✔️Pretty Girl vs Universe[DOKONČENO]

42. Kapitola/ Tati?

Slyšela jsem jeho dech a své ruce měla kolem jeho pasu. Elliot byl odhodlaný udělat cokoliv,aby nás ochránil před někým kdo je za dveřmi

Dveře se otevřou,ale v nich vidím jen siluetu,která šla našim směrem. Byl to muž. Popošel ještě kousek a až pak jsem ho viděla a poznala...

"Tati??!" Vyhrknu ze sebe a při tomhle slovu se zatřesu,protože jsem tohle slovo neřekla strašně dlouho TATI.

Nevěděla jsem jestli se mi to zdá,ale bylo to až moc skutečné

Najednou jsem cítila jak mé nohy těžknou. Elliot zpozorněl i když byl celý nesvůj z mých slov.Zachytil mě v pravou chvíli.

"Holl!!" Vykřikl a já padla do jeho náruče jako do právě ustlané postele

"Jsem v pohodě jen-jen jsem strazila rovnováhu." Zvednu se zpět na nohy a zatřepu hlavou,aby jsem se vzpamatovala

"Opatrně!" vystrašeně se na mě podíval

"Holčičko moje!" Ten MUŽ šel přímo k nám

"Ne!Nechoď za mnou!!" Vyhrknu úzkostlivě a Elliot mě stále pevně drží kolem pasu.

"Všechno ti vysvětlím,ale teď vás odtud musím ihned dostat!" Řekne vysoký MUŽ štíhlé postavy a jasně modrými studánkami

"S tebou nikam nejdu..."  A složím hlavu do Elliotova ramene

"Slyšíte!? Nechce s vámi jít!"

"Beze mě se odtud nedostanete! Měj rozum chlapče!"

"Jak vám můžeme věřit!?" Okřikne ho Elliot

"Jsem její táta!" Zakřičí zpětně

"Který ji opustil když ho nejvíc potřebovala!?" Naštvaně,ale zároveň tázavě se do něj Elliot opře

"Já-já... Neodešel bych! Věř mi! Donutili mě! Jinak by ti ublížili Holly...Nikomu jsem nic neřekl ani policii,ale možná jsem měl.Jeden den když jsem k tobě šel odchytli si mě a řekli jestli nepůjdu s nimi tak se neprobereš už nikdy!! Já nemohl nic jiného dělat broučku!!"

Zvýšil hlas a já se mu dívala upřeně do očí. Do očí,které se pomalu plnily slzami stejně jako ty mé..

Popošla jsem k němu blíž.. Elliot mě chytl za ruku a já sebou škubla..

Jeho výraz byl jako-co to děláš sakra!?-
Ale zároveň byl vyděšený stejně jako já.

Otočila jsem se směrem k NĚMU

"Jak víš že jsme tady!?" Jsem od něj tak půl metru

"Pracuju tady.." zklopí hlavu k zemi

"Pracuješ pro lidi,kteří zabili mámu a Miu!? Podívej se sakra na mě!! Vidíš,co se teď děje!!" Cítím jak mnou koluje vztek,ale zároveň smutek a nejistota

"Víš jaké to bylo!? Každný večer než jsem šla spát pokládala jsem si dokola tu samou otázku Co jsem ti udělala tak hrozného,že jsi mě opustil? Nebyl si tu pro mě i když jsem kolikrát potřebovala někoho kdo mě chápe a porozumí mi.."

Odmlčela jsem se. Stekla mu ze tváře slza

Otočila jsem se směrem k Elliotovi,který měl také slzy na krajíčku a držel je vší silou v sobě

"A pak jsem ho našla.. To on mě vrátil zpět do života..Elliot je ten,co je pro mě v životě vším!"  Přistoupím k němu opět o něco blíž

"Ty nejsi můj otec! Jsi jen NĚKDO,který si po šesti letech nakráčí někam,kde nás vězní,mého kluka mlátí a ještě řekne,že pro ně pracuje!" Slzy mi tekly po celém obličeji a já to ani nevnímala kvůli bolesti,která byla v mém srdci

Byla jsem vzteky bez sebe..

"Vím to. Taky vím,že mi nepadneš kolem krku a ani bych si to nezasloužil! Vyrostla z tebe krásná a silná žena. Si přesně jako ona." Řekne s upřeným pohledem do mých očí

"Jako kdo!?"

"Jako tvoje matka" Jeho pohled nejde popsat. Po slovech,které vypustil z úst jakoby jím proběhla smrt

"Jak můžeš.. Jak s tím můžeš žít.." Natáhnu ruku k Elliotovi,aby mi ji zase stiskl do jeho a já načerpala sílu z jeho přítomnosti

"Tohle nebyl život miláčku! Vedět,že si někde venku a já musel být tady.. nevíš jak těžké to pro mě bylo.."

"Ohhh.. promiň že nevím jaké je nikoho nemít.. Tohle stačí nepokoušej se cokoli jen říct! Mám toho dost! Jen nás odtud dostaň!" Utřela jsem si slzy a šla k otevřeným dveřím

"Počkej!!Není to tak lehké.Jsou proti nám oba!" Řekne ON

"Kdo oba?!" Ozve se Elliot,který stál na tom místě,kde jsem ho nechala stát

"Fred i Dylen. Chtěli tě tu jen dostat. Když jsem se dozvěděl o nějaké holce,která jim byla proti srsti kvůli chlapci tak jsem se rozhodl pátrat. No pak jsem zjistil,že jde o tebe!"

"Tak co navrhujete?"

"Musíme tajným vchodem,který jsem objevil při hlídce. Pojďte za mnou" A rozletěl se ze dveří

Zastavila jsem Elliota,který ho chtěl ohned následovat rukou opřenou o jeho hruď.

"Ty mu věříš?!" Projedu ho bezmocným a vyděšeným pohledem

"Jinou možnost nemáme zlato!" Pohladí mě po tváří

Odvrátím od něj pohled. On mě v zápětí rukou vrátí zpět k jeho něžným očím

"Když nevěříš mu.. Tak věř mně Holly! Hmm? Věříš mi?" Tázavými a krásnými kukadly se na mě podívá

Krátce a vášnivě ho políbím

"Vždycky!" Zašeptám.
Byla jsem stále nalepena těsně na jeho těle a u jeho úst až jsem se zachvěla. Pusmál se tak krásně,že jsem se cítila jen na okamžik jako bychom byli spolu sami v parku a seděli na naší lavičce,kde to všechno začalo.. Jen my dva a malebná příroda kolem

"Jdeme.." opře své čelo o to mé a já jen kývnu

Taak! Lidiii! Blíží se konec tohoto příběhu!😩 A jsem ráda,že jste dočetli až sem! Doufám,že vás tenhle příběh nějak zaujal❤️ Tak snad si ho užijete až do samého konce😍
Xoxo😭♥️