Básně temné, často zrůdné

Zhouba

Voda zas teče,
čas se vleče.
Oheň hoří,
ryba noří.

Noří se do vody,
zapálenou bohy.
Chce zpívat ódy,
ale nemá nohy.

Ptáček malý jen letí,
veverka jen plachtí.
Kyselina je ve vzduchu,
v každém jejich nádechu.

Maso se roztéká,
život z těla utíká.
Kosti z nebe padají,
snad se ještě setkají.

Krev rudá z očí stéká,
daň se platí odvěká.
Člověku hlava puká,
jsou to vážně muka.

Atomová bomba řeže,
řeže vzduch, lidé běže.
Krev a kostí letí vzduchem,
město lidí zhyne puchem.

Tyran si naposledy užívá,
s děvkou toto prožívá.
Končí s kulkou v hlavě,
vlasy zbarvené plavě.

Nad mrtvolami kdosi tančí,
takto lidstvo provždy končí.
Jeho flétna pěje známou píseň,
oči tvé čtou tu poslední báseň.

Rozpadá se tvoje tlama.
tma do duše se vlámá.
Srdce plní temnotou,
hlava se plní notou.

Tvoje city už utonou,
teď už nejsi nevinnou.
Tělo svírá agónie smrtelná,
píseň hraje k tomu, ohraná.