Básně temné, často zrůdné

Pozdě

Zapomněl jsem, kým já jsem,

jaké to je, býti člověkem.

Zapomněl jsem, říkám všem,

jaké to je, stárnout věkem.

Vzpomínky mi ďábel vzal,

do malé skleničky je dal.

Vzpomínky spálil na popel,

v tu chvíli hlas můj dopěl.

Chodící smrt teď já jsem,

šířit strachy účel můj.

Nevím jestli jít tam či sem,

bože můj , při mě stůj.

Jed vytéká z mých úst,

já nedržel jsem půst.

Já zakázané už ochutnal,

pozdě svědomí zpytoval.