Občas si připadám denně,
jako bych byl malé štěně.
Jako když básně nemají cenu,
jako v restauraci hnusné menu.
Celý svět jako kvítek lotusu,
má on cenu dalšího pokusu?
Hodláš ty kvůli němu vstávat?
Vždyť to úloha mladých pážat.
Stejně ten kvítek zase bude rozptýlen,
zvadne rychle však cítím, ten etylen.
A co snaživci po tom všem zbyde?
To netuším, nejspíš smutný bude.
Však nezmění staré tóny morálky,
ale přesto už nepadej v rozpaky.
Ono to tak totiž funguje, člověk buduje,
nakonec potom smutný pláče u túje.
ČTEŠ
Básně temné, často zrůdné
PoesíaBásničky, které jsou protkané smutkem, smrtí, hněvem, či jinými emocemi, čtěte na vlastní riziko.
