✔️Pretty Girl vs Universe[DOKONČENO]

✨38.kapitola😭/pravda bolí

Ráno bylo horké a svítilo sluníčko.

Šla jsem se projít do slunného dne a kam jinam než do parku..

U jezera jsem strávila skoro celé dopoledne s mojí knihou a náčrtníkem,do kterého jsem malovala letní krajinu a siluety osob..

Najednou uslyším známý zvuk.

No jasně telefon.. vsadím se že babča volá k obědu..

K mému překvapení to není babička,ale neznámé číslo...

Kdo to jako sakra je?

Po nějaké chvilce to zvednu..

"Haló?" Chvíli bylo tichu a já v telefonu slyšela jen funění a rychlé dýchání

"Je tam někdo!?" Myslím si,že si ze mě někdo dělá srandu

"Tady je Fred. Elliotův děda.. Holly potřebuju s tebou mluvit.." ztrnu a nevím co na to říct.

"E-e.. dobrý den! Jestli jde o mě a Elliota my už si nemám.."

Ani mě nenechal domluvit

"Ne o tohle teď nejde.. Holly nemůžu se s Elliotem už dva dny spojit.. nebere mi telefon a pořád mi to padá do hlasové schránky.."

"To je blbost.. před dvěma dny se mnou ještě mluvil a vůbec proč mi kvůli tomu voláte?"

"Mluvil s tebou? Holly musíš hned přijet ke mně do domu!" Řekl to přísně,ale zároveň jakoby měl strach.. Ale z čeho

"Co-coo?! Vy jste se všichni zbláznili? Frede proč bych měla mít důvod se k vám vracet!" Zvýším trochu hlas i když já na to koc nejsem tohle mě zase vytočío

"Myslí si,že mi Elliot nezvedá mobil jen tak pro nic.. něco se děje a já ti to všechno vysvětlím neboj.. Jen-jen musíš přijed věř mi prosím!"  A polkl až jsem to slyšela přes telefon

"Tak dobře po obědě jsem u vás.. Ale jestli na mě něvo zkoušíte tak si mě nepřejte!"

"Dobře budu tě čekat.."

Po těhle slovech okamžitě zavěsil a já se nestačila divit.

Co to mělo jako znamenat?
Jsem blbá. A já ještě řekla,že k němu dojedu.. božeee proč já?
**
Po obědě jsem se dlouho rozmýšlela jestli tam opravdu mám jet...

"Když chceš zjistit víc tak tam jeť!"

Hodila jsem na sebe lehkou bílou mikinu,tmavě modré džíny s dírami na kolenou a rychle pospíchala na autobus..

Zastávka byla skoro kousek od domu dědy Elliota.. Vím kde bydlí,protože jsem bedlivě sledovala cestu z auta a měla jsem přehled..
**
"Holly?!" U dveří stála postarší dáma,která byla z mé návštěvy překvapená

"Emm.. omlouvám se,ale pan Fred mi volal a já myslela,že o tom víte a.."

"Nene! Ovšem,pojďte dál!"
Pobídne mě a ukáže rukou do prostoru domu. Neváhám a jdu dál..

"Pojďte zavedu vás za panem Stewarten už na vás horlivě čeká.."

Chvíli jsem byla v šoku,ale pak mi to došlo. Mají stejný příjímení.. musela jsem se zasmát sama sobě jak jsě blbá!

Žena zaklepe na dveře kanceláře a zpoza nich se ozve hlas Freda..
"Dále..."

"Emm.. pane je tu Holly."

"O ano děkuji Dolores můžeš jít.. Holly pojď dál prosím!"

"Dobrý den Frede.. "

"Jsem rád,že jste přišla posaďte se prosím...Mám o Elliota strach.."

"Než začnete...Za prvé! Aspoň vy mi teď nebudete lhát a řeknete mi co se tady sakra děje.."

"No dobře.. Tak se posaď.."

Byl nervózní,ale já nevěděla kvůli čemu a z čeho měl strach?

"Tak jak už asi výš nebo spíš jen tušíš tak.. emm.. máme společné něco se smrtí tvojí rodiny Holly.. já-já je mi to líto opravdu a vím,že to není vhodné žádat tě o odpuštění,ale o mě tady nejde s jde především o Elliota!"

Ztuhla jsem.. zase! On to vážně řekl?

"V-vy máte opravdu něco se smrtí mojí mámy a malé sestřičky!?" Do  očí se mi nahrnuly slzy a nešlo je zastavit!

Nemohla jsem se na něj ani podívat..

"Co sakra!?Víc mi k tomu neřeknete? Chci-chci vysvětlení.."  Stoupla jsem si a opěřela své ruce o opěradlo křesla

Začal mi vyprávět vše.. bylo mi hrozně a s každým jeho slovem ještě hůř!

"Ale musíš mi věřit.. Nikdy si to v životě neodpustím,že jsem tohle udělala a ještě do toho namočil jedíného vnuka co mám! To já chtěl ať přijedeš.. vše bylo naplánováno,ale Elliot ti to řekl dřív než bylo v plánu.Rvalo mu to srdce a nedokážu si představit jaké to muselo být.."

Po tom co mi řekl jsem jen tak seděla v křesle s rukama v dlaních a brečela..

Jsem v jedné místnosti s vrahem mámy a Mii!

"Je mi z vás zle.." mé oči jsou stále upřené na zem a ruce opřené o kolena

"Moc mě to mrzí..Já-já nevím co jiného říct.."

Se slzami v očích,které byly stále plné slané tekutiny se na něj podívám. Můj pohled byl chladný a plný nenávisti vůči němu i jeho bratrovi!

Elliot byl jen oběť,která se narodila ve špatné rodině!

"Vy si ho nezasloužíte! Nezasloužíte si Elliota jako vnuka!! A vaše lítost mi JE nikdy zpět nevrátí!" Postavím se a vykřiknu na něj z plných plic jen co to šlo

"Děvče uklidni se. Vím,že je to těžké,ale.."

"Vy o mně  a o tom jak je to těžké nevíte vůbec nic!! Kde je Elliot!?"

Delší kapitolka😂 Jinak to nešloo❤️😏