Jiná Krev

Problémy

Nechtěla jsem si přiznat, že je Irena mrtvá. Stále jsem cítila její magii, dokonce se mi zdálo, že slyším její tep. Začínala jsem blouznit a neměl mi kdo pomoct. Logan stále bezvládně ležel na zemi. Nevím, zda je pořád pod mocí jisté látky, nevím vůbec nic.

S povzdechem jsem si lehla do mokré trávy. Pomalu začínalo svítat a já vážně nevěděla, co se bude dít. Oči se mi pomalu zavíraly, ale pořád se mi zdálo, že někde vidím zelené jiskry. S protáhlými špičáky jsem se postavila na nohy. Mezi stromy se mihotaly světýlka a tmavá postava levitující mezi stromy lesa, kde jsem přistála. Není to nijak extra daleko od dohořívajícího pozemku. Občas je zde slyšet i křik, ale ten pach spáleného těla se nezapře. 

,,Melisso," šeptne mi do ucha. Prudce se otočím, ale nikde zde není. Znělo  to dost podobně Ireně. Přiblížím se k postavě mezi stromy. Neuvědomím si, že tam nechávám Logana samotného, ale něco mě přitahuje. Natáhnu ruku k mihotající se postavě a v mdlobách padnu na kolena.

Probudí mě pichlavá bolest v celém těle. Chci se posadit, ale pouta mi to nedovolí. Necítím křídla a v pusy cítím krev. Rozhlédnu se kolem sebe. Spousta hadiček ve kterých cirkuluje moje krev do nějakého velkého přístroje. Trhnu hlavou doprava a přístroj začne zběsile pípat. Doběhne sem...Irena. Zůstanu hledět s otevřenou pusou. ,,Jak je to možné? Viděla jsem tě umřít," šeptnu. ,,Taky že umřela. Teď jsem vlastně její kopie, ale se stejnými schopnostmi," usměje se. Vypadala pořád stejně až na oči, které byly červené. ,,Abych ti řekla pravdu, vždy jsem patřila do téhle organizace, ale už mě to tu nebavilo. Ale teď, když jsi tady ty, můžu začít dělat konečně něco zajímavého," mrkne na mě. Celá ohromená jsem se na ni podívala. ,,Pro začátek jsi těhotná a ano nemůžeš za to ty, zařídila jsem to já. Když jsi byla mimo jsme tě oplodnili. Asi tě napadne kdo bude otec a taky proč jsme to udělali." Přejde ke stroji a něco začne ťukat. 

,,Chtěla bych ti ještě něco říct," šeptnu. Irena se se zájmem otočí. Přistoupí blíž a čeká. Usměji se na ni. ,,Věř tomu, že brzy zemřeš a budu to já, co ukončí tvůj život." K mé smůle se nemůžu hýbat, jinak bych to udělala okamžitě. ,,Když myslíš." Nevím, jestli to bylo vědomě, ale povolila pásy, které mě svazovaly a držely na místě.  Uvolnila jsem si ruce a poté i nohy. Irenu jsem obešla a vyšla ze dveří ven. Roztáhla jsem křídla do plné velikosti. Opět jsem byla v prosklené kruhové budově, ale byla plná lidí, žádné podivné pokusy jsem necítila a ani neviděla. ,,Ještě jedna věc. Roste rychleji." Ukázala na mé břicho, které bylo opravdu trochu vypouklé. Vykopla jsem pravou nohu s úmyslem ukopnou té mrše hlavu. Jednou rukou mě chytila a vší silou hodila na vedlejší stěnu. Opadla omítka a já se přidržela zdi abych se vůbec postavila. Roztáhla jsem křídla a skočila z balkonu. Úmysl jsem měla dobrý, ale zelené lano mi nedovolilo odletět víc, jak pět metrů do vzduchu. S povzdechem jsem opět přistála vedle Ireny. Nechce se mi na ni ani dívat, natož s ní mluvit. ,,Jaký máš se mnou úmysl?" Jsem nahraná. Nevím, jak se bránit čarodějce, která byla moje jediná přítelkyně, které jsem nabídla pomoc a riskovala vlastní krk. Teď bych to neudělala. Za dobrotu na žebrotu, nikdy už takovou chybu neudělám. Vždy jen sama za sebe. Svraštila jsem obočí k sobě a křídlem jsem projela přes zelený provaz. Černá se střetla se zelenou a rozťala Irenin provaz na dvě části. Byla jsem volná, naštvaná a Irenin vyděšený výraz mi jen dával větší naději na záchranu.  Otočila jsem se a křídlem ji smetla na zem. Teď jsem mohla vyletět, tak vysoko, jak jsem jen chtěla. Křídla mi začala černě světélkovat. Udělala jsem piruetu a poslala na Irenu smršť černých šípů. Vytvořila před sebou zelený štít, ale jeden šíp ji přesto zasáhl do stehna. Temnota se do ní vsákla a projížděla ji celým tělem. Kolem budovy se shromažďovalo čím dál víc lidí a nějakých nemrtvých potvor. Přiletěla jsem k Ireně.

,,Já jsem ti říkala, že to budu já, kdo tě zabije," šeptla jsem Ireně do ucha. S vyděšeným pohledem se mi dívala do očí. V ruce se mi objevila černá dýka. Vrazila jsem jí ji do srdce. Křik se neozval, místo toho se začala smát a vytahovat si šíp z nohy. ,,Já nejsem člověk, abys mě mohla jen tak jednoduše zabít." Zeleně svítící ruka mě odhodila na druhou stranu, přes celou budovu, až jsem narazila na stěnu, ve které zůstala promáčklina. Irena se vznesla a za zeleného světla doletěla ke mně a chytila mě pod krkem.  ,,Kdo koho zabije, hm?" šeptla ke mně.  Zelené světýlko mě začalo škrtit, spíš drtit kosti v krku. Vysela jsem ve vzduchu a svíjela se v křeči. Irena se na mě dívala a usmívala se. Bylo na ní vidět, že se jí líbí, když někdo trpí. Rohy na hlavě mi začaly žhnout a černý dým se tvořil kolem celého mého těla. Obmotával se kolem mě i Ireny. Svazoval ji kolem celého těla, až nebyla vidět. Zelené světýlko zmizelo a já dopadla na zem. Z celého těla mi vycházel černý dým a zaplňoval celou budovu. By mě zajímalo, kolik těchto areálů budu muset ještě zničit, abych měla pokoj. Celou místnost prosvětlilo zelené světlo. Celý svět se začal točit do kole. Skočila jsem před sebe po Ireně a hlava nehlava ji dávala pěstí. Svět se přestal točit a já jsem zůstala stát na přímém slunci. Křídly jsem si udělala stín a podívala jsem se před sebe. Byla jsem na ostrově. Na vlkodlačí půlce a s mrtvou Irenou v náruči. Všichni na mě upíraly zraky, to nebude dobré.