Jiná Krev

Portál

Proč křičí. Proč se mnou třepou. Chci spát, tak proč mě nenechají. Schoulím se na bok s domněním, že přestanou.

,,Prober se!" Vysoký tón hlasu, projede mou bolavou hlavou, jak nůž. Teď už ty oči otevřu. Všechno je za bílou mlhou. Cizí i známé hlasy se ozývají ze všech stran.

,,Mel, pojď." Mužský hlas promlouvá ke mně, ale já nevím, kdo to je. Postavím se na roztřesené nohy. Prsty se obmotají kolem mého zápěstí a táhnou mě pryč. Míháme stěnu a další siluety. Všechno se, jakoby zpomalilo. Nevím, kde jsem a ani nevím, s kým jsem. Vyškubnu se mu. Zastavím se v pohybu a jen se rozhlížím. Odevšad se line křik a ještě něco, co nemůžu pořádně zaznamenat. V dálce vidím zelené světlo. Irena. Všechno na mě dopadlo. Všechno, co se před chvílí stalo. Podlomily se mi kolena. To jsem způsobila já. Byly jsme u rady a zabila jsem toho vlkodlaka, Billyho i jeho ženu. Měla jsem křídla, které teď nemám, proč. Opět jsem se postavila. Teď už mi bylo všechno jasné. Rada sem poslala voje vojáky, aby nás zatkli nebo zabili. Zatáhla jsem do toho i Logana. On se na mě teď dívá a neví, co ode mě čekat. A ještě horší je to, že ani já nevím, co od sebe čekat. Ustoupila jsem dozadu, abych uhnula kulce, která by mě zasáhla do krku. Pěkně mířená střela, ale věděla jsem, že letí, ale Logan, ne. Kulka ho zasáhla do pravého ramene. Něco mezi zavrčením a výkřikem se prodralo jeho hrdlem na povrch. Padl na koleno a sklopil hlavu. Ta kulka bude muset jít ven, ale nejdřív se postarám o ty parchanty. Skočila jsem po upírovi, který se objevil za mnou. Jedním pohybem jsem mu zlomila vaz. Ještě než dopadl na zem mrtví jsem zabila další dva. Držela jsem se v blízkosti Logana, který teď ležel na zemi. Irena běžela mým směrem. Její zelené světlo se nedalo přehlédnout. 

,,Nesmíš se naštvat. Uklidni se a vezmi Logana pryč." Párkrát se zamrkala. To bylo divný. Slyšela jsem ji mluvit úplně zřetelně a to byla hodně daleko ode mě. Uskočila jsem dvěma vlkodlakům, kteří se po mně hnali. Jednoho jsem kopla do hlavy a po druhém jsem skočila. Dopadla jsem na jeho záda. Jako každý se po mě začal ohánět. Chytil mě za ruku a škubl dolů. Spadla jsem z jeho zad na prašnou zem. Vykřikla jsem, když jeho černé drápy dopadly těsně mimo moji hlavu. Trošku mě škrábl do líce, ale to už se v mě vše vařilo. Zlostí jsem viděla rudě. Tlak na mých zádech mě znehybnil. Vlkodlak teď do mě mlátil hlava nehlava. Celé mé tělo pokrývala krev. Moje i nepřátel. Tlak zmizel a já vycenila zuby. Vší silou jsem ho kopla do hrudníku. Měla jsem zpět svá velká křídla. Chytila jsem pod krkem vlkodlaka s bílou kůží, který do mě celou dobu mlátil. Zakousla jsem se mu do tepny na krku. Neuběhlo ani deset vteřin a už byl bez krve. Pustila jsem ho na zem. Jedním máchnutím křídel jsem přiletěla k Loganovi. Vzala jsem ho do náruče a letěla pryč. Když mě viděla Irena, skočila do vzduchu a chytila se mě za nohy. Její váha nijak neovlivnila let, jen jsem musela častěji mávat křídly. Doletěla jsem k lesu, nedaleko od mého domu. V krku jsem měla doslova poušť a už jsem nemohla dál  letět. Ono se to dá, nést dvě postavy na víc, ale taky to nejde pořád. Ne, když máte křídla po druhé za život. Přitiskla jsem Logana víc k sobě a objala nás křídly. Padali jsme dolů. Několik stromů se zlomilo, když jsme přes ně spadli. Dopad na zem byl bolestivý. Nejvíc to odnesla moje křídla, která bránila Logana. Rozevřela jsem křídla, takže Logan spadl na zem. Postavila jsem se. Irena byla od krve, ale jinak vypadala dobře. Až na ten škrábanec na tváři. 

,,Musíme mu vytáhnout kulku, než začne regenerovat." Dokonce i mluvení mě bolí. Snesla bych nějakou krev, ale nejdřív musíme domů. Vzala jsem Logana do náruče a nesla ho domů. Nohou jsem otevřela dveře a položila ho na stůl. Irena je zavřela. Svezla se po nich na zem, kde seděla a hlasitě oddychovala. Já jsem se přesunula k Loganovi, který se na mě díval. 

