Angel Or Devil ✔

8.

Z pohledu Taehyunga

„Tae, kde jsi byl?“ objal mne Hoseok zezadu, zrovna když jsem se jen taktak dostal do obýváku.
„Já..potřeboval jsem na vzduch. Tyhle anděly znám...,“ zalhal jsem a doufal, že o mé tajné návštěvě nic neví.
„To přejde. Vím, jak těžké je odprostit se od minulosti,“ snažil se být přívětivý a políbil mne na krk. Já ale vím, že to jsou jen prázdná slova, slova chabé útěchy.
Hoseok žádnou takovou minulost nemá. On byl zlý už od svého narození.

„Pro dnešek už žádné plány nemáme. Co kdybychom mrkli na nějaký film tohoto století, který za to stojí?“ stoupl si přede mne s úsměvem a chytil mne za ruku. Musel jsem se v duchu zasmát. Tuhle stránku jeho osobnosti můžu vidět jen já.
„Proč ne?“ oplatil jsem mu úsměv, i když do smíchu mi vůbec nebylo. Byl jsem vážně zmatený, z toho věčného přemýšlení mne už bolela hlava.

Jakmile zapnul film, uvelebil jsem se na jeho klínu, opřel se o něj a snažil se  urovnat ten zmatek v mé hlavě.
Hoseoka mám rád, vážně moc rád. Ale láskou.. láskou bych to nenazýval. S Jungkookem.. je to složitější. Ve škole jsem se do něj zamiloval a miloval jsem ho ještě dlouho po tom. Když jsem přešel na druhou stranu, zapomněl jsem na něj. Ale po tom včerejšku...

S Hoseokem je vše divoké a dravé. Má nade mnou jasnou převahu, je i poněkud surový, ale nikdy mi záměrně neublížil, pokud se nepočítá to, že jsem poté pár dní nemohl pořádně sednout. Není v tom příliš lásky, jen obrovský chtíč.
S Jungkook to byl přesný opak. Bylo to jemné a zároveň důvěrné. Bál jsem se, abych mu neublížil, byl tak nevinný... Jsem si jistý, že jsem ho připravil o panictví. A přitom by si zasloužil někoho mnohem lepšího. On mi však řekl, že mne miluje... A já jeho taky.

Jeho láska je tak čistá, že mne vždy píchne u srdce, protože vím, že je pro mne moc dobrý. Já nedokážu být pořád tak hodný, stejně jako nedokážu být pořád zlý.

„Tae, ty mne ale vůbec neposloucháš,“ vyrušil mne z přemýšlení Hoseok a dal mi ruce na boky. Občas mne děsí, jak... hodný dokáže být, když chce.
„Promiň Hobi, já jen...Nedokážu na ně přestat myslet,“ odpověděl jsem provinile a nešikovně se na jeho klíně zavrtěl tak, že jsem poté seděl přímo na jeho rozkroku. Cítil jsem, jak sebou trhnul, ale navenek nedal nic znát.
„Já vím, já vím. Ale to přejde. Jsi temným andělem příliš krátce na to, aby ses od svých emocí odprostil.“ Kdykoliv něco takového řekne, cítím se jako malé děcko. Nikdy jsem se ho neptal, kolik mu je, ale podle jeho mluvy soudím, že je opravdu starý.

Najednou jsem viděl, jak SeokJin opouští dům a zřejmě u toho chtěl být nespatřen. Kam jen může mít v tuhle dobu namířeno? Ještě není ani večer a on na lov nikdy nechodí..
Jakmile mi zmizel z očí, přestal jsem o něm uvažovat. Nikdy mne nezajímal, proč by měl teď?
Nevěděl jsem, co bych řekl dál, za to jsem už vážně potřeboval přestat vnímat ten zmatek v mojí hlavě. Proto jsem se na jeho klíně zavrtěl znovu.

„Tae~,“ zavrněl mi do ucha a jeho ruce zklouzly o něco níže.
„Copak Hobi?“ hrál jsem neviňátko. Bez váhání mne položil na sedačku a dostal se nade mne.
„Není radno mne provokovat, můj drahý,“ doslova ze mne strhl tričko a začal mne zuřivě líbat. Nebránil jsem se, chtěl jsem, aby nad mým tělem měl kontrolu on. Necítil jsem toho moc, ale tím líp. Jedině tak na něj zapomenu...

Z pohledu Jungkooka

Poté, co Tae odešel, jsem opět na chvíli ztratil vědomí. Bolelo mne celé tělo, každý pohyb pro mne byl utrpením. Občas jsem pozoroval Namjoona, kterému se očividně ulevilo, když už neměl na zádech tu obrovskou krvácející ránu. Trochu jsem mu záviděl, Jin vypadal, že mu na Namjoonovi opravdu záleží.
S Taehyungem nevím, na čem jsem. Miluju ho, odevzdal jsem se mu, ale on mne zradil. A dopadl jsem jako odkopnutý pes. Ale...kdyby mu na mě nezáleželo, proč by sem chodil? Proč by se mi snažil pomáhat, utěšovat mne? Namjoon má pravdu, mění se, ale pokud Tae nebude chtít, nezmění se. A mně zlomí srdce...