Angel Or Devil ✔

13. - epilog

Z pohledu Namjoona

„Namjoonie, podal bys mi prosím sůl?“ usmál se na mne Jin.
„Samozřejmě,“ natáhl jsem se přes Jimina a podal Jinniemu sůl.
„Vy jste tak nechutně sladký,“ protočil oči Yoongi a dál se věnoval svému toustu.
„Náhodou je to roztomilý. A ty taky nejsi takový bručoun, Yoongi,“ šťouchl do něj Jimin.
Jungkook se nepřítomně díval před sebe a šťouchal do svých míchaných vajíček, kterých se ještě ani nedotkl. Byl ještě stále otřesený z toho, že je Taehyung v kómatu. Je sice velká šance, že se probudí, ale... I doktoři se mohou mýlit.

Po snídani jsem se s Jinniem vrátil do našeho pokoje.

„Jungkookie mi dělá starosti,“ lehl si ke mně do postele.
„Je jen otřesený. Kdo z nás není? Tae se určitě probudí a starý Jungkook se vrátí raz dva,“ objal jsem ho a dal mu lehký polibek do vlasů.
„Musíme doufat...“
Opřel jsem si o něj hlavu a povzdechl jsi.
„Namjoonie, pořád si mi neřekl, co se stalo poté, co mne Hoseok zasáhl.“
„Sám si toho moc nepamatuji...všechno, co vím, mám od Yoongiho.“
„To nevadí. Hlavně už povídej.“

Z pohledu Yoongiho

Namjoon byl očividně v jakémsi transu a neustále opakoval, že ho Jin zachránil. Odvedl jsem ho k ošetřovatelům a odmítal se od něj vzdálit. Sledoval jsem, jak odvádějí pevně spoutaného Hoseoka do vězeňského auta. Neměl jsem tušení, že je do toho zapletena i lidská policie.

„Bude souzen podle lidských zákonů, tedy na doživotí, ale poté ho předají nám. Pak se s ním vypořádáme, jak se sluší a patří,“ přišel k nám nějaký anděl s Jiminem.
„A teď, když už je skoro vše zařízeno, bych s vámi velmi rád mluvil. Se všemi,“ podíval se na mne i na Namjoona. Nelíbil se mi jeho přístup. Ale takoví Vyšší asi jsou.
„Kde je to mládě?“
„Jungkook je také v péči ošetřovatelů, pane,“ odpověděl mu Jimin. Takže to je jeho nadřízený?
„I s ním chci mluvit.“
„To vám nedovolím. Jungkook není na výslech připravený a pochybuji, že někdy bude,“ ozval jsem se a podíval se na onoho anděla.
„Ty asi nevíš, kdo jsem, viď?“ usmál se samolibě a já odolával tomu pokušení mu jednu vrazit. Pohledem jsem sledoval Jimina, který mi naznačoval, ať jsem v klidu.

„Taemine, nebuď na ně tak přísný. Nezapomeň, že jsou přízemní,“ objevil se další anděl a začal se smát svému vlastnímu vtipu. Najednou mi ten Taemin už tak nevadil.
„Je mi úplně jedno, kdo jste, nebo na co si hrajete, ale jestli Jungkookiemu zkřivíte jen jediný vlas, tak-“
„Yoongi, neříkej nic, čeho bys mohl později litovat,“ chytil mne za rukáv Namjoon.
„Aspoň jeden z vás má rozum. Budu hádat. Kim Namjoon?“ Přikývl.
Poté nás Taemin i ten druhý anděl opustili se slovy, že nás brzy budou kontaktovat.