,,Vím, co jdeš udělat." Jen jsem kývla. Roztrhla jsem mu košili, tak abych se dostala k ráně. Nebylo to nic hrozného, ale musela jít ven. Levou ruku jsem mu položila na hrudník, abych mu zabránila v nějakém větším pohybu. Pravou jsem pomalu zajela do rány. Svaly, které se mu zregenerovaly, jsem teď opět roztrhla. Ignorovala jsem jeho křik i to, že mi drápy zaryl do ruky. Snažila jsem se opatrně vyjmout kulku. Odhodila jsem ji na zem. Logan měl na sobě krůpěje potu, ale usmál se na mě. Ruku od krve jsem si utřela do kalhot. V pravé ruce se mi objevila dýka, kterou jsem se řízla do levé dlaně. Okamžitě mi z ní vytekla rudá krev. Přiložila jsem ji Ireně k ústům. Bude to mít na ni regenerační účinek, takže do pár minut bude na nohou. 

,,Musíte pryč," Ve dveřích se objevila žena. Přesněji žena, která patřila do rady. Byla to starší upírka. Natáhla ke mně ruku s zelenou, svítivou kuličkou. Jedno obočí jsem zvedla a podívala se jí do očí.  ,,Je to klíč. Klíč k bráně. Dostane vás odtud." 

,,Proč nám pomáháte?" Klíč jsem schovala do vnitřní kapsy. Lehce se na mě usmála. 

,,Portál, který vás odnese do světa lidí je pod stolem rady. Opatruj mi Irenu." Přejela rukou po mých křídlech. Začaly se stahovat zpět. Klesla jsem na koleno a zavřela oči. Už to nebolí, tak jak poprvé, ale pořád to má následky. V mysli jsem uviděla ženu, hodně podobné té z rady a té, která teď byla tady, ale tahle měla zelené oči. Rychle jsem se nadechla a rozhlédla se po místnosti. Kromě nás třech, tady nikdo nebyl. Klíč, v mé kapsy mi napovídal, že to nebyl sen a my musíme jít, hned. Irena se probrala. Přistoupila k Loganovi, který teď spal. Prsty jí zeleně svítily. Světlo přešlo do těla Logana a uzdravovalo jeho ruku. 

Všichni tři jsme šli tmou do hradu. V novém oblečení a s novými zbraněmi. Ke dveřím jsme došli v klidu. Nikdo o nás nevěděl, ale teď jsme museli zneškodnit stráž. Irena natáhla luk. Šíp, který lehce zářil zeleně se zabodl do srdce prvního strážce. Hned na to, úplně stejný šíp probodl toho druhého. Pochválila bych ji, ale měla jsem až  moc vyschlé v krku. Vydali jsme se k hlavním dveřím. Logan je vykopl a vrhl se dovnitř. Irena šla za ním. Začala zeleně zářit, takže blesky šlehala všude okolo sebe. Já jsem vytáhla dva černé meče a zneškodnila dva upíry, kteří byli mimo. Nechápali, co se to tady děje a toho jsem využila. Vytáhla jsem dýku, kterou jsem měla za opaskem. Švihla jsem si vlkodlakovi do krku. Probojovali jsme se až ke dveřím do sálu. Irena je pomocí zeleného světla otevřela a my se hned vrhli dovnitř. Místnost byla prázdná. Na zemi byla krev. Sledovala jsem cestičky krve až jsem došla k cíli. V kaluži krve, tam ležela žena, která nám pomohla. Přistoupila jsme k ní. Stále dýchala. Řízla jsem se do dlaně, krev, které mi vytekla z rány stekla do úst ženě. Mělo by ji to zregenerovat. Odstoupila jsem od ní. Logan odsunul ten jejich stůl. Židle někam odkopl. Pod stolem byl pentagram. Neviděla jsem nikde díru na klíč, který jsem dostala.

,,Co teď?" 

,,Nevím, o tom se mi nezmínila." Prsty jsem přejela po povrchu pentagramu.

,,Polož ten klíč doprostřed." Sípavý hlas ženy upoutal pozornost nás všech. Vytáhla jsem kuličku a položila ji doprostřed. Světlo naplnilo celou místnost a vytvořilo zelený portál. Byla to černá díra se zeleným orámováním. Když jsem se podívala tak zezadu to bylo to samé. 

,,Mel?" Logan ke mně přistoupil. Chytil mě za ruku a jen se mi díval do očí. Byla jsem lehce vykolejená z jeho chování. Byl milý a podezřele mu svítily oči. Přitáhl si mě k sobě a políbil. Nijak jsem nespolupracovala a jen tak v soku stála. Pustil mě a vešel do portálu. Já tam jen stála a hleděla před sebe. Na svých rtech jsem stále cítila ty jeho. Irena mě vzala za rameno a popostrčila k portálu. Nevím, kdy prošla ona, ale to co mě čekalo na druhé straně se mi nelíbilo.