Básně temné, často zrůdné

Vzpomínky

Vyndej moje kosti z těla,
aby na slunci se skvěla.
Vyndej mi žílu po žíle,
vždycky až po chvíle.

Dělej jenom malé zářezy,
použij klidně ty provazy.
Ať to tělo chvíli vydrží,
jinak se rychle usouží.

Nechej všechnu krev vytéci,
po tom všem mi zapal svíci.
Ať mě světlo vyprovodí,
duši mou k dalším hodí.

Vše zní lépe než tu bloudit,
nohama na zemi tak ploužit.
Vše je lepší než ty myšlenky,
které v hlavě dělají vzpomínky.