Odešli jsme od ošetřovatelů někam, kde jsme měli více soukromí.
„Jimine, můžeš mi laskavě vysvětlit, kdo to kurva je?“
„Yoongi, tvůj slovník,“ řekl tiše Namjoon. „Pokud vím, je to "ten nejvyšší z nejvyšších" nebo jak si ten idiot říká,“ odpověděl mi místo Jimina.
„A ten druhý?“
„Druhý nejvyšší z nejvyšších,“ usmál se ironicky.
„Měl jsem chuť jim oboum dát pěstí.“
„Já vím, Yoongi. Ale nepotřebujeme si přidělávat ještě větší problémy, než máme, nemám pravdu, Jimine?“
„Ty snad držíš bobříka mlčení, nebo co?“ Ano možná jsem na něj byl hrubý, ale jeho věčné mlčení mne v tu chvíli dost iritovalo.
„Ne já...bojím se, co mají zaluben. Nic mi neřekli, nevím, co všechno ví. Ale jestli se prokáže, že jste se stýkali s temnými anděli, což se pravděpodobně prokáže, mohl by vás čekat krutý trest. M-možná i o-odnětí křídel,“ nebyl daleko od pláče. Objal jsem ho.
„Ne. Musíme věřit, že na nás nic nemají.“ Namjoon ale na rozdíl ode mne nevěděl, že byl Jimin jejich špehem....

„Ale ty výslechy dopadly dobře, ne?“
„Dopadly. Tae, jelikož už nemá křídla a je v kómatu, nemá jak dokázat, či je nebo není temným andělem. A ty,“ usmál jsem se, „ty jím nejsi a jelikož nikdo z nás jim nepotvrdil, že jsi temným andělem byl, museli nás nechat být.“
„Stejně si myslím, že si mne Taemin pamatuje.“
„To je možné. Ale to teď přeci není důležité,“ políbil jsem ho na tvář.
„Máš pravdu...já...Nemůžu tomu pořád uvěřit, Namjoonie. Nechápu to.“
„Nikdo z nás to nechápe. Ale hlavní přeci je, že jsi tady, ne?“ zmáčkl jsem ho v objetí. „Zachránil jsi mne, Jinnie.“
„Ne. To tys zachránil mne, Namjoonie. Kdybych tě nepotkal, možná bych se doteď trápil tím, že jsem temný andělem. Ale tys ve mne probudil city a lásku. To ty jsi hrdina, Namjoonie. Díky tobě jsem dostal druhou šanci. Šanci na to být lepším bílým andělem, než jsem byl.“
„Myslím, že jsem se hledali, až jsme se našli.“
„Líp bych to neřekl,“ usmál se a políbil mne.
„Miluju tě, víš to?“

~~~
Kdyby mi někdo před týdnem řekl, že najdu lásku svého života, vysmál bych se mu do tváře. Ale teď...jsem konečně našel štěstí. Po dokončení výslechů jsme se přestěhovali do jiného města. Sekli jsme s prací v té nudné právnické společnosti a našli si něco, co nás naplňuje. Hudba.
Momentálně žijeme všichni v jednom velkém domě. Ačkoliv to Yoongimu leze dost na nervy, nám ostatním takové bydlení vyhovuje.
Jungkook je den co den u Taeho a vypráví mu, co ten den dělal. Vím, jak moc mu chybí. Už jen proto doufám, že se brzy vzbudí.
Hoseok je v rukou Vyšších v jednom dobře střeženém žaláři. Pochybuji, že se odtamtud ještě někdy dostane.

Bylo to bláznivý týden, no ne?

~тнe end~

Potlesk dámy a pánové, Verona se uráčila napsat epilog! 😂 Tak...a je konec. Upřímně, je mi teď trochu smutno, ale zároveň ze mne spadlo jedno velké břemeno, a já se tak mohu pustit do dalších příběhů! Tae není mrtvý! Ale ani živý, zatím 🤷🏼 Doufám, že se vám tento příběh líbil ❤ Moc vám děkuji za skvělé ohlasy a i za to, že jste to se mnou těch 13 kapitol vydrželi ^^ Již brzy se můžete těšit na slíbený one shot (budeme dělat že z něj nemám jen polovinu...) a mezitím si můžete zkrátit čekání čtením mými Namjin imagines 😏 a nyní už mi nezbývá nic jiného, než říct

SEE YOU NEXT TIME.

사랑해요

Verona ♥