Angel Or Devil ✔

6.

Z pohledu SeokJina

„Tomuhle říkáš mít věci pod kontrolou?" objevil se ve dveřích Hoseok se zlomyslným úšklebkem.
„Nech mě být," odbyl jsem ho chladně a naposledy políbil Joonieho. I když je Hoseok mladší než já, mám z něj trochu strach. Protože on se temným andělem nestal. On se jím narodil.

Rychle jsem si vzal na sebe svou mikinu, aby neviděl mou hruď. Nestyděl jsem se, ale teď se mi to nehodilo.
„Jsi nějaký drzý, SeokJine. To Taehyung žádné problémy neměl, bude tu s tím druhým každou chvíli." S tím..druhým? Nemyslí tím snad...

Letmo jsem pokukoval po Namjoonovi. Vypadal klidně, nemluvil. Nechápal jsem ho. I přes to všechno mi věří...

„Výborně Taehyungu," pochválil ho Hoseok, když přišel a někoho táhl. „Teď už jen nějak stačí dostat toho třetího a další andělský dům bude zničen." Moje obavy se potvrdily. Byl to Jungkook.

„Nechte ho být!" rozkřikl se najednou Namjoon, když Taehyung bezvládného Jungkooka přivazoval k židli. Snažil se bezúspěšně vymanit z provazů.

Musel jsem si zkousnout spodní ret, abych se znovu nerozbrečel. Bylo mi ze sebe samého zle.

„A nebo co, andílku?" zasmál se pronikavým smíchem Hoseok, přitáhl si k sobě Taehyunga, který už mezitím dovázal Kookieho a políbil ho. Probodával jsem je pohledem. Jejich vztah nebyl založený na lásce. Hoseok si prostě Taehyunga vybral a on neprotestoval. Sice to zní jako by byl Tae jeho sexuální otrok, ale ne. Ve skutečnosti se ti dva k sobě dost mají. Ale láska...to je moc silné slovo pro toho temného anděla bez duše.

„Tys o tom věděl?" podíval se na mne Namjoon zoufalým pohledem. Neunesl jsem ten pohled a odvrátil se.
„Nevěděl," zašeptal jsem tiše.
„Co s námi chcete dělat?"
Hoseok se znovu pohrdavě zasmál. „To brzy zjistíš."

Poté, co Hoseok zavolal své dva poskoky, aby odnesli Namjoona s Jungkookem, už jsem to dál nevydržel a utekl do svého pokoje. Pečlivě jsem se zamkl a schoulil se do rohu, kde jsem začala tiše brečet. Tak jako kdysi, nedokáži se sebou žít. Zvoral jsem to, zase. Ale tentokrát to nevzdám. Pro Joonieho ne.

Když jsem se trochu uklidnil, znovu jsem si začal přemítat poslední dny a vzpomněl si ještě na něco

„Jinnie?" podíval se mi do očí. Už jsem se zmínil, že má moc hezké oči?
„Ano?"
„Já jen...znamená to, tedy tohle všechno, že jsme...že jsme pár?" Zarazil jsem se. Můžu s někým tak dokonalým tvořit...pár?
„ Já bych řekl že jo," usmál jsem se nakonec. Očividně se mu ulevilo.
„V tom případě...jsi jen můj," políbil mne a propletl si se mnou prsty.
„Jen tvůj," zopakoval jsem tiše a opřel se o něj. Něvěděl jsem, že láska může takhle hřát.

Stále chci být jen jeho. Navždy.

Z pohledu Namjoona

Seděl jsem opatrně opřený o studené mříže, u nichž jsem si nebyl tak úplně jistý, zda-li tam skutečně jsou a přemýšlel, co se to vlastně stalo.

Když jsem se probudil spoustaný, neměl jsem strach. Viděl jsem Jinnieho, věřil jsem mu. Miluju ho. Že je temný anděl? Můžu říct jen jedno. Yoongi měl pravdu (už teď slyším to jeho „Já ti to říkal") ale v něčem se mýlil. Jinnie není zlý. Viděl jsem to. Poprvé za těch pár dnů jsem si vzpomněl, že jsem také anděl a mám jisté schopnosti, a proto jsem se podíval na jeho auru. Už si ji nezakrýval, mohl jsem v ní dobře číst. Byla černá, ano, ale těch barev tam bylo mnohem víc. Viděl jsem zmatek, vinu, lásku, stud a plno dalších barev, kterým jsem tak úplně nerozumněl.
Ovšem to nedokázalo smazat fakt, že jsem v pasti, bezmocný a slabý. Jediná moje záchrana je Jin, který proplouvá mezi světlem a tmou. A já věřím, že si vybere světlo.