✔️Pretty Girl vs Universe[DOKONČENO]

♥️21.kapitola/Sklamání

"Nevím co ti na to mám říct.... jen mi dej čas..."

"Čas a na co čas? Právě jsem tě políbil.. Miluješ mě Holl?" Jiskřičky v jeho očích propalovaly ty mé

"Elliote musím domů!" Zase jsem to posrala..

"Cože? To je vše co mi na to odpovíš?"

"Elliote! Já já... prosím chci čas.." chytnu ho za ruku a přitisknu ji k mé hrudi,aby se mi neustále díval do očí

"Miluješ nebo ne.."
Ten smutek v jeho kaštanových očí se nedal snést! Ale co mu mám říct.. Ano miluju,ale zároveň se bojím,že budeš další člověk,kterého ztratím a pak zase budu sama.. Nezvládla bych to znovu! Opravdu ne!

"Elliote chci domů!" Řekla jsem smutně. Nechci mu říct čeho se bojím,protože by mu to bylo k smíchu

"Fajn tak já tě doprovodím.." řekl naštvaně a na první slovo kladl důraz

Když jsme se oblekli vyrazili jsme směrem k mému domu...

Ještějednou jsem jeho rodičům poděkovala a rozloučila se s malou princeznou,která mě nechtěla pustit domů

Bylo hrozné ticho.. celou cestu nepromluvil ani slovo a to se u něj často nestává..

"Elliote notaak! Nebuď takovej!" Zastavím se a chytnu ho za paži

"Jaký Holly?" Projede si mě pohledem

"Skleslý a ani se na mě neodvážíš podívat!" I když jsem ho držela nevěnoval mi ani jediný z jeho krásných pohledů jaké vždy míval

"Vyznal jsem ti lásku a ty jsi mi odpověděla,že chceš domů.. promiň že neskáču dva metry vysoko!"

Nevěnoval mi ani pohled tak jsem prsten nazvedla jeho bradu a donutila jsem ho,aby se na mě podíval

Nevěděla jse co říct.. Pustila jsem se ho a on jen zakýval hlavou

"Promiň mi to! Emm myslím si že už dojdu domů sama. Za večer ti taky děkuju.."
Měl pohled,který vše vysvětlil a já odešla raději domů

............

"Jsem domaa.."

"Tak co jak sis to užila?"

"Ale jo bylo to skvělý jeho rodina je báječná!"

"Mohl jsem pro tebe dojed nemusela si chodit sama přes park!"

"To ne dědo šel semnou Elliot!

"To je teď tvůj hoch?"

"Ne babi není to můj kluk! Jdu do sprchy..."

Dala jsem si horkou sprchu a zachumlala se do hebounké deky..

Co jsem to zase sakra udělala!
On mi řek,že mě miluje a já jsem neřekla co k němu cítím!
Je to těžší než se zdá... nechci mít víc osob,které miluju a pak o ně přijít

***********

Druhý den ráno jsem se nemohla přinutit vstát z postele a tak jsem v ní ležela až do oběda...

Neměla jsem náladu na nic...

Dneska jedeme s dědou do města a já si chci ještě něco koupit do pokoje!

"Holly pospěš si hrozně dlouho ti to trvá!" Ozývá se od vchodových dveří..

"Nojoo vždyť už letím!"

*

Děda si jel pro něco do krámu s domácími potřebami a já si zašla do obchoďáku do krámu s dekoracemi.

Co si budem.. nakoupila jsem si toho víc než jsem chtěla..

Pak jsem si odskočila do obchodu s oblečením,protože se mi tam líbila ve výloze jedna světle modrá mikina a džíny vínové barvy.

...................

"Holkaa to je ta tvoje jedna věc?"
Zakřičí na mě od auta děda když mě uvidí s pěti taškami plných věcí a ano nezůstala jsem jen u mikiny a džínů..

"Dědo tomu nešlo odolat.. já musela ono to na mě čekalo!" Usměju se na dědu a nahážu tašky do zadní části auta..

Když jsme dojeli domů řekla jsem si,že se půjdu projít někam kde jsem jestě neměla tu čest jít..

Co to kecám vždyť já byla jen v parku a kavárně.. fakt,že moc míst tu ještě neznám..

Místo do pravé uličky jsem zabočila doleva a mířila si to k louce,která se tyčila až nad celým městečkem

Užívala jsem si cestu,že jsem si ani nevšimla,že se pomalu stmívá...

Když jsem vyšla až nahoru.. nemohla jsem věřit co mé oči vidí...

"Ježkovi voči! To je nádhera!"

Předemnou si matka příroda hrála s červenými mráčky a paprsky slunce,které zrovinka zapadalo za obzor a svůj oranžovožlutý plášť tahalo za sebou!

Je to tu nádherné.. Při západu slunce se hezky uvolní mysl!

Tady budu chodit častěji...