✔️Pretty Girl vs Universe[DOKONČENO]

💔33.kapitola💔

Snažím se od něho dostat co nejdál,protože v jeho blízkosti mi dochází kyslík.. Co se to tady děje sakra!

"Holly!Nech mě ti to vysvětlit.." běží za mnou Elliot..

"Vysvětlit co Elliote? Není co když mi to neřekneš.."

"Ale Holl je to jinak než si myslíš.. prosím lásko vraťme se do pokoje a tam si to vyříkáme.."

"Neříkej mi tak!!" se slzami v očích na něj ječím před domem když najednou mé oči spatří v okně za závěsem Freda..

"On taky něco ví?" podívam se na Elliota a pozdvihnu oči nahoru k oknu kde stojí jeho děda..

..... a on nic ani nevydal hlásku

"Najednou nemáš  co říct? Elliote.. já-já to nechápu.. co se to děje?" slzy se dál kutálejí a hlas se ztlumuje,protože už na to nemám dech.. on? ten kterého miluju a právě jsem s ním měla nejkrásnější POPRVÉ a byla nejšťastnější osobou na zemi?

"Holly.. prosím teď ti nic říct nemůžu!" Přistoupí ke mně lehkým a pomalým krokem se slzami v očích,které nedokáže zastavit i když by sebevíc chtěl a chytí můj obličej do jeho dlaní a upřeně se dívá do mých studánek a já se ztrácím v jeho kaštanových očí..

"Prosím princezno věř mi! Já to sám nevěděl. Já to nevěděl Holly!!"

"Co si sakra nevěděl... Řekneš mi sakra o co tady jde?!!"

"Nemůžu.." s těmito slovy odvrátí svůj zrak od mých očí a sundá své dlaně z mého obličeje

"Ale na tohle Elliote já nemám...Já-já tě miluju..  " Ale Holly já.."  "Buď zticha! Jestli z tvých úst teď nevyjde odpověď na mou již danou otázku tak tě už nikdy nechci vidět rozumíš?..."

Podívá se na mě jeho smutnými a od slz červenými kukadly a zakývá hlavou do stran na náznak,který jsem rozhodně nechtěla

Spadnu na kolena a propadnu v hysterický pláč.On za mnou ihned přiběhne a snaží se mě z chladné země zvednout

"Nesahej na mě!!..prosím..Teď se chci vrátit do pokoje..sbalit si věci a vypadnout od tebe co nejdál to jde!A ne!Nezavezeš mě .. zavolám si svůj odvoz sama.."

Smutně se zbylými slzami a zlostí v očích si stoupám ze země a mířím do pokoje..Elliot,ale v mých šlápějích nejde a míří do temného parku...

Rychle jsem sbalila pár věcí co jsem tu měla a zavolala jsem dědovi..ten to chvíli nebral,ale po několika prozvonění to nakonec opravdu sebral

"Dě-dědečku?..   * brečím do telefonu jako malá*   Dědo m-mohl bys pro mě prosím přijet?"

"Zlato co se ti stalo?Jasně,že pro tebe dojedu a kam?"  Vždyť já ani nevím jak se to tady jmenuje..najdu si v mobilu na GPS moji polohu a řeknu ji dědovi,který už seděl v autě ¨

Vycházím z domu.. Na sobě mám stále šaty,protože jsem tu jiné věci na sebe neměla, Elliotovi jsem ukradla jeho černou mikinu s červeným nápisem,aby mi nebyla zima a vydala se ven z tohodle bludiště

Cestou domů se mě děda na nic neptal a já byla za to jen ráda..

Pořád jsem si promítala dnešní večer..jak se z něčeho tak krásného mohlo stát..TOHLE?

Když jsme přijeli před náš dům a děda zastavil hučící motor sportovního auta tak jsme jen tak chvíli tiše seděli

"Hele zlato..víš že mi můžeš říct všechno že ano? Já chci aby si byla šťastná a už nikdy netrpěla.Tohle jsem si slíbil když jsem se na tebe díval jak ležíš v komatu..Slíbil jsem si,že tě budu chránit před vším zlým!A to taky budu sluníčko.."  po jeho láskyplých slovech jsem ho objala a stékaly mi slzyčky štěstí,ale zároveň smutku..

"Děkuju dědečku..Už jen tímhle mi pomáháš!"

Doma jsem se jen rychle osprchovala a zalezla do své velké postele..skrátka jsem jen pozorovala nebe a utírala své slzy,které už jsem ani nechtěla.

Znáte to? Když už nechcete..prostě už nechcete brečet,ale vaše srdce stále pláče a tak vy se musíte podvolit a plakat s ním...

"Proč..proč Elliote máš předemnou tajnosti ohledně smrti mých milovaných.. co jsem ti udělala?Hmm?Co!!"