✔️Pretty Girl vs Universe[DOKONČENO]

10.kapitola/slzy smutku

Mlčky jsme seděli a dívali se jeden druhému do očí a čekali až jeden z nás něco řekne,aby to trapné ticho prolomil

"Holly... co se ti stalo? Řekl jsem něco tak hrozného?"

A já?
Jakobych měla knedlík v krku a nešlo nic říct ani jedna hláska....

Zatřepala jsem hlavou,abych se probrala a prohrábla si vlasy

"Jak bych jen začala...
Byla jsem ještě dítě když jsme jeli s rodinou k babičce a dědovi na Vánoce..
Bylo mi 12 let a mojí sestřičce Mii 6 let,moc jsme si ty Vánoce tady užili...
Odjížděli jsme když bylo šero.." tekly mi slzy jako hrachy a koulely se po mé tváři jakoby nic a nešlo je zastavit

"A d-do táty narazilo nákladní auto v jednom úseku,kde to vše skončilo..
Moje m-máma a sestra oni.. oni to nepřežili! " hlasitě jsem vzlykla při posledních slovech...

Elliot mě silně objal a já jsem jen brečela,protože tahle vzpomínka ve mně vyvolává pokaždé žal a neobejde se bez slz..

                                                                                  ****

"Hollyy.. notaak,neplač už... " vzhlédla jsem nahoru a podívala jsem se mu hluboko do jeho kaštanových očí a viděla tu lítos,ale já tohle nechtěla..nechtěla jsem ať mě vidí jako ufňukanou a slabou holku...

"A táta? Máš ještě tátu Holly ne?"

"No jak se to vezme.. Když jsem se probrala z kómatu už tam nebyl. Nikdy už jsem ho neviděla a zůstala jsem sama..."

"Holly.."Pevněji mě sevřel v jeho náručí

"Je-je to pro mě těžké o tom mluvit víš?" Mé slzy stěkaly do jeho trika

"Já vím Holly!Je mi tvojí sestřičky a mámy líto,opravdu!" Po jeho slovech se zachvěju při vzpomínce na malou Miu a mámu

"Děkuju! A promiň máš ode mě promáčené tričko!" Usměju se a posmrknu

"Heh.. to je to nejmenší ty hloupá!" Uchechtme se a pohladí mě po blonďatých vlasech

Je to zvláštní pocit o tom mluvit,ale zároveň jakoby ze mě spadl kámen a byla tato situace o něco lehčí..

V jeho pevném objetí jsem se cítila v bezpečí. On sám vtipkoval,že příjmení Stewart znamená ochránce. Myslím,že to má něco do sebe!

Už bylo celkem pozdě a nebudu vám lhát měla jsem toho až nad hlavu..

Rozloučila jsem se s jeho mamkou a sestřičkou,ale ještě před tím jsem se stihla seznámut s jeho tátou.

U dveří mě Elliot naposled silně objal a když mě pustil ze svého objetí cítila jsem se zvláštně,ani to neumím popsat.. jakobych se dotkla Slunce a pak se propadla do prázdného a nekonečného Vesmíru...Proč zrovna on je ten,který mi má ukrást srdce?

Čím dál jsem se vzdalovala jeho domu tím mi bylo hůř...

"Co se mi to sakra děje!?" řeknu si sama pro sebe a kopu do malých kamínků podél cestičky....