Jak pěkně jen to zní,
ví ten kdo smí pít z ní.
Z té číše lidstva schované,
odmala s láskou chované.
Číše plná lidské bolesti,
ta chutná po marnosti.
Slévá se tam s radostí,
ona voní jen sladkostí.
Rád ten kdo ji našel,
stejně jednou pošel.
Ztracená tam v noci,
Aby ji pak našli vnuci.
Každý chtěl by ji mít,
chtěl by z ní věčně lít.
Na každého ale nevyjde,
na to už člověk nepřijde.
ČTEŠ
Básně temné, často zrůdné
PoesíaBásničky, které jsou protkané smutkem, smrtí, hněvem, či jinými emocemi, čtěte na vlastní riziko.
