.My Night Life.[POZASTAVENO]

.Sbohem.

Probudila jsem se s pekelnou bolestí hlavy,slyšela troubící auta a štěkot různých psů. Byla jsem v nějaký uličce mezi popelnicema,nic moc si nepamatuju ani jak jsem se sem dostala. Už svítalo a teď vidím jak jsem špinavá,naštěstí je dneska víkend a nemusím do práce. Musím rychle domů,Namjoon bude mít o mě strach a taky mám velký hlad. Vyšla jsem ze stínu budovi na slunečné místo,hned se mi podlomili kolena a pálila se mi kůže,začala jsem řvát bolestí, okamžitě jsem zalezla zpátky do stínu. Co se to semnou děje? Nechápu svoji reakci na slunce,tohle se mi nikdy nestalo. Naštěstí tu nikdo nebyl,jak bych to vysvětlovala,ještě by si mysleli,že mě ovládl démon. Po celou cestu domů jsem chodila ve stínech a když to jinak nešlo,tak jsem někde musela rychle přeběhnout.
Doma jsem se hned pustila do vaření a vytáhla z ledničky všechno co jsme tam měli,ten hlad už nejde vydržet. Do pusy jsem si dala jedno sousto,ale vůbec jsem necítila jeho chuť,dala jsem si další a další,pořád nic. Vyděsilo mě to,začala jsem ce cpát vším co bylo na stole,ale žádný jídlo nemělo chuť. Měla jsem pořád hlad,ale jak se mám najíst,když nic necítím a nic mě nezasití. Rozbrečela jsem se jak malý dítě,najednou klapli dveře,Namjoon přišel domů,musím se rychle uklidnit.

,,Jee ahoj lásko,jaký byl večer."
Objal mě s úsměvem na tváři.

,,Jo dobrý,tys přišel až teď?"

,,Jo,promiň zaspal jsem,ale koukám že si teď taky přišla a vyžrala celou ledničku. Tos měla tak velký hlad?"
Zasmál se a pohladil mě po hlavě. Ucítila jsem krásnou vůni,myslela jsem že to je jeho voňavka,ale bohužel ne,to co mě teď tak přitahuje je jeho krev,která mu proudí v těle. Odstoupila jsem od něho dál a hladově se dívala na jeho krk.

,,Zlato je ti něco?"
Starostlivě se na mě koukl,já si skousla ret a rychlou chůzí odešla do ložnice.
To prostě nemůžu! Nechci mu ublížit. Proč se to děje? Najednou jsem si začala vzpomínat na včerejší noc,ten tajemný muž,to líbání a to jak mě kousl a....
Ne! Snad nejsem... Zase jsem se rozbrečela a proklínala tu noc. Musím něco vymyslet,Namjoon musí být předemnou v bezpečí a jediná možnost je,že ho opustím. Bolí mě srdce když na to myslím,ale nic lepší nemám,ještě než to udělám,tak mu musím říct jak ho miluju a naposledy si ten den s ním užít. Vylezla jsem z ložnice,Namjoon po mě uklízel tu spoušť v kuchyni. Přiběhla jsem k němu a objala ho zezadu,leknutím upustil jeden talíř,ale mě to nevadilo,je to jen talíř.

,,Jiyun,co to děláš? Tenhle týden to je už třetí talí...."
Nenechala jsem ho domluvit a začala ho líbat.

,,Uvědomila jsem si,že moje narozeniny jsme spolu vůbec neoslavili a tak mě napadlo je oslavit teď,jenom se přemístíme do postele."

,,No já proti tomu nic nemám."
Zatáhla jsem ho do ložnice a co jsme tam dělali,tak to si můžete jen domyslet....,ale nic zvláštního to nebylo,jenom jsme hrály karty a deskové hry.

Namjoon usnul,já byla taky unavená,ale neměla jsem chuť spát,za několik hodin nastane večer a já budu muset odejít. Pořád musím myslet na toho může,který mi tohle způsobil ,chci ho najít a zjistit kdo to je a proč mi to udělal,všechno má svůj důvod.

6:35

Potichu jsem otevřela dveře a vyšla ven z baráku,ještě trochu svítilo slunce,ale už zapadalo,pro mě to je dobrý je tu víc stínu. Nechci,ale musím se smířit s novým životem,který mi právě začíná. Napsala jsem i dopis na rozloučenou,aby mě nehledal a nedělal si starosti,vím že mu to asi zlomí srdce,ale mě to taky bolí. Všichni mi budou chybět i ty dobré a zlé chvíle prožitý s nimi. Ale jestli chci opravdu zapomenout,tak musím pryč z města,musím jít jinam,učit se nový věci, které budu potřebovat. Stejně se nemůžu zbavit toho pocitu,že mě někdo pořád sleduje,každý můj pohyb.

Nevím co říct😂😂
Tak jen,mám vás ráda❤