Bouřící se voda,
má i tvá shoda.
Příboj buší do lodí,
láska zase do lidí.
Ve vzduchu nádech bouře,
největší krása, bytost uzře.
Hrom, počkej si, pak blesk,
už do vody padá tělo, plesk.
Bytost, žena či snad muž,
myslím, že to je jedno už.
Koukej jak rukama práská,
bohužel, voda není mělká.
Nádech vzduchu, hladiny,
smůla, dál tikají ty hodiny.
Nádech, tentokrát už plíce,
vdechli vody mnohem více.
Modrá, líce zbarví hravě,
třeba je to jenom v hlavě.
Nakonec přestane lapat,
zabarví se barvou poupat.
Přijme lásku, modrou slast,
skončí všechna její strast.
Potopí se dál, hloub mnohem,
půjde za námi, řekne sbohem.
ČTEŠ
Básně temné, často zrůdné
ŞiirBásničky, které jsou protkané smutkem, smrtí, hněvem, či jinými emocemi, čtěte na vlastní riziko.
