Angel Or Devil ✔

1.

Jestli je něco, co po ránu slyšet opravdu nechcete, je to právě na vás řvoucí nadřízený. „Namjoone, tohle už podruhé, co jste mi své dokumenty nedonesl včas! Ještě jednou a místo vás povýším někoho jiného!" Na oko jsem se tvářil, jak moc mě to mrzí a že už to nikdy neudělám, i když mne to ve skutečnosti příliš netrápilo. Překvapivě tomu ale uvěřil a s naštvaným výrazem odešel, přitom nezapomněl pořádně prásknout dveřmi. Unaveně jsem se složil na svou židli.

Nerad to říkám, ale občas mám pocit, že si někteří lidé nás, anděle, nezaslouží.
Správně, andělé. Jmenuji se Kim Namjoon, a společně s mým kamarádem Yoongim a mlaďounkým Jungkookem dohlížím na všechny zaměstnance právní firmy. Rozhodně to není práce mých snů, býval bych s ní už dávno seknul, ale drží mne tu několik věcí.

Ta první je Yoongi, který tvrdí, že kdybych odešel, dostal by k sobě ještě většího idiota než jsem já a měl by pak ještě víc práce. Já ale vím své. Beze mne by měl problém přeložit i tu nejlehčí větu v angličtině, která je jedinou věcí, v níž poměrně vynikám. Navíc, máme i světlé chvilky...když čirou náhodou něco zrovna nerozbíjím.

Ta druhá je malý Jungkook, Jungkookie, Kookie. Je mu sotva 20 let a teprve se zaučuje. V jeho očích se zračí čirá nevinnost, a proto když se mne na něco zeptá, nikdy neřeknu ne. Vždy si bere mé rady k srdci a to i přesto, že by měl chodit za Yoongim, který je starší než já.

A ta třetí...je on. Jin, Jinnie, celým jménem Kim Seokjin. Zrovna procházel kolem mé kanceláře. Vypadal elegantně jako vždy. Nenápadně jsem se na něj usmál a čekal, zda-li si mne všimne. A všiml. Jeho dokonalé rty se roztáhly do širokého, nevinného úsměvu a jeho tmavé, zářivé oči se vpíjely do těch mých. Nemohl jsem od něho odtrhnout zrak, hypnotizoval jsem ho až do doby, než zmizel ve své kanceláři.

Jin do své funkce nastoupil o něco později a dokud jsem nebyl povýšen, prakticky o mé existenci neměl ani tušení. Já jsem si ho ale všiml ihned. Ještě aby ne, když je tak dokonalý. Od té doby ho potají pozoruji a představuji si, jaké by to bylo, smět na něj promluvit, pozvat ho někam, líbat ho...jenže to nesmím. Andělům je zakázáno milovat lidi, stejně tak jako je zakázáno ovlivňovat jejich osud. Proto se od něj musí držet dál. Kdyby se o tom jen někdo z andělů dozvěděl, okamžitě bych byl přeložen a v horším případě se stal smrtelníkem. A ani jedno bych neunesl. Jin je jedna z mála čistých duší v této firmě, ba i v celém městě. Je milý, ochotný... A v neposlední řadě extrémně přitažlivý. Závidím těm, kteří mají to štěstí mluvit s ním, závidím dokonce i těm, kteří smějí být v jeho přítomnosti a při tom se neschovávat v temném koutě. Ve skutečnosti Jinnieho vlastně neznám, ale i tak ho mám moc rád, možná ho i miluji...

„Joone...NAMJOONE, vnímáš mě?" probral mne z mých představ Yoongi. „Je slušnost klepat, to nevíš?"vyjel jsem na něj neprávem poněkud otráveně. „Klepal jsem, ale ty jsi byl úplně mimo, zase."
„Potřebuješ něco?"snažil jsem se být o něco milejší. „Ani ne, jen jsem tě přišel upozornit, že bys na sebe neměl strhávat tolik pozornosti...a že je dnes po obědě schůze, pokud bys náhodou zapomněl," pronesl s velkou dávkou sarkasmu a při slově náhodou nezapomněl znázornit uvozovky. Uznávám, že občas zapomínám, ale nemusí mi to stále tak připomínat. „Hm..díky."
„Myslím to vážně, Joone. Nemůžeme si dovolit být středem pozornosti."
„Já vím, Yoongi. Ovšem, tentokrát jsem je zapomněl oprávněně. Protože kdyby mi NĚKDO pomohl, nemusel bych přijít domů tak pozdě." Narážel jsem na včerejší incident, kdy jsem unavený přišel domů kolem půlnoci a zezhora jsem slyšel zvuky, které bych raději neslyšel.

„Vždyť jsem se ti za to už omluvil..." Yoongiho tváře najednou chytily růžovější odstín.
„Vždyť já vím," usmál jsem se. „Ale i tak budu mít zřejmě trauma na celý život." Jeho vztah s Jiminem mi nevadí, ale možná na něj trochu žárlím...má narozdíl ode mne štěstí, zamiloval se do anděla.