Stesk silnější než slz tisíc,
je lepší hrdě stát či prosíc?
Stesk po rozkošné tváři,
prázdné stránky v snáři.
Vzpomínky jak smrtící čepele,
bodají rády dál, i když nesměle.
Vzpomínky na ty krásné časy,
totiž trápí mě rády v hlavě, asi.
Tyhle čepele nebudí žádnou krev,
ale o to ony větší občas budí řev.
Tyhle rány, které nespatříš okem,
nosí v sobě více lidí každým rokem.
Nezapomeň, každý je má hluboko,
nechce je ale nikdy ukázat na oko.
Každý jeden je úplně stejný v tomto,
vsadím se s tebou klidně zas o sto.
ČTEŠ
Básně temné, často zrůdné
PoesíaBásničky, které jsou protkané smutkem, smrtí, hněvem, či jinými emocemi, čtěte na vlastní riziko.
