověděly službu. Slunce pitomé.Irena pobláznila starou recepční, takže jsme nemuseli platit. Měli jsme jeden pokoj s manželskou postelí a jedním gaučem. Irena zapadla na gauč. Mě hodil Logan na postel, přilehl si ke mně. Okamžitě jsem se k němu přitulila a s pocit klidu usnula.

***

,,Oni po vás půjdou. Neutečeš jim. Dostanou vás všechny a ty je zničíš." Stát v černém prostoru bez ničeho není zrovna dvakrát příjemné.Někdo na vás mluví a vy ho nevidíte, pouze slyšíte ze všech stran.

,,Koho zničím?" Nekonečně krát se můj hlas ozval až zmizel někde v dálce.

,,Už vědí, kde jste. Poruší i pravidla, aby tě zabili. Jsou tady! Vstávej!" Zkrvavělý obličej se objeví přímo přede mnou a řve po mě jedno slovo pořád dokola: ,,Vstávej!" Objevuje se pořád dokola a čím dál naléhavěji křičí. Útěk od toho bylo to nejlepší, co mě napadlo. Bohužel, ten obraz byl vždy o dva kroky na před. Díra. Všimla jsem si ji až  moc pozdě, tak jsem do ní s křikem spadla. S hlasitým křupnutím v mém zápěstí dopadnu na tvrdou zem. Převalím se na bok s jednou rukou pod hlavou se dívám do tmy před sebou. Nic se neděje. Hrobové ticho je, ale stokrát horší než ten obraz, který mě pronásledoval. S vypětím všech sil se posadím. Přede mnou je dívka s rohy na hlavě a obrovskými, černými křídly. Rudé oči ji měnily barvu na černou a zelenou. Pohrdavě se na mě dívala. 

,,Jestli tohle jsem já, tak se za sebe stydím! Vstávej!"Bez zábran do mě kopne. Heknu a stočím se do klubíčka. Prosím, probuď se,  je to jen špatný sen. 

,,Vstávej!" Nehorázně nahlas začala ječet. Kdyby bylo poblíž sklo, tak okamžitě praskne, stejně tak jak moje hlava. 

Rychle se posadím na posteli. Všude už panuje tma. Co nejtišeji se vyhrabu z postele a vejdu do koupelny. Rozsvítím světlo, které zažilo snad i první světovou. Lehce napuchlé pravé zápěstí, žádá o moji pozornost, ale já se zaměřím na odraz v zrcadle. Dívka s dvěma velkými rohy na hlavě a černými oči. To nemůžu být já. Pomalu mi na zádech vyrostou křídla. Musím je mít složené, jinak bych se do téhle malé koupelny nevešla. V ruce se mi objeví černá dýka. Říznu se do pravé ruky. Z rány vyteče černá tekutina. Nemám ani krev. Zničíš je. Tyto dvě slova se mi zabydlely v mysli. Můžu se snažit sebe víc, ale nemůže se jich zbavit. Koho přesně zničím.

,,Kde jsou!" Z prohlížení v zrcadle mě vytrhne mužský hlas. Zaposlouchám se. Jsou to upíři a je jich asi deset...Stráž. Neváhám a běžím vzbudit ty dva spáče. Irena je vzhůru hned, ale Logan spí, jak dřevo. Strhnout peřinu a pořádně zakřičet stačilo, stejně nezbyl čas. Otevřel oči a zároveň se otevřely dveře. Do pokoje se nahrnulo všech deset stráží. Obklíčili nás. Bylo na nich něco zvláštního. Nevypadali, jako ti od nás z ostrova. Ti od nás se tak jinak nosili. Podobně jak páv, ale tihle vypadali hodně tvrdě. Oči jim rudě žhnuly a po úsměvu nebylo ani památky. Pomalu se přibližovali, až se náš prostor uvnitř kruhu z upíru zmenšil na dva metry. Uklidnit se a vyčkávat, jeden prudký pohyb a hned nás zabijí, co zmůže jeden vlkodlak, čaroděj a divný upír, proti deseti. Chytil mě za zápěstí a trhl k sobě. Nalepila jsem se zády na jeho hrudník. Volnou rukou jsem ho chytila za rameno a trhla. Vyměnila jsem si s ním pozici. Dlaní sevřenou v pěst jsem ho poslala do mdlob. Vše se sehrálo strašně rychle, takže na mě zůstali všichni jen civět. Teď už to šlo z kopce. Když viděli, jak jsem poslala jejich parťáka do mdlob, jen jednou ranou, tak zaútočili na Logana s Irenou. Bránili se, ale nestačilo to. Další dva jsem zpacifikovala já, ale jednomu z nich se povedlo do Loganae něco v píchnout. Když si toho všimli i ostatní ze strážců, dali se na ústup. Ústup se změnil v útěk, ale proč. Přešla jsem k oknu, které jsem otevřela. Nebyl úplněk, takže je nechápu. 

,,Asi jsme ho měli přivázat." Hlas poznamenaný strachem upoutá moji pozornost. Otočím se čelem k ní a hned je mi jasné, proč. Logan se začal proměňovat. Černé chlupy pomalu překrývají jeho pokožku. Z oblečení zůstanou jen nepoužitelné cáry. 

,,Máme problém."

,,Jeho oči." Zaměřím se na jeho oči. Nejsou zlatavě žluté, ale rudé. Zlostně zavrčí a podívá se mým směrem. Vypadá, jakoby sváděl vnitřní boj, ale stejně už si vybral. Neví, co dělá. Oblblo mu to mozek, takže si myslí, že jsme nepřátelé. Poznal by to každý, taková zlost se nezrodí, jen tak z ničeho. Narovná se do plné své výšky, takže má přes dva metry. Mohla bych přemýšlet, jak je možné, že při přeměně vyroste, ale nemám čas. Irena se krčí u okna, z kterého sem proudí chladný vzduch. Rozmáchne se po mně velkou tlapou. Vyvedená z míry se ocitnu na protější stěně, po které se svezu dolů. Kolébavou chůzí ke mně přistoupí. Vezme mě za límec a zvedne do úrovni jeho očí. Špičky se mi odlepí od země a jen vydechnu. V jeho očích se mísí zlatá s rudou, ale rudá stále vyhrává. Hodí mnou o zeď, kterou proletím až na chodbu. Zatmí se mi před oči, ale pošlu to někam hodně daleko. Teď na to není čas. Irena vykřikla, když ji pěstí trefil do spánku. Jen jí klesla hlava na stranu, nevydala už ani hlásku. Hodil si ji přes rameno a přistoupil ke mně. Pohledem jsem ji přejela zda nemá nějaké horší zranění. To odpoutalo moji pozornost, takže jsem neuhnula jeho pěsti, která narazila i do mého spánku. 

To se mi zas něco povedlo. Poslední myšlenka, která mi proletěla hlavou, než jsem následovala Irenu do mdlob. 

Děkuji za krásný komentář :) Donutila jsi mě napsat další část a ne jednu...proto jsem ti dala věnování. Inspirovala jsi mě a já věděla o čem bude další kapča.. :)